Američtí miliardáři během pandemie covidu-19 zbohatli o 1,1 bilionu dolarů, uvádí britský Guardian. Jiní na tom nejsou hůře. Bohatí bohatnou, chudí chudnou, objevuje se rovněž v médiích. Co k tomu říci? Jistě vám nejsou blízké socialistické tendence, ale až se v brzké době objeví úvahy o zdaňování (neproduktivního) kapitálu, majetkových daních či zdanění odtoku nadnárodních korporací, čeho se dočkáme? Nebyly by některé z daných kroků nakonec v dané situaci i rozumné?
To je pakatel ve srovnání s miliardáři čínskými, kteří za rok coronavirové pandemie vydělali 1,6 bilionu. Vyšší zdanění bohatých má už dávno v programu ta levicovější část Demokratické strany, jako Bernie Sanders, a váhá už jen nad číslicí, kterou stanovit jako práh zvýšené daně u jednotlivců a u firem. Takže oligarchové podporující Demokratickou stranu na to možná nakonec doplatí. Ačkoli ti možná mají domicil někde v daňových rájích.
Ale nedělejme si iluze, že dnes vládne Biden. Ten je už dávno ve stavu pokročilé demence. Už teď za něho vládnou jiní a pracují pilně na Obamově „fundamentální transformaci“ Ameriky, za jejíž rétoriku dostal Nobelovku, ještě než někdo tušil, že jejím cílem je vláda jedné strany likvidující opozici. Harrisová bude prezidentkou, než se nadějeme.
Je zřejmé, že v Americe raší nový totalitarismus, který by se mohl podobat čínskému, i když k němu dospěl z opačné strany. V Číně komunismus vytvořil miliardáře, v Americe miliardáři vytvořili komunismus. Společné na nich je spojenectví vládnoucí strany, předstírající socialismus, s miliardáři, předstírajícími loajalitu ke straně předstírající socialismus. Na úkor všech ostatních, především nezávisle myslících soukromníků, které pandemická vládní opatření likvidují. Děje se to ve všech západních zemích, ale v Americe to náhle vzalo nebývalý švunk a akceleruje. Cenzura, vyhazovy z práce, mediální dehonestace, nálepkování „vnitrostátní teroristé“, „nepřátelé demokracie“ a podobně.
Že to bude režim totalitní, již není pochyb. Už se jen rozhoduje, jak by se mu mělo říkat. On sám si bude dál říkat „liberální demokracie“ a totalitní útoky na občany budou „obranou demokracie“.
Kdo zažil na vlastní kůži totalitu marxistickou, má sklony nazývat to „neomarxismem“ také proto, že nastolovatelé této totality se sami označují za „levici“, s přídomkem „progresivní“. Jenže od marxismu se liší tím, že se odcizil tradičnímu „proletariátu“ a ovládl korporace a intelektuály. Nejlíp se mu to podařilo u korporací obchodujících s intelektuálním zbožím, tedy mediálních, kulturních a vzdělávacích. Vytvořil z nich oligarchii, která, nikým nevolená, ovládá státní politiku. Bude to systém mísící prvky leninského marxismu s mussoliniovským fašismem, putinovským oligarchismem a čínským komunistickým kapitalismem. Dokonale ovládající techniku šalby, klamu a orwellovského newspeaku.
Mezi „vítěze“ krize patří internetové giganty a jejich vlastníci. Dá to rozum, lidé nic jiného než koukat do počítačů a mobilů nemohli dělat. Nicméně společnosti jako Google, Facebook a Twitter čelí nařčení z otevřené cenzury či usměrňování politického spektra. Američtí konzervativci tvrdí, že „Silicon Valley“ je probidenovské a prodemokratické a podle toho se chová. Jak se zachovat vůči těmto korporacím? Může se stát, že jednou bude svět jejich?
