Válka o Náhorní Karabach skončila, Arménie s Ázerbájdžánem pod patronátem Ruska podepsaly dohodu. Jak to vnímáte? Šlo o správné, pragmatické rozhodnutí?
Šlo o jediné rozhodnutí, které dalo šanci Arménům přežít. Bohužel arménská vláda se do poslední chvíle tvářila, že situaci zvládá, a bohužel to nebyla pravda a arménská armáda těžce prohrávala. Rusko Armény zachránilo před totální porážkou a zajistilo aspoň na chvíli zbytek svobody a nezávislosti Náhorního Karabachu. Obyčejní arménští vojáci a velitelé na frontě ovšem na počátku dokázali obrovsky zázrak. Podle všech dostupných informací arménská vláda a velení armády těžce podcenili riziko ázerbájdžánského útoku. Naopak podle všech dostupných informací ázerbájdžánská vláda připravovala útok několik let a plně do něj zapojila nejen své spojence z islamistického Turecka, ale v určité formě i stát Izrael, který je dlouhá desetiletí věrným spojencem ázerbájdžánské vlády a podporuje ji v její politice vůči křesťanským Arménům.
V létě se nejspíše odehrál zkušební útok, když došlo ke krátkodobému střetu Ázerbájdžánců s obranou Náhorního Karabachu, aby si ázerbájdžánská armáda vyzkoušela stav obrany Arménů. A v září byl zahájen útok nejspíše záměrně v situaci, kdy USA byly ochromeny volební kampaní kolem prezidentských voleb, a byly tak neschopny reagovat. Ale i tak bleskový a masívní útok ázerbájdžánské armády za technologické podpory Izraele a taktické podpory členské země NATO – Turecka - byl několik týdnů zdržován totálním sebeobětováním arménských vojáků. Arméni sice nakonec válku prohráli, ale v praktické rovině lidově řečeno dost tvrdě nakopali zadek armádě několik let připravované specialisty armády NATO a Izraele, což si zaslouží obdiv. Podle některých ruských zdrojů zahynulo v bojích kolem 10 000 Arménů a kolem 15 000 Ázerbájdžánců, Turků, ázerbájdžánských židů a islámských teroristů ze Sýrie.
Arméni přicházejí o část území, stěhují se pryč, pálí své domy, opouští kostely a kláštery. Proč nezůstali? Alijev prý Putinovi garantoval, že lidé mohou zůstat a ochrání i památky…
Víte, ázerbájdžánský prezident Alijev to možná myslí upřímně, protože on je sekularista, jeho konflikt s Armény není na náboženské rovině, ale v rovině národnostní, ale nikdo normální nemůže věřit tomu, že by byl ázerbájdžánský prezident schopen zajistit bezpečí těmto Arménům. Vždyť hned po obsazení některých původně arménských oblasti se prostí ázerbájdžánští vojáci chlubili veřejně na internetu, jak ničí křesťanské kostely, a během války se Ázerbájdžánci chlubili, jak mučí a vraždí zajaté arménské vojáky (pravost těchto videí potvrdila například i britská BBC). Byl to těžký kontrast proti záběrům, jak arménští vojáci ošetřují zajaté Ázerbájdžánce a zajaté islámské teroristy nasazené Ázerbájdžánci v této válce.
A památky? Podívejte se, jak Ázerbájdžánci ničí veškeré památky na arménskou historii oblastí, které ovládají. Je to stejná kulturní genocida jako ničení srbských kostelů a památek v Kosovu. A nedivím se tomu. Arménský národ existuje tisíce let a tisíce let obýval území dnešního Ázerbájdžánu, než před pár stovkami let vznikli Ázerbájdžánci jako národ, dobyli a ovládli arménské území a snaží se vymazat veškerou památku na tisíciletou historií Arménu.
Do konfliktu bylo významně zapojeno Turecko, což byl patrně důvod, že Rusko Arménii vojensky nepomohlo. Jaké bylo zapojení Turecka? Západ sice většinou slovně podpořil Armény, ale nic nedělal. Bojí se Erdogana?
Rád bych opravil zásadní nepřesnost. Západ Armény ani slovně nepodpořil. Západní vůdci jen blekotali něco o nutnosti míru apod. Západ dlouhodobě Armény nepodporuje a spíše tlaku Turecka v této věci ustupuje kvůli vlastním politickým a ekonomickým zájmům. Začínám být dost zděšený z toho, jací „experti“ a odborníci z univerzit radí vedení EU v otázce přístupu k Turecku. Ti lidé sice mají množství vysokoškolských titulů, ale jinak se spíše chovají jako agenti islamistů, protože tak diletantský přístup a odborné posudky vůči situaci v Turecku, které oni dávají poslední roky a jimiž se řídí vedení EU a vlády členských státu EU, nemohou být možné.
