Neviditelný pes

ROZHOVOR: Občanská kandidátka a slovenští katolíci

14.3.2019

Tomáš Halík se v úterý setkal v Bratislavě s prezidentskou kandidátkou Zuzanou Čaputovou. Z. Čaputovou a ty, kteří ji podporují – včetně odvolaného arcibiskupa Roberta Bezáka – ostře v neděli napadl konzervativní arcibiskup Orosch v kázání v trnavské katedrále, přenášeném televizí LUX. Podporu občanské kandidátce nazval „těžkým hříchem“. Toto politické kázání vyvolalo na Slovensku prudkou negativní odezvu. Protikandidát Čaputové M. Šefčovič, dříve dlouholetý člen komunistické strany do r. 1990, kandidující za stranu Směr, uvádí, že má podporu slovenské katolické hierarchie.

Prečo ste sa rozhodli podporiť Zuzanu Čaputovú?

Z několika důvodů. Za prvé: mám rád Slovensko a záleží mi na jeho dobré budoucnosti a záleží mi na vítězství demokracie nad populismem v postkomunistických zemích. Souhlasím s nejzkušenějším českým politikem Karlem Schwarzenbergem, že Zuzana Čaputová představuje velkou naději nejen pro Slovensko, pro mobilizaci jeho morálních sil a jeho pověst v zahraničí, ale také pro celou střední Evropu. Mohl by to být začátek konce nebezpečných orbánovských pokusů o „neliberální demokracii“ (rozuměj: autoritativní nedemokratický stát).

Za druhé: Cítím zodpovědnost za věrohodnost křesťanství a čest katolické církve. Proto jsem se přijel paní Čaputové omluvit za hloupé a agresivní útoky na její adresu z jistých katolických kruhů. Budoucí prezidentka SR by měla vědět, že hlasy několika klerikálních omezenců nejsou jediným hlasem církve. Prosili mne o to i mnozí slovenští katoličtí studenti v Praze, abych jí vyřídil, že se stydí za představitele církve, kteří takto vystupují.

Zuzana Čaputová pritom neskrýva svoj pozitívny postoj k adopcií detí pármi rovnakého pohlavia. Neprekáža vám to?

Naprosto odmítám onen omezený rastr katolického kádrování, který je soustředěný na tři věci, které prezident stejně ovlivnit nemůže, protože o nich rozhoduje parlament. Toto zúžené vidění zcela přehlíží hodnoty, které skutečně ukazují mravní profil kandidáta: jeho vztah k lidských právům a rovným příležitostem pro všechny, občanským svobodám, svobodě přesvědčení, vzdělání, ekologické odpovědnosti, kultuře práva, sociální spravedlnosti, spravedlnosti pro menšiny apod. Papež František nazval ono „zaseknutí“ a fixaci katolíků pouze na pár věcí kolem sexuální morálky pravým jménem: je to neurotická obsese. Už bychom se konečně mohli zajímat také o něco jiného, důležitějšího!

Od katolíckeho kňaza by sa pritom skôr dala očakávať podpora Františka Mikloška, bývalého disidenta a organizátora sviečkovej manifestácie v roku 1988.

Fero Mikloško je můj dávný vzácný přítel z čas disentu, skvělý člověk, hluboce si ho vážím. Ale obávám se, že jeho čas pro aktivní politiku už minul a výzkumy ukazují, že hlas pro něj by bohužel byl nakonec ztracený hlas. Myslím, že by teď spíš měl podpořit Čaputovou – tím spíš, že ho s ní nyní spojil společný „výprask z kazatelny“. Ukázalo by se tím, že Bůh je tak mocný, že nakonec může působit i skrze jistého arcibiskupa.

Zuzana Čaputová v rozhovore pre Aktuality. sk hovorí, že verí v Boha, ale jej viera sa odohráva skôr v jej vnútri a do kostola chodí predovšetkým, keď tam môže byť sama len s Bohom. Ako vy vnímate takúto vieru?

Přijel jsem do Bratislavy také proto, abych si v osobním rozhovoru – který byl upřímný, dlouhý a více duchovní, než politický, ověřil svůj dojem, že Zuzana Čaputová je nejen morální, nýbrž opravdu duchovní člověk. A tento pocit z ní po našem hezkém setkání opravdu mám - myslím, že je dokonce mnohem hlouběji a poctivěji spirituální, než mnozí „funkcionáři“ církve. A velmi si vážím toho, že na rozdíl od několika ostatních kandidátů z toho nechce „vytřískat“ politické body.

Je to čoraz častejší fenomén, keď ľudia hovoria o svojej viere podobným štýlom ako Zuzana Čaputová. Prečo si ľudia myslia, že k viere Boha nepotrebujú nič viac?

