„Použití veliké síly,“ řekl doslova Donald Trump a pohrozil Íránu, pokud by se Teherán snažil ohrozit zájmy Spojených států na Blízkém východě. Jak tento vzkaz od Donalda Trumpa směrem k Íránu vnímáte?
Já pevně doufám, že vyjádření Donalda Trumpa nepřesahuje jeho běžné modus operandi, což znamená rozkopnout dveře, kamkoliv přijdu. A pak si sednu a budu se tvářit a vyšlu signály: jsem s vámi ochoten jednat, ale respektujte, že jsem rozkopl dveře – jsem ten silnější a mocnější a budu diktovat podmínky. To jsme viděli v případě Kim Čong-una – nejdříve to byl rakeťáček, kterého smete z povrchu země, pak se chlapci do sebe slovy Donalda Trumpa zamilovali. Takže to je takové modus operandi amerického prezidenta, které často předvádí. Posuďme sami s jakým úspěchem.
O ambicích Íránu na Blízkém východě si nedělám žádné iluze. Na druhou stranu mi rétorika Donalda Trumpa přijde až úsměvně propagandistická. „Máme informace o Íránu takové, no, ani je nechtějte vědět.“ Jestli se jedná o vylepšenou formu nátlaku a la Irák, který měl mít zbraně hromadného ničení, to prostě nevím. Ale domnívám se, že tento způsob obhajování zahraniční politiky je hloupoučký a že na to už nikdo neskočí.
Když jsem se zmínil o Iráku, je to neuvěřitelné a ptám se, kde je jakákoliv kontinuita americké zahraniční politiky vůči Blízkému východu. Když v osmdesátých a devadesátých letech narůstalo a přetrvávalo napětí mezi Íránem a Spojenými státy, Washington zařadil Írán mezi země zla. A pak v roce 2003 Bush mladší svrhl v Iráku menšinový sunnitský režim Saddáma Husajna, čímž byl katapultován význam a síla Íránu na Blízkém východě. Já tomu prostě nerozumím. Možná, že je v tom skryta nějaká geniální hloubka americké zahraniční politiky, ale já ji prostě nevidím.
Zrovna tak lze vnímat rychlé ukázání prstem na viníka děr ve čtyřech tankerech, které jsme sotva viděli. Tak strašně rychle usoudili, že to byl Írán, že mi to zase smrdí nějakou divnou splácanou snůškou obvinění. Ale jak jsem řekl, nedělám si žádné iluze o Íránu, nedělám si žádné iluze o jejich ambicích na Blízkém východě, o jeho podpoře Hizballáhu a Hammásu, to všechno vnímám. Jsem si jist, že ani jedna strana nechce válku. Obávám se, že by stačilo, kdyby z Perského zálivu přestala proudit ropa jak do Číny, tak do Japonska. V tom vidím vážné ohrožení ekonomického vývoje a dovolím si tvrdit, že s celosvětovými dopady.
Jen stručně odbočím. Je to zvyk dnešní doby, že co nejrychleji soudíme mezinárodní konflikty, ať už se jedná o otravu Skripala, nebo tento případ, aniž bychom domýšleli následky jednání?
Já myslím, že je to symptomatické pro některý způsob argumentace, který má podpořit dopředu stanovené cíle zahraniční politiky…
…tedy nějakou verzi…
…ano. My jsme si vybrali, že to tak prostě bude; a teď to celé zpátky poskládáme. Myslím si, že dohoda s Íránem nebyla ideální, ale lepší je špatná dohoda než vůbec žádná. Donald Trump řekl, že bude chtít uzavřít jinou dohodu, v níž zahrne raketový program Íránu – to tedy nevím, zda s tím bude Teherán souhlasit. Dále, že nová dohoda zahrne i zásadní omezení vlivu šíitského islámu představovaného Íránem na Blízkém východě – to považuji za naprosto iluzorní. K tomu se Írán nikdy nezaváže. A poslední věc, kterou v tuto chvíli považuji za nejtragičtější, je, že Evropská unie se chová patolízalsky a podlézavě vůči Spojeným státům. A přesto, že má zájmy v Íránu, a nikoliv malé, nakonec stáhne ocas a dá znovu Donaldu Trumpovi pocit, že pro řešení hlavních problémů světové bezpečnosti – ať to je Čína, Írán, Severní Korea – nejen, že nepotřebuje Severoatlantickou alianci a Evropskou unii, ale klidně si s nimi může… Víte co.
Řekl jste, že Spojené státy označily Írán za zlo. Donald Trump také označil Írán jako jedničku mezi těmi, kdo vyvolávají terorismus. Shodujete se?