Kdo má informace, má moc, praví dávné přísloví. Tyto oligarchické sítě a s nimi propojení politici mají k dispozici technologie, jaké nikdy žádná totalita neměla. Dokážou jimi nejen pokrýt celou planetu, ale i proniknout do hlubokého soukromí a ovládnout individuální i skupinové myšlení a emoce. Nemyslím tím nějaké spiknutí konkrétních osob vyznávajících nějakou společnou ideologii. Žádné takové spiknutí by nedokázalo vytvořit něco tak všudypřítomného. Je to mnohem větší a neosobní či nadosobní mentální epidemie, prosakující do myslí stamilionů obyčejných lidí. Šíří se jako mentální obdoba biologického viru.
Jestli nám ta covidová pandemie může posloužit něčím užitečným, pak je to toto podobenství. A máme-li se tomu ubránit, zkusme to epidemiologicky. Jednak prevencí před nakažením, jednak léčbou už chycené nákazy, jednak vakcinací. Jak by taková tříproudová obrana vypadala, by asi vydalo na hodně dlouhé mudrování. Jednou z účinných zbraní této mentální epidemie je cenzura „nesprávných“ idejí. Včetně – nebo možná hlavně – těch, které by ji mohly léčit. Proto nadějným začátkem je uzákoněný zákaz cenzury, jaký chystají Poláci a Maďaři. Ale to je jen první krok. K další obraně budeme potřebovat mentální antivirotikum čili přeměnu myšlení, a mentální vakcinaci, čili protiútok stejnými mentálními zbraněmi.
Máme-li se zachránit před mentálním morem, musíme se přidat k Polákům a Maďarům v tom prvním kroku – zákazu cenzury. Už to dávno měl parlament projednávat a ukázat nám, kdo v něm je mentálního viru šiřitel a kdo léčitel. A podle toho letos volit.
Evropská komise se plácá ve shánění vakcín, na druhou stranu kritizuje Maďarsko za to, že nehospodárně využívá prostředky EU, popřípadě je rozkrádá. Bude se prý také sledovat, zda jsou peníze z „fondu obnovy“ využívány například na ekologické projekty. Jakou reputaci a respekt si získává v posledních měsících EK? Která její rozhodnutí vás zaujala?
EK už dlouho neudělala nic, co by si získalo něčí respekt. Není toho schopná, protože ji k tomu nic nenutí, neboť není demokraticky odvolatelná. A možná ani nevnímá, že ten mentální virus v sobě má a předává ho. Ale vím, že nezačneme-li se tomu viru, jehož zárodky už v sobě všichni máme, bránit, nepotrvá dlouho a svět bude mít volbu jen mezi totalitní Čínou, totalitním Ruskem, totalitním islámem a totalitním Západem. A ten vzrušující a kreativní dvousetletý experiment s demokracií pro každého skončí. A možná zahyne v podobném moři krve, v jakém se francouzskou revolucí zrodil. Dnešním politikům tu odpovědnost nezávidím.
Biden vydal hned v prvních týdnech rekordní počet exekutivních příkazů či prezidentských dekretů, které podle jeho konzervativních kritiků ohrožují demokracii a nastolují vládu jedné strany. Uvádí se například dekret o legalizaci více než desíti milionů ilegálních imigrantů, čili téměř zaručených voličů Demokratické strany. Demokratická strana v Kongresu předkládá návrhy zákonů, které by mohly posílit její pozici a posunout USA k vládě jedné strany. Které jsou podle vás pro demokracii největším rizikem?
Jedním příkladem třeba je návrh na povýšení Washingtonu DC na stát, a tím získání dalších zde vždy vítězících demokratických senátorů a kongresmanů. Navrhuje se totéž pro Portoriko. Ale to jsou drobnosti ve srovnání s návrhem nového volebního zákona předloženého kongresu už pár dní po Bidenově inauguraci, tedy zjevně připravovaného už dlouho předem. Ten by mohl americkou demokracii pohřbít jedním velkým škrtem. Najdeme v ní takovéto novinky:
Zavádí možnost internetové on-line registrace, k níž stačí elektronický podpis. Ruší podmínku uvádět při registraci číslo národního pojištění. Registrace volebního práva od 16 let. Možnost registrovat se ještě v den voleb, čili nebýt předem na registru příslušné lokality. Volební právo pro trestané zločince. Možnost volit v dřívějších datech, než je datum voleb. Celonárodní právo poštovního nebo absenčního hlasování. Zrušení podmínky předkládat identifikační dokumenty nebo notářské potvrzení totožnosti při registraci práva absenční nebo poštovní volby (čili povolená registrace voliče jen na jeho osobní prohlášení). Povolení druhým osobám odevzdávat volební lístky za jiné.
