28.3.2024 | Svátek má Soňa


ROZHOVOR: O temném světě po covidu

2.11.2020

Ekonomka Markéta Šichtařová poznamenala, že zatímco Čína z covidové krize vyšla jako první a nyní již prakticky jede naplno, Evropa a potažmo celý Západ se potápí. Oni sílí, my se propadáme do bezvýznamnosti. Co říci k takové analýze?

Ještě jsem nezaznamenal, že by se paní Šichtařová někdy ve svých analýzách mýlila, takže my si k tomu přidáme jen nějaká konkrétní čísla. Na jedné straně v různých ekonomických odhadech zaznamenáváme zaručený pokles západní ekonomiky tu o šest, tu o osm, tu dokonce (Británie) o deset procent. To jsou čísla směšně podhodnocená, když vidíme lockdowny zmrazující více než polovinu ekonomické aktivity, s krutým postihem hlavně soukromého sektoru, čili té části ekonomiky, která vytváří čisté příjmy živící celou populaci.

Naprosto krachují v posledních letech nadějně rostoucí ekonomiky jako Indie a Latinská Amerika, kde náhlá nezaměstnanost postihla stamiliony. Ztrátu 16 milionů zaměstnání hlásí třeba jen Mexiko, což by nám mohlo dát představu o počtech celosvětově. Jak dopadne Evropa, nikdo nemůže odhadovat, protože nevíme, jaké karantény a lockdowny nás ještě čekají. Ale že to bude mazec, na to můžeme vzít jed.

Jediná země, která covidovou pandemií bohatne, je Čína, letos zaznamenávající dvouprocentní růst, podle velmi střízlivého odhadu Mezinárodního měnového fondu. Během pandemie zbohatla o 1,5 bilionu dolarů. Teda zbohatli její hlavní komunističtí kapitalisté. Přibylo tam 257 nových miliardářů vlastnících výrobny zdravotních pomůcek, přepravní společnosti, on-line prodej. Celkem jich teď má 878 a předstihla Spojené státy, kde jich je 626.

Analytici to komentují jako největší přesun bohatství z jedné části světa do druhé za celé dějiny. Přidáme-li si k tomu tvrzení některých odborníků, že virus je umělé laboratorní dílo vypuštěné do světa z Wu-chanu, jehož účinky Čína zpočátku tajila, takže se Západ nemohl na virus včas připravit, nemůžeme se divit teoriím, že celá pandemie byla od začátku plánována jako čínský útok na západní ekonomiku v rámci strategie převzetí světové moci. I kdyby ta teorie samotná byla fake news, praxe ji potvrzuje.

Do jaké míry je rozdíl mezi Evropou a Čínou v tom, že Evropa i v těchto krizových časech chce zavádět zelené regulace, zatímco Čína s nimi příliš nemarní čas?

V krizi, jako je tato, se potvrzuje, jak je pro diktaturu snadnější nastolit kázeň. Podle zpráv z Číny – a my se můžeme dohadovat, do jaké míry jsou to skutečné zprávy nebo propaganda – tam vše jede jako na drátku. Testy na pozitivitu se provádějí povinně – jako příklad: Jen provincie Xin-dao prý otestovala všech svých devět milionů během jednoho týdne. Místo debat o možných následcích očkování se rovnou na statisících lidí vyzkoušely nejmíň čtyři různé vakcíny. Údajně bez negativních následků, každopádně bez skrupulí o možných následcích. Zatímco my se dohadujeme o elektronickém trasování, Čína už má dávno v provozu 626 milionů sledovacích kamer, elektronický dozor nad pohybem lidí a monitorování jejich činností včetně třeba bankovních výběrů a převodů.

To vše už dávno víme, a nelze přehlédnout, jak čínskou „efektivnost“ v řízení státu obdivují mnozí západní politici včetně některých českých. A kolik toho jsou ochotni Číně tolerovat. Pár příkladů:

Vatikán se ani slůvkem neozývá proti perzekuci křesťanů, zavírá oči nad destrukcí kostelů, schvaluje zásahy komunistické vlády do jmenování církevních hodnostářů a dokonce vyslovuje Číně pochvaly, jako třeba kancléř Papežské rady pro přírodní a společenské vědy, argentinský biskup Sanchez Sorondo z roku 2018: „V této době církevní sociální doktrínu nejlépe vykonávají Číňané. Usilují o společné dobro a podřizují vše obecnému blahobytu. Naplňují ekologickou encykliku papeže Františka Laudato Si’ tím, že hájí důstojnost osoby a přijímají morální vůdcovství, jehož se jiní vzdali.“

Islámské státy nehájí své perzekvované souvěrce Ujgury a Írán dokonce navazuje s Čínou vojenskou spolupráci. Západní liberálové zavírají oči nad koncentráky mučícími a vraždícími členy mírumilovné sekty Falun Gong.

