Úterý 12. listopadu 2024, svátek má Benedikt
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ROZHOVOR: Německá síla není nekonečná (1/2)

Angela Merkelová o Evropské unii

Jen zřídkakdy poskytuje Angela Merkelové interview k evropské krizi – každou její slabiku obratem někdo nějak interpretuje, nešikovný důraz ihned může na trzích způsobit poplach. Přesto s ní mohl i Stefan Kornelius, redaktor deníku Süddeutsche Zeitung, hodinu hovořit o jejím nejdůležitějším politickém projektu.

Říkají jí Železná kancléřka, nebo též paní Bismarcková: spolková kancléřka Merkelová se v dobách krize stala nejmocnější evropskou političkou. Poprvé tuto svoji moc v rozhovoru pro šest předních evropských deníků připouští, vysvětluje, co si představuje pod pojmem solidarita – a evropské stáry varuje před přetěžováním Německa v dluhové krizi.

SZ: Paní spolková kancléřko, hrajete na nějaký hudební nástroj?

AM: Ne, sice jsem se jako dítě učila trochu na flétnu a na klavír, ale s pramalým úspěchem.

SZ: Přesto ale právě dirigujete velký koncert. Srovnáváte-li tedy Evropskou unii s orchestrem, kterápak partitura tam přísluší Německu?

AM: V evropském orchestru, který mám na mysli, není žádný národ jen pro jemnou hudbu a jiný jen pro pozouny, nýbrž každý národ je tam v každé hudební sekci zastoupen.

SZ: Teď jste rok velmi intenzivně zkoušela, většinou však disharmonicky…

AM: … velmi moderní hudbu …

SZ: Pochopil mezitím orchestr partituru? Konkrétně: Mají politici krizi pod kontrolou?

AM: Ano, rádi bychom nechali zaznít Evropu do ostatního světa jako jeden orchestr. A i v politice jsou pasáže v dur a v moll, a vedle harmonie jistě se tu vyskytnou i disharmonie. Ale už jenom to, že dnes můžeme EU – s dějinami našeho kontinentu za zády - srovnávat s nějakým orchestrem, je přece pokrok.

SZ: A partitura?

AM: Krizi jsme ještě nepřekonali. Jsou tu jednak aktuální těžkosti, které nás stále ještě zdržují: extrémní zadlužení některých zemí, často nahromaděné za víc let a nynější finanční a hospodářskou krizí ještě prohloubené, mnohdy doprovázené vysokou nezaměstnaností a těžkými strukturálními nedostatky. A potom je tu samozřejmě i zvláštní případ Řecko, kde se navzdory veškerému úsilí nejen Řeků, ale i mezinárodního společenství stále ještě nepodařilo situaci stabilizovat. S tímto vším musíme se nejprve vypořádat, a získat tak důvěru trhů zpět.

Vedle toho je tu základní otázka: Kolik nadšení máme pro naši Evropu? Povede se nám srovnat se do jedné řady? Anebo - orientujeme se na hospodářsky dynamické regiony světa, na ty, které udávají tempo? Je dobré, že jsme se zatím ujednotili v otázkách rozpočtové disciplíny a dluhové kázně – ale jen to nestačí. Evropa potřebuje více růstu a iniciativy, musí se umět do budoucna prosadit i v celosvětové soutěži. Chtěla bych, aby byla Evropa i za 20 let stále uznávaná pro svůj inovační potenciál a výrobky. Jde o to, jak se budeme umět chovat v době globalizace.

SZ: Máte o dosavadní protikrizové politice nějaké pochybnosti?

AM: Dobrý politik vždycky pochybuje, a také svá rozhodnutí neustále přehodnocuje. Samozřejmě, že bych ráda euro a Unii zachovala – o těchto cílech tedy pochyb nemám. Ale ohledně cesty, to jsou vždycky úvahy a kompromisy: jak si právě náš fiskální pakt stojí, jak to uděláme s pracovním právem, jak rozdělíme strukturální fondy?

SZ: Učení - mučení.

AM: V Evropě jsme si v minulosti často malovali vzdušné zámky. Ani trhy dlouho na problémy nereagovaly, ani na ztrátu konkurenceschopnosti Řecka. A samozřejmě jsme ještě navíc sami kolikrát nedodržovali ani vlastní pravidla, jako ta o paktu stability a růstu.

SZ: Co je vaší nejdůležitější zkušeností z dosavadní krize?

AM: Na začátku se hodně diskutovalo o tom, nejsme-li v Evropě jen obětí tzv. spekulantů. Mezitím, a to je ten rozhodující krok, jsme však kořeny našich problémů odhalili. Mnoho zemí vyvinulo za posledního jeden a půl roku nemalé úsilí a provedlo bolestivé reformy, za což mají moje plné uznání. Myslím, že nakonec jsme nalezli dobrou rovnováhu evropské solidarity a národní sebezodpovědnosti. Jsem hluboce přesvědčena: vezmeme-li si ze všech našich chyb a opomenutí poučení, bude Evropa po krizi mnohem, mnohem silnější než před ní.

SZ: Ohledně tématu solidarity jsou tu ale i jiné názory. Itálie žádá mnohem větší podporu. Co vy vůbec rozumíte pod pojmem solidarita?

AM: Že našim evropským partnerům pomůžeme, s tím, že očekáváme, že i oni sami zaměří veškeré své úsilí na to, aby svoji situaci zlepšili. Tak jsme to dělali s eurovalem EFSF, tak to děláme i s ESM. Idea trvalého záchranného mechanismu vyšla ostatně z Německa. Jsme k solidaritě připraveni. Vždycky jsme ovšem poukazovali na to, že pomáhat v rámci měnové unie musíme na bázi dohod, kde je zcela jasně řečeno, že žádná země nemůže nést zodpovědnost za dluhy země jiné.

