1.12.2022 | Svátek má Iva


ROZHOVOR: Ruská hrozba je v EU poslední nadějí mnohých

22.4.2020

Evropská komise ve středu zveřejnila plán na koordinované uvolňování omezení způsobených koronavirovou pandemií, v němž uvádí, že celospolečenská omezení spojená s nouzovými stavy vyhlášenými většinou zemí by měla být postupně nahrazena sérií cílených kroků. Jde o vítanou iniciativu, nebo by se členské země bez Bruselu v této fázi obešly stejně, jak tomu bylo při začátku pandemie v Evropě?

Evropská komise s několikatýdenním zpožděním navrhuje provádět to, co jednotlivé státy už beztak dělají i bez jejích instrukcí. Je stále více vidět, že postavit do jejího čela Ursulu von der Leyenovou muselo být ďábelským dílem nějakých zapřisáhlých nepřátel Evropské unie.

S jejím předchůdcem byla alespoň legrace. Už v devět hodin ráno působil mírně podroušeným dojmem, což mělo svůj šarm. Tahle paní dokáže za střízliva vykládat věci, které by Jeana-Clauda Junckera nenapadly ani u pozdně večerního rautu.

Jak se dá vůbec hodnotit počínání EU během této zcela mimořádné situace, když jedni mluví o zklamání a nečinnosti, zatímco druzí poukazují na prostředky, které Unie uvolnila členským zemím na boj s koronavirem? Obstojí argument, že zdravotnictví nemá ve své kompetenci? Na druhou stranu, nebyla to Evropská komise, kdo v letech 2011 až 2018 žádal členské státy, aby snížily své výdaje na zdravotní péči nebo ji více zprivatizovaly?

I kdyby byli v Komisi schopnější lidé, než tam jsou, nebylo by jim co závidět. Tato krize je zcela odlišná od předchozích dvou.

V bankovní a finanční krizi, která zasáhla Evropu v roce 2009, byly nejvíce postiženy jen státy typu Řecka anebo Irska. Ani nezaměstnanost mladých tehdy nedolehla ve stejné míře na všechny země. Bylo možno dávat finanční injekce těm nejvíce postiženým.

Zrovna tak v migrační krizi roku 2015 byly zasaženy v prvé linii země ležící u Středozemního moře. Bylo možno vyzývat k solidaritě země ostatní, i když forma, kterou se to udělalo, byla zcela špatná.

V krizi koronavirové jsou stejnou měrou ohroženy všechny země. Zatím není nikdo, kdo by mohl říci, že situaci doma zvládl, takže může vyrazit na pomoc druhým. Tady může Evropská komise pouze koordinovat všeobecnou bezradnost, což nepochybně s velkým nasazením dělá.

V čem vidíte hlavní příčiny toho, že nejtvrději odnášejí pandemii Itálie, Španělsko, Spojené království, Francie a země Beneluxu? Proč se tyto evropské státy v přepočtu obětí na milion obyvatel tak moc liší třeba od Německa nebo od zemí V4?

To bude jistě předmětem mnoha analýz, na chytrého si dovolím hrát až poté, co si je přečtu. V této fázi člověka napadnou dvě nebo tři vysvětlení.

To první říká, že špatně dopadly země, které nástup epidemie podcenily, opatření zavedly pozdě a populace nebyla při jejich provádění ukázněná. Do této hypotézy nezapadá dobře Švédsko, které všechny podmínky pro rychlé šíření nákazy vzorně splňuje, ale zatím se nejhoršímu vyhnulo. Druhá hypotéza říká, že obyvatelé románských zemí jsou méně odolní než „seveřané“. Tady nám zase vysvětlení kazí Angličané. Vliv může hrát i systematické očkování populace v předchozích dekádách.

Myslím, že zatím nikdo nedokáže posoudit, jestli kombinací těchto tří vysvětlení objasníme všechno.

Brusel chce nyní předejít opakování podobně nekoordinovaného postupu, ke kterému došlo při zavírání národních hranic a který by prý měl „negativní dopad na všechny členské státy a zřejmě vedl k nárůstu politických třenic mezi členskými státy“. Jsou namístě obavy z narušení vztahů mezi zeměmi uvnitř EU?

Pokud chce Brusel tentokrát vážně už něco koordinovat, má jenom dvě možnosti. Buď všechny hranice udrží jednotně zavřené, ale to si státy obstarají samy, anebo všechny hranice otevře, a to mu státy, které se zatím dokázaly nákaze lépe bránit, nedovolí.

Snad Ursulu von der Leyenovou nenapadne jít cestou kompromisu, tedy nechat hranice uzavřeny a pravidelně přerozdělovat nakažené mezi země podle přesně stanovených závazných kvót.

Nemohla Evropská unie nezvládnutou reakcí na pandemii ztratit přitažlivost coby postnárodní model, když členské státy čelící existenciální hrozbě se instinktivně vrátily k prosazování svých národních zájmů, ať už uzavíráním hranic nebo tím, že začaly bránit vývozu zdravotnického materiálu?

Ukazuje se, že není tak jednoduché vyřadit národní státy ze hry, jak se někteří domnívali. Jsou to útvary vzniklé historickým vývojem trvajícím několik set let. Ukázaly se životaschopnější, než byli jejich teritoriální předchůdci fungující v dobách předmoderních, a zároveň vitálnější, než byly velké říše, které se všechny rozpadly, i když se snažily udržet různorodou populaci pohromadě všemi možnými způsoby. Evropská unie by se z toho měla poučit.

V pomoci ostatním zemím se výrazně angažovala Ruská federace. Pomohla především Itálii, což vyvolalo reakce, že chce vrazit klín do soudržnosti EU. Co bude s unijní protiruskou a proukrajinskou agendou, započatou na přelomu let 2013/14? Změní se? Je možné, že se otevře i diskuse o přehodnocení sankcí vůči Rusku?

Domnívám se, že nic přehodnoceno nebude. Útvary, které se ukazují neschopnými řešit své vnitřní problémy, se odjakživa udržují pohromadě vytvářením a udržováním obrazu vnějšího nepřítele. Pokud i v této krizi Evropská unie zklame, bude ji už držet pohromadě jedině Rusko.

Pokud by nás nepřítel z východu zradil a přestal nám hrozit, rozsypeme se a spousta úředníků přijde o své funkční požitky. Dovedete si vůbec představit, co by se stalo, kdyby se tisíce bruselských úředníků rozešlo do hlavních měst svých domovských zemí, kde už je i tak obrovský přetlak zájemců o místa tohoto typu? To by byl hrozný masakr. Ruská hrozba je poslední nadějí mnohých. Bylo by od Putina skutečně ošklivé, kdyby nás v tom nechal.

Bývalý prezident Václav Klaus prohlásil, že teď alespoň lidé vidí bezvýznamnost Evropské unie. Jeho syn Václav Klaus ml. zase navrhl, abychom vypověděli Bruselu Lisabonskou smlouvu. Co postojům obou Klausů říkáte?

Z dnešního pohledu to vypadá tak, že je škoda, že Václav Klaus starší po dlouhém váhání Lisabonskou smlouvu podepsal. Ale soudit ho může jen ten, kdo si dokáže představit, jaké tlaky v takové situaci musejí působit. Kdyby se tehdy prezident Klaus vzbouřil, vůbec nikdo na naší politické scéně by ho nepodržel. ODS by ho podrazila jako první a ostatní by se s radostí přidali.

Ať se děje, co se děje, vede si česká eurokomisařka Věra Jourová stále svou a nabádá, že ani teď nelze zapomínat na boj s dezinformacemi, které šíří Čína a Rusko. V rozhovorech, které zveřejnily německá agentura DPA a španělský list El País, uvedla, že dezinformačních kampaní, jejichž cílem je destabilizovat společnost, v době pandemie přibylo a velká část z nich pochází z Ruska. Čína zase podle ní pracuje spíše s propagandou a šíří informace, že by se Evropa bez pomoci Pekingu v době pandemie vůbec neobešla, což prý není pravda. Jak pohlížíte na tyto výstupy české místopředsedkyně Evropské komise?

Byl jsem svědkem toho, jak paní Jourová před nabitým plenárním sálem Evropského parlamentu četla sáhodlouhou směrnici o tom, že azbest škodí lidskému zdraví. Její výkon byl odměněn dlouhotrvajícím potleskem. Proč si myslíte, že bych se měl ještě něčemu divit? Prostě přečte zase nějaké jiné lejstro. Ti, kdo jí netleskají, jsou podle jejích vlastních slov buď někým placeni, anebo to jsou užiteční idioti. Jsem upřímně rád, že ona nepatří ani do jedné z těchto dvou kategorií.

To je vtipné, jen nevím, jestli to paní eurokomisařka pochopí. A na závěr, co si myslíte o hlasech, že současná pandemie představuje pozitivní efekt na lidskou společnost?

Myslím si, že je hloupost si od této pandemie cokoliv dobrého slibovat. Dotyčný na sebe jen prozrazuje, že nepočítá s tím, že bude objevena vakcína a účinné léky. V tom případě by se jeho naděje okamžitě rozpadly. Takové morbidní uvažování odmítám.

Já osobně zatím neočekávám vůbec nic. Nevíme, jestli si napadení dokáží vytvořit imunitu; nevíme, zda a v jakých intervalech se bude pandemie vracet; nevíme, jaký dopad má virus na zdravotní stav vyléčených.

A mimo jiné nevíme ani to, jestli teď zrovna někdo v nějaké daleké zemi neobědvá dalšího nedovařeného netopýra, který v sobě nosí ještě něco horšího.

Ptal se Jiří Hroník, PL, 19.4.2020