Byznys s Čínou zaslepil západní podnikatele a ekonomy do takové míry, že někteří v přesunu bohatství vidí pozitivum: Když Čína víc bohatne, víc jí toho prodáme. Jenže za chvíli jí nebudeme mít co prodávat, protože nebudeme nic vyrábět.

Jen hrstka mezinárodněpolitických analytiků si všímá, jak Čína využívá svého rostoucího bohatství k expanzi do celého světa a oslabování západního vlivu. V roce 2013 zavedla globální plán zvaný „Iniciativa pásu a cesty“ (anglickou zkratkou BRI), jehož si vojenští analytici teprve teď začínají všímat jako ne tak úplně mírumilovného a čistě ekonomického. Zapojila do něho 138 zemí subsaharské Afriky, severní Afriky, východní Asie, Pacifiku a dokonce i několik členů EU. Skupuje strategické infrastruktury jako přístavy, pozemní vojenské základny, letiště, těžbu strategických surovin.

Časopis Epoch Times, zaměřený na západní analýzy Číny, dokonce odhaluje čínskou přímou podporu amerických levicových skupin usilujících o destrukci americké demokracie.

Začíná se naplňovat předpověď z knihy obdivovatele Číny Martina Jacquese „When China Rules the World“ z roku 2009, „jak se začíná utvářet čínský světový řád, tak se americký světový řád hroutí pozoruhodnou rychlostí“.

Letos Jacques vyslovil předpověď, že světová dominance Číny bude dosažena do roku 2030. Vychází při tom z poklesu západní populace na pouhých 15 procent globálně. Ale nedomnívejme se bláhově, že čínská globalizace k nám bude tak shovívavá, jako byla americká.

A co pověstná čínská píle a pracovitost? Je to podle vás mýtus nebo rozdílový faktor mezi námi a Číňany?

To je samozřejmě jeden z hlavních faktorů, a za srovnání nám slouží z generace na generaci rostoucí rozmazlenost a ekonomická nepoužitelnost západní populace. Ten faktor se dá pozorovat nejen u Číňanů, ale u všech „šikmookých“ Asiatů. Ale nebyl tu přítomen vždy. My senioři ještě pamatujeme doby, kdy podnikavost, pracovitost a organizovanost Západu vysoce Asii převyšovala. Pak najednou, přibližně v 70.–80. letech, nás začalo dohánět Japonsko, pak Jižní Korea. Ty svou nově nabytou prosperitou taky zpohodlněly a v mnohém se Západu začaly podobat. Celé to začíná trochu připomínat konec římského impéria. Akorát s tím rozdílem, že zlenivělé Římany nenahradil nikdo pracovitější, protože ti šikmoocí pracanti byli daleko.

Ale něco nám přece jen skýtá naději, i když možná malou. Něco, o čem vědí Japonci, ale nejsme si jisti, zda si to uvědomují i Číňané. Vzpomínám si na jeden anglický televizní program, někdy snad z 80. let, v němž japonský neurolog vysvětloval rozdíl mezi západním a asijským mozkem. A pozor, nebyl to psycholog vysvětlující rozdílnou psychiku, nýbrž skutečně neurolog, demonstrující tento poznatek na anatomii mozku. Asijský mozek je prý geniální a precizní organizátor, napodobovatel, zdokonalovatel a dodržovatel řádu. Ale chybí mu cosi, co západnímu mozku dává schopnost vynalézavosti, tvořivosti a improvizace. Na obrázku mozku to taky ukázal. Taky k tomu uvedl příklady japonského úspěchu postaveného na přebírání a zdokonalování západního know-how.

Totéž vidíme u Číny, jejíž úspěchy rovněž v základech pocházejí ze zdokonalování západního know-how, v mnoha případech ukradeného. Z čehož by vyplývalo toto: Jestli Čína Západ zničí, zničí tím i sebe – a s tím tedy vše, co bude ovládat –, protože nebude tvořit nic nového, nebude mít kde získávat nové nápady. Jsou-li Číňané tak chytří jako Japonci, uvědomí si, že k tvoření a improvizaci člověk potřebuje určitou míru svobody a experimentování včetně tolerance chybování, které jsou pro západní kulturu typické a v jiných kulturách do stejné míry nepřítomné. V čemž by mohla tkvět naděje, že nás nebudou ničit a možná ani totalitně ovládat, nýbrž jen vysávat. V tomto smyslu – a jen v tomto – by pro nás podlehnutí Číně bylo o fous méně smrtelné než podlehnutí islámu. Tedy máme-li na vybranou jen mezi těmito dvěma zly.