SZ: Vaše solidarita je poněkud strohá.

AM: Jsme solidární, ale nesmíme zapomínat ani na zodpovědnost vůči sobě samým. Obojí k sobě patří. Nemělo by žádný smysl, kdybychom slibovali stále víc peněz, ale s příčinami krize nebojovali. Ve Španělsku je kupříkladu více než 40 procent mladých bez práce, což je ale zapříčiněno i tamější legislativou. Prosím, aby toto nebylo pokládáno za výčitku, neboť mám velké uznání pro snahu Španělska po reformách. Jsem pro to, abychom se v Evropě učili od sebe navzájem. I Německo se leccos může od jiných zemí přiučit. Při všech těch miliardových pomocích a záchranných deštnících musíme nicméně i my Němci dávat pozor, aby nám nakonec nedošel dech, neboť ani naše možnosti nejsou neomezené a nepomohlo by se tím ani ostatní Evropě.

SZ: Stres z krize zanechává nicméně své neblahé stopy. Jak veliké je nebezpečí rozdělení Evropy?

AM: Já žádné rozdělení Evropy nevidím, ale je jasné, že trhy testují, máme-li tu vůli k jednotě. Dlouhodobí investoři, kteří obhospodařují peníze mnoha lidí, by rádi věděli, jak na tom Evropa bude za dvacet let. Bude vůbec Německo se svými demografickými změnami i potom konkurenceschopné? Budeme otevření inovacím? V krizi jsme dosáhli zcela nového stupně evropské spolupráce: to je skoro totéž jako jednotná vnitřní evropská politika. Takže už se nemůžeme jen diplomaticky oťukávat, nýbrž musíme – stejně jako v národních vnitřních politikách – problémy odvážně definovat a řešit.

SZ: Britové se jistě žádné evropské vnitřní politiky nezúčastní.

AM: Jsem přesvědčena, že Velká Británie má zájem zůstat členem Evropské unie. Samozřejmě, že spolupráce 27 států není pokaždé jednoduchá. A nám Němcům vždycky půjde o to, se všemi se dohodnout: i s tzv. velkými, i s tzv. malými členskými státy, s těmi, co tu byli od začátku, i s těmi, kteří během těch desetiletí přistoupili. Pokaždé znovu a znovu musíme hledat rovnováhu se všemi, tedy i s Velkou Británií.

SZ: Jakápak rovnováha, když některé státy k vnitřnímu jádru Evropy a fiskálnímu paktu ani nepatří?

AM: Každý uzná, že země, které se navzájem spojily společnou měnou, musí také obzvláště těsně spolupracovat. Ale neuzavíráme se, to by bylo špatně. Ať už u paktu euro plus, nebo u fiskálního paktu: každý nečlen eurozóny je zván, aby spolupracoval. Společnou měnu jen posílíme, sladíme-li naši politiku ještě těsněji, a budeme-li i připraveni, krok po kroku předávat své záležitosti Evropě. Jestliže stokrát slíbíme snížení dluhů a solidní rozpočty, pak to musí také v budoucnu být buď realizováno, anebo vyžadováno. Fiskální pakt musí zkrátka sloužit k tomu, aby dodržování těchto závazků bylo kontrolovatelné. K tomu musíme propůjčit příslušným institucím více kontrolních pravomocí – a také jim dát větší možnost stisku…

(dokončení zítra)

přeložil

Aston Ondřej Neff
12. 11. 2024

Máme tu celý náš dnešní komunismus v kostce.

Ondřej Neff
12. 11. 2024

Jaká byla podzimní událost, která zasáhne naše životy a zanechá trvalý otisk?

Zdeněk Roller
12. 11. 2024

Čekají nás „zajímavé časy“. Ale už jsme někdy žili v jiných?

Jan Bartoň
12. 11. 2024

Česká média prošla výraznou proměnou. Tón informací o Trumpovi se velmi změnil.

Tomáš Vodvářka
12. 11. 2024

Zdá se, že všechny tři možnosti jsou na stole. Případ Michala Redla je svým způsobem klíčový.

Aston Ondřej Neff
11. 11. 2024

Zdeněk Hřib se stal předsedou Pirátů. Za jeho primátorování Praha definitivně zastavila svůj rozvoj.

Aston Ondřej Neff
9. 11. 2024

Vládní koalice utržila další vítězství , když ve sněmovně protlačila úpravy penzijních parametrů.

přečetl Panikář
9. 11. 2024

Po desetiletích mnozí z nás konečně mohou s úlevou vydechnout.

Aston Ondřej Neff
12. 11. 2024

Máme tu celý náš dnešní komunismus v kostce.

Marian Kechlibar
9. 11. 2024

K posunu ve prospěch republikánů došlo prakticky plošně, i ve státech, které jsou tradičně baštami...

Jan Hron
12. 11. 2024

Příbuzní obyvatel města Sudža v Ukrajinci okupované Kurské oblasti žádají Moskvu a Kyjev, aby...

Karolína Kučerová
12. 11. 2024

Prezident Petr Pavel se při úterní debatě se studenty ve Znojmě zastal současné mladé generace....

Lidovky.cz, ČTK
12. 11. 2024

Ropa a plyn jsou dary od boha, stejně jako slunce nebo vítr, prohlásil v úterý na klimatické...

ČTK, Lidovky.cz
12. 11. 2024

Ani 35 let od pádu komunistického režimu není podrobně zmapováno, kolik přesně prošlo Komunistickou...

Linda Kholová
12. 11. 2024

Jeho obrazy budí zasněný úsměv, zároveň je v nich ale špetka čehosi znepokojivého, co jitří...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz