Pane prezidente, mezi oběma zeměmi se rozvinuly úzké vztahy jak mezi obyčejnými lidmi, tak v hospodářské rovině. Člověk má ale občas pocit, že ve vysoké politice by se ještě nějaký ten potenciál pro spolupráci našel.

Takový potenciál určitě existuje, ale využít ho je obtížné. Normální lidé se těší z malých radostí a nemusí pořád nad druhými vyhrávat. Politici vyhrávat stále chtějí, a proto mají pocit, že po jejich vstřícných slovech není od voličů poptávka.

Je to zapříčiněno mj. také rakouským odporem vůči jaderné elektrárně Temelín a ostatním jaderně-energetickým plánům?

Rakouskou ostrou opozici proti jaderné energii nechápu. Myslím ale, že je to daleko více politická hra politiků (a fundamentalistických protijaderných aktivistů) než autentický názor rakouské veřejnosti. Normální lidé jsou v principu racionální a jsou schopni poslouchat argumenty.

Jste považován za velkého euroskeptika. Také mezi Rakušany je rozšířená skepse ohledně politického směřování EU. Cítíte zadostiučinění? Dokážete si představit Českou republiku vně EU?

Nejsem euroskeptik. Již dvě desetiletí však pozorně sleduji vývoj Evropské unie a v Evropské unii a shromáždil jsem spoustu věcných argumentů, které ukazují, že je dnešní model evropské integrace omylem. Napsal jsem o tom dokonce knihu, které dal její německý vydavatel název "Europa braucht Freiheit: Plädoyer eines Mitteleuropäers". Před několika týdny vyšla v nakladatelství LIT Verlag (v Rakousku se dá získat prostřednictvím Medienlogtistik Pichler-ÖBZ). To, že jsem měl při své kritice v mnohém pravdu, mne nijak netěší. Byl bych radši, kdybych se mýlil.

Oběma zeměmi silně otřásla korupce. Co je podle Vás příčinou tohoto fenoménu?

Příčinou korupce v obou našich zemích je její nadměrná příležitost. V obou zemích, a byrokratická Evropská unie to ještě zesiluje, se odehrává ohromné množství rozhodování státu (a všech jeho nižších orgánů), které je ideálním podhoubím pro korupci. V soukromém sektoru ke korupci nedochází.

V EU jste prosadil "ochranný val" proti právním nárokům vysídlených/odsunutých, případně jejich potomků. K této problematice z let 1945/1946 ale existují dvě stanoviska. Podle jednoho by "se měla historie nechat tak jak je." Podle druhého je "potřeba historii zpracovat a vyrovnat se s ní" tak, jak to už před lety udělalo Rakousko se svojí minulostí z 20. století. Mám pocit, že se nová generace v ČR přiklání spíše k tomuto druhému stanovisku.

Nezlobte se, seriózní odpověď by vyžadovala samostatný článek, ale musím protestovat, když říkáte "Geschichte muss man bewältigen". Oficiální slovník překládá slovo "bewältigen" jako "zvládnout, potlačit, přemoci, zdolat", eventuálně "překonat". Já bych řekl, že minulost musíme ze všeho nejvíce přijmout. A už vůbec si s ní nesmíme hrát. To, co se před více než šesti desetiletími stalo, se změnit nedá a bylo by strašně špatné, začít s tím hrát současné politické hry.

Jaký vzkaz byste dnes poslal Evropské unii?

Nadnárodní organizaci "Europäische Union" není možné posílat žádnou "Botschaft", neboť organizace (či instituce) oči ani uši nemá. Je možné posílat "Botschaft" klíčovým politikům EU, ale ti o žádnou "Botschaft" zájem nemají. Právě jsem se vrátil z dvoudenního summitu EU-Asie, kde byli všichni špičkoví evropští politikové. Zdá se mi, že neposlouchají a že nevnímají realitu. Žádná – kýmkoli napsaná či vyslovená – "Botschaft" nemůže být tak silná a působivá jako to, co nám všem, kteří žijeme v Evropě, sděluje realita. Politici tuto realitu vidět nechtějí.

Během výkonu Vaší funkce jste si jako místo Vaší dovolené zvolil nejčastěji právě Rakousko. Jaká část Rakouska Vám přirostla nejvíce k srdci a kam se budete vracet i v budoucnu?

Od malička miluji hory, v zimě i v létě. Prošel jsem a "prolyžoval" v éře komunismu všechny české a slovenské hory a vždycky jsem snil o tom, že – až nastane svoboda – budu jezdit do Alp. To se mi podařilo. A když říkám hory, myslím tím ty nejhorštější a ty jsou pro mne v Tyrolsku. Vaše jezera jsou také krásná, ale mne to více táhne do kopců. Přiznám se, že teď – k stáru – už stále častěji používám lanovky.

Kronen Zeitung, 10. listopadu 2012

(Překlad z němčiny)