Vždyť díky politice vedení EU, která vychází od těchto odborníků, se k moci v Turecku dostal současný islamisticko-fašistický režim prezidenta Erdogana. Vedení EU vytváří svou politikou z Turecka baštu islámského fašismu a ten se pak přelévá do muslimských komunit v Evropě. Velkou mírou je za to zodpovědná i německá vláda, která vůči tureckému islamofašismu uplatňuje politiku appeasementu.
Proč západní společenství nesměřuje k nevyloučení Turecka z NATO, anebo se nesnaží ho trochu zkrotit a dát mu jisté mantinely?
Na to je složitější odpověď. Turecko plní své závazky vůči NATO, jako jedna z mála členských zemí NATO, a je tak důležitou součásti globální nadvlády USA a EU. Kořeny této politiky naleznete již v 19. století, kdy Anglie s Francií sice chtěly oslabit Osmanskou říši, ale nechtěly ji zničit. Anglie s Francií chtěly Osmanskou říši pouze územně oslabit a část kolonií Osmanů v Arábii a Africe si přivlastnit, ale jinak Anglie a Francie rozhodně nechtěly, aby se Arméni a Řekové dokázali osvobodit z podosmanské okupace a stali se nezávislými státy. Proto sice podpořily tyto mocnosti Řeky na Peloponéském poloostrově, ale aktivně blokovaly snahy Řeků dobýt území Malé Asie a hlavně Istanbulu. Cílem bylo zabránit Rusku v přístupu do Středozemního moře. Anglie a Francie měly prostě v oblasti raději muslimský stát než křesťanské pravoslavné státy, které by mohly být spojenci pravoslavného Ruska. Dokonce kvůli tomu vedla Anglie s Francií válku na straně Osmanské říše proti Rusku.
No a USA jen pokračují v této politice staré Anglie a Francie. Islamistické Turecko je důležitým regionálním spojencem USA proti Rusku, a Turecko tak dělá špinavou práci za USA. Ze stejného důvodu toleruje (a mnohdy i tiše a tajně podporuje) aktivity islamistického Turecka stát Izrael, který vnímá islamistické Turecko za důležitého protivníka šítského Íránu. Křesťané v Arménii, Sýrii či Libanonu jsou prostě jen „nutné ztráty“ a „přijatelné oběti“, které USA a Izrael jsou ochotny akceptovat kvůli svým zájmům. Podívejte se na Irák, žila tam obrovská křesťanská menšina a kvůli USA a jejich invazi z roku 2003 tam ze zhruba 1 400 000 iráckých křesťanů zůstalo s bídou něco přes 200 tisíc! Stejné důsledky má politika státu Izrael vůči Libanonu či Sýrii.
Bohužel, ani USA a ani stát Izrael se neohlížejí na křesťany při realizaci svých politik. Jen maximální symbolicky dají nějakou humanitární pomoc či slovně zkritizuji potlačování práv křesťanů, ale reálně protikřesťanskou politiku podporují. To je obrovský rozdíl oproti politice Ruska, které udělalo pro ochranu křesťanů v Sýrii, Iráku či na Kavkaze víc než celý slavný Západ.
Mimochodem, vzpomeňte si na naštěstí dnes již bývalého europoslance Pavla Svobodu za KDU-ČSL, který se dnes bije v prsa kvůli akci Červené středy pořádané katolickou církví, ale přitom to byl právě tento politik KDU-ČSL, který otevřeně řekl, že je správné obětovat syrské křesťany ve jménu demokracie a lidských práv islamistických povstalců podporovaných USA a EU v Sýrií. A dnes nás tento politik KDU-ČSL chce poučovat a kázat nám o pronásledování křesťanů? Spíše má jen další politické koryto a na křesťany kašle, to ukazoval svou politikou v europarlamentu víc než nádherně. To již europoslanec SPD Ivan David udělal pro pronásledované křesťany víc než tento lidovecký pokrytec. Ale aspoň tento lidovec ukazuje skutečnou tvář dnešního Západu a tzv. Evropských lidovců; voličům se básní o pomoci pronásledovaným křesťanům, ale v reálu se naopak pronásledování křesťanů toleruje či rovnou podporuje.
Ptal se Radim Panenka, PL, 22.11.2020