Merkelová tlačí na nepohodlné země

Německé parlamentní volby, plánované na 22. září, se očekávají s napětím. Jejich výsledek ovlivní budoucnost řady důležitých evropských projektů. Své křeslo obhajuje se stranou CDU/CSU kancléřka Angela Merkelová. Jaké má šance a co budou volby znamenat pro zbytek Evropy? Zeptali jsme se politologa Petra Robejška.

Podle Robejška je největším nebezpečím pro CDU/CSU vratká pozice koaličního partnera FDP, liberálové totiž balancují na pětiprocentní hranici, která je nutná pro zastoupení v Bundestagu.

Pane Robejšku, je něco, co může Angelu Merkelovou zastavit při její cestě ke znovuzvolení německou kancléřkou?

Ano. To je strana Alternativa pro Německo (AfD). Oslovuje především voliče CDU/CSU a FDP (svobodné demokraty). V případě, že se jí podaří získat více než pět procent hlasů a dostane se do parlamentu, dojde k tomu na úkor obou výše jmenovaných koaličních partnerů. Pak se může snadno stát, že se FDP do Bundestagu nedostane vůbec, a to by byl konec dosavadní koalice, nebo budou oba koaliční partneři oslabeni tak, že to na většinu nebude stačit. Pak by Merkelová mohla vládnout pouze ve velké koalici se sociálními demokraty (SPD).

Může však výsledek lehce přes pět procent pro protestní Alternativu jakkoliv ohrozit kancléřku, když preference její CDU/CSU se pohybují dle publikovaných odhadů mezi 35 a 38 %?

Nepochybně ji může připravit o koaličního partnera FDP v případě, že by se na jeho místě dostala do Bundestagu AfD. Pak by i výsledky Zelených a SPD (v získaném počtu křesel) vypadaly jinak a vzrostla by pravděpodobně i ochota strany Die Linke tou či onou formou podporovat vznik levé koalice. A to nemluvím o tom, jaké taktické varianty by byly myslitelné pro AfD. Ale to vše jsou opravdu jen spekulace, protože výzkumy veřejného mínění (kvůli statistickým zákonitostem) nemohou - a někteří pozorovatelé se domnívají, že ani nechtějí - poskytnout spolehlivější informace o tom, jak si AfD u voličů stojí.

Pro Čecha se může zdát divné, že se lídři dvou největších německých stran utkali v jednom jediném televizním duelu, který dopadl nerozhodně. V porovnání s Českem, kde se kandidáti z televizních obrazovek téměř nehnou, to vzbuzuje údiv. Proč tomu tak je?

Ještě před několika lety nebyl ani ten duel. Německá demokracie je trochu jinak nastavená než u nás. Ve formě a v obsahu je zdrženlivější a vnitropolitická témata nejsou v Německu tak jednoznačně v popředí, jako je tomu u nás. Pravda však je, že letošní volební boj je zvláště nudný, což je paradoxní a pochopitelné zároveň. Před Německem stojí sice závažné výzvy a nelehké roky, ale většině občanů se zatím vede poměrně dobře a to je pro ně zřejmě rozhodující.

Snahou kancléřky nepochybně je nebudit rozruch a nechat se v klidu zvolit, zatímco malé strany typu Alternativy se pokoušejí zdánlivou celospolečenskou spokojenost s její prací narušit. Může se jim to podařit v okamžiku, kdy Merkelová ve svém volebním programu sebrala nejzajímavější programové body většině stran?

Atraktivní programové body Merkelová vzala pouze SPD a Zeleným. Pokud jde o AfD, její programatika Merkelovou k nápodobě neláká. Kritický postoj AfD k její politice záchrany eura sdílejí pouze ti občané, kteří jsou schopni hlubší analýzy. Těch není moc a ostatní se o toto téma začnou zajímat až tehdy, kdy jej nebude možné přehlédnout.

Dá se předpokládat, jak se Angela Merkelová bude chovat po volbách ohledně řešení evropské krize? Hovoří se o třetím záchranném balíčku pro Řecko, o kterém kancléřka před volbami nechce mluvit.

Když k tomu dostane příležitost, bude pokračovat ve své dosavadní politice. V mediích se zcela otevřeně hovoří o tom, že téma Řecko bude z taktických důvodů zpracováváno až po volbách. Čtenáři novin tedy musí být zřejmé, že to znamená - vláda tě považuje za trdlo, které věří tomu, že to, o čem se nemluví, také neexistuje. Je pozoruhodné, že to zřejmě vadí jen málo lidem.

Takže předpokládáte, že po volbách se německá politika nezmění, pouze budou sílit nesouhlasné hlasy, a změnu kurzu německého vedení v Evropě můžeme očekávat až po dalších volbách?

Počkejme si na výsledek voleb. Mám totiž pocit, že AfD chybí málo k tomu, aby se do parlamentu dostala, a pak by k větší nebo menší změně došlo. Zvítězí-li však dosavadní koalice, bude ve své politice pokračovat. Impuls ke změně strategie v eurokrizi by však přišel dříve než až v dalších volbách a pravděpodobně by ani nevycházel z Německa.

Odkud by tedy vycházel?

Impuls ke změně europolitiky by vycházel buď z jedné z dalších "bohatých" zemí. Tipoval bych Francii nebo Rakousko. Možný je však i sociálně-politický kolaps jedné z problémových zemí, Řecka či Portugalska, a konečně i nová spekulativní vlna proti euru.

Změní tyto případné impulzy podle vás přístup německé kancléřky, která je stále v zajetí německé historické viny, a jakýkoliv úkrok mimo stoprocentní podporu integrace je silně vnímán?

Bezesporu. Jsem si totiž jistý, že by byla vděčná za jakoukoliv záminku ke změně svého dosavadního kursu. Je však zřejmě přesvědčená o tom, že impuls k tomu nesmí dát Německo samo. V této souvislosti interpretuji požadavek úspor v problémových zemích jako prostředek k tomu, jak je dotlačit k "dobrovolnému" souhlasu s přestavbou eurozóny.

Takže Merkelová čeká, až ji řecký premiér požádá o vystoupení z eurozóny? Je realisticky možné, že se to stane?

Takhle "školně" samozřejmě ne. Jednak Merkelová nečeká, nýbrž tlačí. Za druhé jsou představitelné různé možnosti, jak se problémové země se svou situací vypořádají a jak budou na pokračování dosavadní politiky reagovat "akceschopnější" bohaté země jako třeba Francie, Nizozemsko nebo Rakousko. Velmi snadno si umím představit formu jakéhosi "odstupného" pro krizové země. Myslitelná je i určitá jejich karanténa v euru č. 2 nebo v euru, které funguje paralelně s národní měnou. Evropští politici se ale vždycky pokusí říci veřejnosti co nejméně pravdy co nejpozději. Ale stejně jisté je i to, že existence eurozóny s dnešními parametry není dlouhodobě udržitelná. Politici tedy problémy budou muset skutečně řešit - nebo se provalí a "vyřeší" samy.