Ale nejpozoruhodnější pasáž toho zákona je instrukce na vypracování „Celonárodní strategie ochrany před kybernetickými útoky, ovlivňovacími operacemi, dezinformačními kampaněmi a jinými činnostmi, které by mohly podkopat bezpečnost a integritu demokratických institucí USA“.
Tady si už můžeme „demokratické instituce“ vyložit jako „instituce Demokratické strany“, proti nimž budou ovlivňovací a dezinformační akce (čili názorová pluralita) trestné.
Zatímco Poláci a Maďaři usilují o ochranu svobody slova, z Británie se hlásí další útoky na ni. Co se tam vlastně děje?
Dvě třetiny britských univerzit už zažily konflikty týkající se svobody projevu. Polovina zažila případy „cancel culture“, čili kulturního vymazávání námětů nebo historických či literárních postav. Podobnou formou cenzury je „no-platforming“, česky nejspíš odplatformování, čili zamezení projevu. Třetina, včetně některých těch nejslavnějších, jako Oxford, Cambridge a St. Andrews, praktikuje tuhou cenzuru formou zákazů přednášek některých pedagogů nebo hostujících řečníků. Tuto formu cenzury provádějí často sami studenti a univerzitní autority je v tom buď podporují, nebo jim to tolerují.
V průzkumu think-tanku Civitas jen 19 univerzit, čili 14 procent, prošlo jako praktikanti necenzurované názorové a námětové svobody. Cambridge vydala směrnice nařizující akademikům vyslovovat názory jen „ohleduplné“. Čili takové, na něž by si nemohl někdo stěžovat, že ho urážejí. Tím se stávají tabu témata jako rasa, gender, výsledek voleb, náboženství, za něž se studenti a pedagogové začínají bát postihu. Už se tomu začalo říkat „cenzurová pandemie“.
A jako by už tohle na krizi britských univerzit nestačilo, tak do toho náhle začátkem února explodovalo z rozvědky MI6 stíhání dvou stovek vědců z dvacítky univerzit, podezřelých z předávání přísně tajných bezpečnostních technologií čínské vojenské rozvědce prostřednictvím čínských „doktorandských studentů a akademiků“ z čínských vojenských univerzit.
A co vás v těchto dvou týdnech pobavilo nebo rozesmálo?
Vrchní americký zdravotnický funkcionář dr. Fauci oznámil, že jedna rouška nemá žádný preventivní účinek a že by se měly nosit dvě. Jakou provizi má z jejich prodeje, zatím nikdo nevypátral. Jedna televizní stanice to komentovala, že tři by učitě byly ještě účinnější. Zda to myslela jako fór, nebo za další provizi, není jasné.
V tažení za Trumpův impeachment, v němž je Trump viněn, že podněcoval k povstání čili „insurrection“, kongresman Schumer mistrným freudovským přeřeknutím Trumpa obvinil, že „podněcoval k erekci“.
A Palestinská správa žádá Británii o navrácení Big Benu, neboť je to původní „Palestinská hodinová věž“, kterou Britové za okupace Palestiny ukradli z arabské čtvrti starého Jeruzaléma. Má to akorát pár historických a číselných diskrepancí. Jeruzalémskou věž postavili Turci v roce 2001. Big Ben postavili Londýňané v roce 1859. Big Ben je sedmkrát vyšší, než byly ty hodiny jeruzalémské. Vyrostla dobře zalévaná anglickým deštěm. A zacestovala si v čase. Jenže takto Palestinci tvoří celé své dějiny.
Kurasovu novou knihu najdete zde
Ptal se Jaroslav Polanský, PL, 12.2.2021