Vzpomínám si na první zahraniční cestu Donalda Trumpa do Saúdské Arábie, kdy všem šejkům z Perského zálivu sdělil, že největší podporovatel terorismu na Blízkém východě je Írán. Oni se samozřejmě tetelili blahem, ale to není pravda. Ano, Írán podporuje Hizballáh, Hammás, podporuje šíity v Jemenu a podobně, ale přeci všichni víme, že al-Káida a Islámský stát jsou sunnitské záležitosti, nikoliv šíitské. A že byly podporovány kdejakým státem v Perském zálivu, sunnitskými vládci právě proti zájmům západního světa. Tahle pravda hodně kulhá. Pochopil jsem ji, když Trump odjížděl a prohlásil, že získal zbraňové zakázky za více jak 100 miliard dolarů. Jak je vidět, ve jménu těchto zbrojních zakázek lze překrucovat realitu libovolným způsobem. To si myslím, že není dobře.
Také jste před chvílí řekl, že Evropská unie podlézá Spojeným státům. Proč máte tento dojem a co tedy dělá Evropská unie špatně?
Je tu evidentní, že třeba například Airbus měl vyrábět, dodat a tím i obnovit velmi zastaralou leteckou flotilu v Íránu. Některé evropské země odebírají iráckou ropu, ne vždy je to členská země Evropské unie, jako Turecko, máme tam řadu ekonomických zájmů. V momentě, kdy Donald Trump uvalil další sankce a Írán pohrozil tím, že přestane dodržovat některá ustanovení oné dohody a také některá přestal – byť ne zatím dramatickým způsobem, začaly země západu Íránu vyhrožovat, že to prostě dělat nesmí. Postavily se na stranu toho, kterého kritizovaly za jednostranný postoj proti Teheránu. Nebyl to Írán, kdo odstoupil od dohody. Írán dodržoval, co podepsal, a jak říkám, jestli byla dohoda dobrá, nebo špatná, tak byla podepsána. A když ji Donald Trump vypověděl, tak Evropa nebyla schopná či ochotná, nebo byla natolik slabá, že nebyla schopná přesvědčit Donalda Trumpa, aby dohodu nevypovídal, ale že je potřeba ji ctít a možná se snažit o nějaké vylepšení. Ale nevím, zda tímto způsobem. Pro úplnost je třeba říct, že Trump mnohem více naslouchá Izraeli, pokud jde o obavy z Íránu, než tak činil Obama.
Írán není Irák, pokud jde o vojenskou sílu Spojených států. Přes sto dvacet tisíc vojáků v regionu v žádném případě nemůže stačit na porážku Íránu. Írán není ekonomicky v tak špatném stavu, jako byl Irák v roce 2003 nebo v roce 1991 po dlouhodobé a vyčerpávají válce s Íránem. A ani si nemyslím, že je v zájmu stability rozmlátit Írán – spíše zajistit, aby Írán fungoval v nějaké formě regionální mocnosti, která příliš nezlobí. V případě jeho destrukce by zase příliš vyrostla Saúdská Arábie. Což by přinejmenším nelibě neslo Turecko. Hlavní spor na Blízkém východě je, kdo povede arabský a islámský svět. Šíitský Írán, nebo sunnitská Saúdská Arábie.
Spojené státy by měly více vnímat potřebu vyváženosti a rovnováhy regionu, který už nyní je poměrně dost bezprecedentně rozbitý. Do jaké míry tady Donald Trump hraje taky izraelskou kartu, je asi dobrá otázka, protože, jak jsem již naznačil, na rozdíl od Baracka Obamy má s ním Netanjahu velmi dobré vztahy. Je evidentní, že Donald Trump je připraven více hrát protiíránskou kartu, než byl Barack Obama. Ale já věřím, že nikomu se v konečném důsledku do války nechce. Koneckonců s tím strašil v minulosti několikrát Izrael. Ale ani jemu se do té války nechce, protože, jak jsem řekl, sousto je příliš veliké a dopady jsou příliš vážné.
Když nyní sledujeme konflikt mezi společností Huawei a Spojenými státy, zajímá mě jejich vztah celkově. Je Čína nějakým způsobem vojenskou hrozbou? Ohrožuje zájmy Spojených států a Spojené státy jako takové?
Myslím, že celkový růst síly a vlivu Pekingu, včetně vojenské emancipace, země dnes dává 230 miliard dolarů na zbrojení, což je druhý nejvyšší výdaj v celkových světových číslech po Spojených státech, je jasně vnímán jako ohrožení amerických zájmů číslo jedna. Vojenská asertivita v Jihočínském moři, přímé vojenské výhrůžky Tchaj-wanu a podobně, to jsou věci, které je potřeba brát ze strany Spojených států vážně a Spojené státy je také vážně berou. Nemyslím, že by vojenský zájem expanze Číny směřoval do Evropy, nebo do jiných částí světa, než o té, o které jsem se zmínil. Zatím.
A teď konkrétně k firmě Huawei. V podstatě se americké ministerstvo rozhodlo firmě povolit nakupovat americké zboží za účelem zachování současných komunikačních sítí pro jejich telefony. V opačném případě by to byl rázný zásah pro čínskou firmu, která patří mezi světové špičky. Jak vnímáte celou obchodní válku mezi stranami, o čem svědčí?
Ve zpravodajské komunitě se hovoří o bezpečnostních hrozbách ze strany využití technologií firmy Huawei už více jak 6 let. Je třeba vážně vnímat to, že v Číně platí minimálně tři zákony, které všem firmám ukládají spolupracovat s čínským státem, to je fakt. V tuto chvíli máme jenom malou jistotu, že víme, co se s daty v těchto sítích děje. Na druhou stranu Britové říkají, že pojistku lze nastavit. Já nejsem technik ani odborník, ale domnívám se, že současný spor o Huawei je bezpečnostní hrozba i nástroj obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou. Konec konců poslední Trumpovo vyjádření, že Huawei může být součástí obchodní dohody s Činou, přestože skýtá vážnou hrozbu, celou záležitost z pohledu obav o bezpečnost dat dosti relativizuje. Připomínám, že i americký Apple a další si nechaly nainstalovat „zadní vrátka“, kterými americké tajné služby mohly sledovat komunikaci v mobilních sítích, včetně odposlouchávat mobil německé kancléřky apod. Takže nejde o problém pouze společnosti Huawei. Je víc než jasné, že Huawei je i součást obchodní války s Čínou, a nikterak nedůležitá, kterou Donald Trump velmi aktivně rozehrává již nějakou dobu. Druhá věc je, co se děje v pozadí při oněch jednáních, která přes veškerou rétoriku pokračují. Z toho žádné informace, zda se strany chtějí, či nechtějí dohodnout, opravdu nemám.
Jaká jsou vaše očekávání od nového ukrajinského prezidenta. A je nějak třeba vojensky, finančně nebo politicky třeba pomáhat Ukrajině v boji proti Rusku? Nebo se snažit o smírné řešení? Totiž představa, že by si Evropská unie v uvozovkách přivlastnila Ukrajinu a Putin by se na to jenom díval, byla docela naivní…
Tak já od Zelenského očekávání nemám žádná. Za pět let, co konflikt trvá, ani na jedné straně není ochota se dohodnout. Dohodnout se na tom, že se vzájemně přestanou zabíjet. Já osobně jsem zastáncem toho, abychom si říkali pravdu. Na Ukrajině neběží žádná protiteroristická akce, na Ukrajině probíhá občanská válka mezi Ukrajinci ze západu, z nichž ani všichni zdaleka neumí ukrajinsky, a mezi Ukrajinci na východě, kteří mluví rusky. Jsou to však stále jen a jen Ukrajinci, příslušníci ukrajinského státu. Proto vláda v Kyjevě celé, co jsme viděli a vidíme, musela nazvat protiteroristickou akcí – aby mohla zdůvodnit, že používá armádu proti vlastním lidem. To je něco nepřijatelného. Tady se tvrdí, že věci, které se tam děly, byly v pořádku. Jak jste řekla, nevím, zda šlo o naivitu Evropy, ale Putin už v roce 2008 na summitu Severoatlantické aliance v Bukurešti řekl, že Ukrajina už ne.
Samozřejmě jde o postoj Kremlu, Rusko však nemá a nesmí mít právo veta. Na druhou stranu je třeba vnímat, že bude hájit svoje zájmy. A jestliže říká, že Severoatlantická aliance je jeho hlavní nepřítel, tak bude dělat vše pro to, aby její záměry podkopával a aby rozmělňoval integritu a její soudružnost včetně Evropské unie, což také dělá, a nechápu, že nás to překvapuje. Prostě taková je realita. Rusové budou natolik úspěšní, nakolik my budeme slabí se tomu bránit. Je otázkou, zda jsme byli ochotni jít do války s Ruskem kvůli Gruzii. Evidentně ne. Nebo zda jít do války s Ruskem kvůli Ukrajině. Evidentně také ne. A já si myslím, že to je dobře. Je třeba s Ruskem mluvit a hledat bezpečnostní uspořádání v Evropě, které mu minimálně nebude vadit.
Celé politické úsilí na Ukrajině by mělo směřovat k praktickému naplnění dohody Minsk 2 – že budou uznány a právně zakotveny větší zákonné ochrany a zlepšení stavu ruskojazyčné menšiny na jihovýchodě Ukrajiny a že Rusko nebude podporovat svoji menšinu tak, jak činí doteď. Dokud nedojde ke zvýšení ochrany ruskojazyčné menšiny na jihovýchodě Ukrajiny, nelze očekávat, že by Rusové přestali podporovat svoje vlastní krajany. Jednání je naprosto namístě, bojem se bude jenom podporovat hromadění dalších mrtvých, nárůst další nenávisti mezi rusky mluvící menšinou a zbytkem Ukrajiny. Není pochyb, že je nutné hledat cestu, jak ukončit toto násilí. Velkým optimistou však nejsem. Konečně i Zelenskyj po pár dnech v úřadu začíná vidět, jak vypadá reálná politika.
Ptala se Zuzana Koulová, PL, 28.5.2019