Premiér Babiš apeloval na to, aby si lidé stáhli aplikaci eRouška, a mnozí nechtějí s ohledem na ochranu svého digitálního soukromí. Nicméně je jim odpovídáno, že dávno žádné nemají, že svěřili svůj pohyb, svá data a své údaje Facebooku, Googlu a jiným technologickým gigantům. Jak se na téma ochrany ,,elektronického soukromí“ díváte vy? Vyrobili jsme si monstrum?

To, že už teď máme svobodu jen částečnou, neznamená, že se musíme vzdávat i té, která nám ještě zbývá. To je jako odepřít si půl sklenice vody jen proto, že není plná. Takzvaná svoboda absolutní nebo „nedělitelná“, jak ji rádi nazývají dobromyslní idealisté, nikdy neexistovala a ani existovat nemůže. Vždy existovaly různé typy a stupně svobody, tedy svobody v různých oblastech lidské existence. Omezované nějakými zákony, ohleduplností k druhým, schopností si je vybojovat. Vždy byla větší svoboda v něčem, menší v něčem jiném. A každá svoboda se musela vybojovávat a bránit.

Třeba Česko má dnes větší svobodu slova než Británie, neboť informační prostor ještě není tak zahlcen politickou korektností a pokrokovostí „woke“. Británie zase má větší svobodu podnikání díky menší byrokratické buzeraci. Já si určitý stupeň „elektronické“ svobody udržuju tím, že jsem si do mobilního telefonu nepustil internet a mám ho jen v počítači. Dělám to i za cenu zpomalené informovanosti a třeba i pověsti zaostalého venkovského balíka. Dokud neexistuje povinnost nosit při sobě internet, žádná aplikace mně nehrozí. O to jsem disciplinovanější v používání náhubku a v pobytu ve veřejných prostorech. Doporučuji, pro větší klid mysli.

Je Donald Trump už poražen? V posledních čtrnácti dnech absolvoval další debatu s Joem Bidenem, pořádá hojně navštěvované mítinky a protlačil kandidátku do Nejvyššího soudu USA. Podle pozorovatelů jsou jeho jedinou nadějí jeho mlčící bílí voliči, kteří se mohou zmobilizovat. Vsadil byste si na vítězství jsoucího prezidenta USA?

Když vidíte ty obrovské davy na jeho mítincích, ve srovnání s hrstkami u Bidena, a sledujete tu energii, kterou jim Trump dává a kterou mu oni vracejí, těžko se ubráníte odhadu, že těch jeho mlčících fandů, kteří se nepřiznají v sondážích, je dost na to, aby vyhrál i přes ty různé švindly, které opozice vyvádí s poštovními hlasovacími lístky. Odhaduju, že Trump vyhraje o víc než minule.

Pakliže bude Donald Trump poražen, jak na něj coby na prezidenta budete vzpomínat?

Jako na velkého showmana v roli šerifa snažícího se zachránit městečko od zkorumpovaných padouchů, a jako na největšího mírotvůrce mezi americkými prezidenty za mnoho let. Udivuje mě, že se tak málo pozornosti věnuje tomu, jak za poměrně krátkou dobu přivedl k diplomatickým vztahům s Izraelem tři arabské státy se dvěma dalšími ve frontě. A skoro nikdo si nevšiml, jak usmířil Srbsko a Kosovo a navíc je oba přitáhl s velvyslanectvími do Jeruzaléma.

A jako obvykle, co vás v uplynulých dvou týdnech potěšilo, pobavilo nebo zarmoutilo?

Docela zábavné je sledovat hádku v katolické církvi po papežově schválení registrovaných homosexuálních partnerství. Na jedné straně debatéři vesměs souhlasí, že František pokračuje v podrývání církevních doktrín, na druhé zdůrazňují nutnost loajality v podstatě takovouto rovnicí: Nehaňme ho, neboť je pořád hlavou církve, ale modleme se za něho, aby se vrátil na správnou cestu. Co na to říká Hospodin na nebesích, zatím nikdo netlumočil.

Mimořádně komická jsou – po všech těch neprokázaných nařčeních Trumpa – nyní naopak prokázaná odhalení hrátek Bidenova syna Huntera s Ukrajinou, Ruskem a Čínou nalezených v porouchaném laptopu, který ten trouba nechal v opravně a zapomněl si jej vyzvednout. Figurují tam dolárky za zprostředkování kontaktu na Bidena, když byl viceprezidentem. Jako třeba měsíční padesátitisícové platby od ukrajinského energetického holdingu Burisma nebo tříapůlmilionový šek od manželky bývalého moskevského starosty. Teda bylo by to komické, kdyby na tom nebylo tragické to, že polovině Američanů to nevadí.

Kurasovu novou knihu najdete zde.

Ptal se Jaroslav Polanský, PL, 29.10.2020