Budou-li církev reprezentovat lidé jako arcibiskup Orosch, nikdo se nemůže divit, že přemýšliví a vzdělaní lidé, a zejména mládež, se k takové podobě církve obrátí zády, že se kostely začnou vyprazdňovat a pokud církev nenabídne věrohodnější a kultivovanější alternativu, budou lidé hledat své vlastní cesty k Bohu. Z různých důvodů mnoho lidí – zejména když se dnes ukázalo masové pokrytectví v kléru, že právě ti nejkonzervativnější ve skutečnosti žili dvojí život a provozovali právě to, co tak halasně odsuzovali - dnes opouští církev. Zajímavé je, že se většinou nestávají ateisty. Církev se nesmí vzdát odpovědnosti za tyto frustrované katolíky, musí jim umět nejprve naslouchat. Mám teď za sebou rozhovory s lidmi, kteří byli zneužíváni kněžími a věřte, jsou to velmi těžké a bolestné zážitky.

Ak je takáto viera autentická, dá sa povedať, že je lepšia, ako keď človek chodí do kostola si odsedieť hodinu v nedeľu, ale vnútorné prežívania chýba?

Ježíš mluví jasně: víru je třeba prokázat činy, nestačí říkat: Pane, Pane. Ježíše nezajímá naše zbožně vystrojené a navoněné nedělní já, nýbrž naše opravdové každodenní já, naše srdce.

Slovenskí biskupi zasiahli dvakrát výraznejšie do marcových prezidentských volieb. Prvýkrát, keď iniciovali stretnutie s kandidátom Smeru-SD Marošom Šefčovičom a druhýkrát, keď trnavský arcibiskup Ján Orosch v priamom televíznom prenose vyhlásil, že voliť Zuzanu Čaputovú je pre katolíka ťažkým hriechom. Rezonovali tieto slová aj u vás v Česku? Majú biskupi tendenciu zasahovať podobným štýlom do volieb aj v Česku?

Naštěstí naši biskupové už vědí to, co biskupové ve všech civilizovaných zemích: že podporovat nějakého kandidáta z kazatelen znamená dát mu polibek smrti, je to zcela kontraproduktivní. Řada katolíků na Slovensku mi napsala, že právě Oroschovo kázání rozhodlo: přimělo je, že dají hlas Čaputové.

Podle platného sociálního učení církve je nemravné, uzavírá-li církev jakožto církev „registrované partnerství“ s nějakou politickou stranou nebo politikem. Vyjadřuje-li se k tomu biskup či kněz, ať mluví jen za sebe jako občan. Církev jako taková si musí zachovat svobodný odstup od této konkrétní roviny mocenské politiky, může pouze připomínat obecné morální principy. Katolík se má ve volbách rozhodovat podle svého svědomí, rozumu a zkušenosti. Mám pocit, že se to ale už nyní děje i na Slovensku: vyjadřují-li se biskupové ke kandidátům, pokud vím, mnoho katolíků to bere spíš jako informaci o kvalitě těch biskupů, než o kvalitě těch kandidátů. Svět i církev se nezadržitelně mění a ti, kdo mentálně zůstávají v předminulém století, se stávají směšnými.

Biskup Orosch dal do úst slová aj Františkovi Mikloškovi o LGBTI komunite, ktoré ale nikdy nepovedal. Hovorí sa aj o tom, že si trnavský biskup takto vyrovnával účet so svojim predchodcom Róbertom Bezákom Nie je to vec, ktorú by mala KBS riešiť minimálne interne? Ako sa mala zachovať TV Lux, ktorá prenášala tento priamy prenos? Nezneužil ju biskup na vlastné záujmy?

Orosch připsal nejen Mikloškovi, ale podobně i paní Čaputové názory, které nikdy nezastávala. Jestli je něco hřích a veřejné pohoršení, pak je to lež a pomluva se záměrem poškodit bližního a jeho dobrou pověst, navíc šířená do katolických médií. Jak s tím ten člověk naloží ve svém svědomí, jak s tím naloží televize LUX a biskupská konference, to je jejich věc, do toho jim opravdu nehodlám mluvit.

A spomínané stretnutie biskupov a kandidáta Smeru-SD? Vybočuje z rámca, ako by biskupi mali vystupovať pred voľbami alebo je to v poriadku?

Neznám pozadí toho setkání, ale biskupové jistě mohli odhadnout, že dlouholetý člen komunistické strany, vyškolený v Moskvě, si z fotografií z tohoto setkání a z několika frází o „tradičních hodnotách“ udělá lacinou vějičku na voliče. Ale já bych slovenské voliče nepodceňoval – ostatně: brzy uvidíme.

Ako v tomto kontexte vnímate, že v prípade kandidátov, ktorí šíria fašistické či extrémistické myšlienky, zostali biskupi akoby hluchonemí?

Někdy lze hřešit nejen slovem, ale i mlčením, nebo neschopností rozlišit „čas k mluvení a čas k mlčení“.

Čo by ste teda od cirkevných predstaviteľov očakávali skôr pred voľbami?

Teď už raději mlčet, klečet, modlit se.

(psáno pro Aktuality.sk, rozhovor vedl Laco Bariak)



zpět na článek