22.1.2020 | Svátek má Slavomír


ROZHOVOR: Tady už jde o život!

6.1.2020

Pane profesore, nejprve se na prahu nového roku podívejme do Anglie. Konzervativní premiér Boris Johnson nedávno drtivě vyhrál, přestože mu valná část českých komentátorů věštila neúspěch. Je teď jistota, že brexit na konci ledna už skutečně přijde?

Zcela jistě. Formálně Británie z EU vystoupí, ale teprve složitá vyjednávání o podmínkách vzájemného obchodu, do nichž spadají nejen cla a importní kvóty, ale i regulace trhu, podmínky zaměstnávání Evropanů, pracovní povolení, hygienická opatření a daně i fiskální pravidla rozhodnou, do jaké míry bude Spojené království skutečně nezávislé.

Konzervativci získali nejvíce parlamentních křesel od doby Margaret Thatcherové. Lze tento výsledek chápat i jako pomyslné druhé referendum o brexitu se zřejmým výsledkem?

V jistém smyslu ano. Nebylo to však ponižující opakování téhož plebiscitu, ano – ne, volila se vláda brexitu a bylo to rozhodnutí, komu dát důvěru, protože hodně záleží, jaký brexit vyjedná.

V průběhu posledních měsíců jsem stále častěji četl o tom, že i řada voličů labouristů brexit podporovala. Je to skutečně tak? Existují nějaké průzkumy? A pokud ano, je právě toto příčinou Corbynova debaklu?

Samozřejmě, vždyť Johnson vyhrál ve 24 volebních okrscích, které si nikdy od vzniku všeobecných voleb po první světové válce nezvolily konzervativního poslance a převážně hlasovaly pro brexit.

Někteří začínají znovu poukazovat na to, že brexit může způsobit rozpad Velké Británie, protože Skotsko začalo mluvit o možném osamostatnění a referendu. Nakolik je to reálné? A umožňuje britské právo vypsat takové referendum bez souhlasu centrální vlády? Bylo by to podivné.

K rozpadu dojít může, ale je to nepravděpodobné. Johnson má značné charisma a povede kampaň za britskou unii a taky prohlásil, že referendum nepovolí. Nelegálně a jednostranně jej sami Skoti nevyhlásí. Ve střednědobém období bude všechno záležet na ekonomickém úspěchu, nastanou-li hospodářské potíže kvůli odchodu z EU, skotský separatismus posílí.

Nemají to ale skotští nacionalisté snadné, protože chtějí zůstat v EU. Španělsko už několikrát varovalo, že žádost o členství Skotska v Unii bude vetovat.

Jaké konkrétní důsledky řadoví Britové pocítí 1. února, až se probudí a půjdou do práce a jejich země bude mimo EU?

To opravdu nevím, pro ty, kteří v Unii vidí budoucnost světa, nastoupilo jejich zklamání hned po volbách. Nevím, co to bude konkrétně znamenat, neznám podmínky přechodného období, jež má oficiálně skončit až koncem příštího roku a může se protáhnout. Nevím, zda to například nebude znamenat pro nás pasovou povinnost a občanský průkaz stačit nebude.

Co důsledky pro Českou republiku? Do jaké míry odchod Británie ublíží naší ekonomické situaci?

To bude opět záležet na vyjednaných podmínkách vzájemného obchodu. Angličané chtějí, aby zůstalo při starém, kdežto EU je bude chtít možná poškodit, aby se nestali příkladem pro jiné. Bilanci zahraničního obchodu máme s Brity s přebytkem, ale objem obchodu není nijak významný.

Exprezident Václav Klaus v minulých dnech překvapil některé své příznivce prohlášením, že o případném vystoupení ČR z EU po britské zkušenosti mohou jen snít nezodpovědní politici. Jak tento výrok vnímáte?

Jako pragmatickou sankci zkušeného politika, snad aby Trikolóra neblbla. Klaus je jistě zastáncem vystoupení, ale doba ještě nenazrála. Češi si dnes nedovedou po politickém rozvratu v Anglii něco takového ani představit, jejich skepse tak daleko zatím nesahá a většina české elity je tak jako všude eurofilní. Situace se ale může radikálně obrátit. Tento rok bude Německo prosazovat kvóty na migranty, hranice EU jsou stále nestřežené, proud migrantů stoupá, ghetta muslimů rapidně rostou a s nimi i požadavky na islamizaci Západu.

Premiér Babiš se čas od času také na adresu Bruselu vyjadřuje kriticky a zdůrazňuje důležitost V4. Nepřeceňuje se to? Anebo jde o jediný způsob, jak malé země mohou vedle Německa, Francie a dalších něco prosadit?

Tento nejednotný volný spolek středoevropských států nemá velkou politickou sílu, ale je naší jedinou nadějí v odporu vůči muslimské imigraci. Proti kvótám posledně hlasovalo i Rumunsko, měli bychom ale usilovat i o spojenectví s dalšími zeměmi, zejména s Rakouskem a Chorvatskem, bude-li nás víc, budeme mít větší vliv, i když na kvalifikovanou většinu podle nešťastné Lisabonské smlouvy v Radě EU nemáme. Tento spor s EU je existenciální, nejde jen o princip suverenity v tom nejzásadnějším, v možnosti rozhodovat, kdo s námi bude bydlet a kdo ne, jde o samo bytí a nebytí. Západ je ztracen (viz Thilo Sarrazin, Nepřátelské převzetí), za několik generací bude mít islámskou většinu a to bude konec demokracie a západního svobodomyslného životního stylu. Pokud bychom se museli tomuto trendu podvolit, bude nezbytné z Unie vystoupit. Lidé to u nás vědí už dnes, ale nepociťují ještě, že to začíná být naléhavé.

Mimochodem, jak vnímáte Andreje Babiše a jeho vládu? Premiérem už je dva roky. Všude říká, že se máme stále lépe, že díky jeho vládě se zvyšují platy, země bohatne a vše je na dobré cestě. Souhlasíte s tím? Kde vidíte hlavní nedostatky?

Samozřejmě že s jeho působením v politice nesouhlasím. Trestně stíhaný člověk nemá v Parlamentu a ve vládě co dělat, navíc vlastní značnou část médií a má obchodní zájmy, zejména dotace, na úkor zájmu veřejného. Jeho ekonomická politika je špatná, za šest let přibylo 60 000 státních zaměstnanců (Zlámalová, Echo24), a to v době, kdy má trh nedostatek pracovníků. Zbytnělá byrokracie státu neumožňuje stavět domy ani silnice, v době konjunktury nezlikvidoval státní deficit, tlačil na justici, podplácí důchodce (72 procent jej volí). Vadí mi, že lže, i způsob, jak mluví, a dalo by se pokračovat…

S Babišovým vládnutím je hrubě nespokojena část společnosti, která to dává hlasitě najevo už měsíce na početných demonstracích. Spolek Milion chvilek dvakrát zaplnil Letnou. Nic se ale nezměnilo. Jak toto vnímáte? Měla by demonstrantům vláda naslouchat?

Je pochopitelné, že se proti takové anomálii v politice (kozel zahradníkem) a porušování nepsaných pravidel demokracie mládež bouří. Měli by ale přesvědčit své prarodiče, aby Babiše nevolili. Lidé si někdy volí špatnou vládu, to se nedá nic dělat, a my máme rozdrobenou opozici, vždyť jej 70 procent lidí nevolilo.

Kardinál Duka vyzval společnost, abychom Vánoce využili ke vzájemnému smíření a zasypání stále hlubších příkopů. Podle mnohých je český národ skutečně brutálně názorově rozdělen a vzájemně na sebe útočí. Lze to vůbec nějak usmířit?

Rozdělení na konzervativce a liberály probíhá v celé západní společnosti, u nás to není ještě tak ostré jako v Polsku nebo v Americe. Nicméně i tady pozoruji narůstající vulgarizaci a nepřátelství, nechuť poslouchat jiný názor, natož s ním diskutovat. Je to celkem pochopitelné, protože probíhá kulturní válka a ta má existenciální rozměr. Kdysi jsme se mohli hádat, jestli reformovat to či ono, zda dát víc peněz na obranu, nebo na zdravotnictví. Dnes nám vládne cenzura a ideologie tzv. polkorektnosti, a to už jde o zdravý rozum, lidskou přirozenost a svobodu slova, přeme se o muslimskou imigraci, o rozumnou klimatickou politiku a ekologii, o feminismus s její nesmyslnou válkou s muži, máme spor s integrací EU. Tady už přestává legrace, jde o život.

V uplynulém roce jsme si připomínali 30 let od pádu komunismu. Vy jste žil nemalou dobu v emigraci, pomáhal jste zdejším lidem vydáváním zakázaných knih. Jak jste teď prožíval to kulaté výročí? Dokázali jsme se jako společnost se vším vyrovnat? Vadí vám, že i takovou dobu po revoluci mají v naší zemi významné slovo bývalí i současní komunisté?

Ano, někteří zločinci a komunističtí pohlaváři měli být exemplárně potrestáni. Dnes už je talový pokus trapný. To se bohužel nestalo a komunistická strana, nebo nějaký její přejmenovaný pohrobek, jako je Die Linke v Německu, měla být zakázána. Symboly jsou v životě společnosti důležité, všem kariéristům říkají, dejte si na mafie pozor, i když boží mlýny melou pomalu.

Hodně se letos mluvilo o vlivu Ruska a Číny u nás. Poměrně vážná varování vydala BIS ve své výroční zprávě, což je podle části politiků alarmující, podle jiných je to zase nesmyslný hon na neexistující agenty. Měli bychom se před těmito velmocemi mít na pozoru?

Vliv Ruska a Číny levice z politických důvodů přeceňuje.

Velkou událostí příštího roku budou americké prezidentské volby. Jaké šance má podle vašeho mínění Donald Trump na znovuzvolení?

Myslím, že mu zápas s Kongresem přidal voliče, bude také záležet, jakého kandidáta proti němu demokraté postaví. S umírněným Joe Bidenem by mohl prohrát, ale odhadnout to jako v britských volbách opravdu nedovedu. Musel bych znát situaci v oněch „okrajových“ státech s těsnou většinou, které de facto o výsledku rozhodují.

Kromě toho, máme z vašeho pohledu v příštím roce očekávat na domácí či světové politické scéně něco zásadního? Hrozí například ekonomická krize, jak někteří už delší čas varují?

Předpovídaný hospodářský útlum zřejmě nebude nijak velký, o krizi zatím mluvit nelze. Novináři rádi věští a mají radost, když se trefí, ale ono to většinou opravdu nejde. Lidský svět je příliš složitý, chaotický a neuchopitelný…

Ptal se Radim Panenka, PL, 2.1.2020








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.