24.1.2020 | Svátek má Milena


ROZHOVOR: Mezinárodní právo dostává na frak

10.1.2020

Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa nechat zabít íránského generála Sulejmáního jste označil za chybu. Prosím, vysvětlete podrobněji, v čem podle vás spočívá ona chyba?

Myslím, že zabití Sulejmáního, který nebyl žádným beránkem a neznamená důvod k zármutku, byla kulminující chyba s ohledem na to, jak Donald Trump po zvolení prezidentem začal politiku proti Íránu velmi agresivně tím, že vypověděl jadernou smlouvu. Částečně jde o úlitbu Saúdské Arábii, z velké míry je to úlitba Izraeli a možná, že se Donald Trump domníval a chtěl smlouvu rozjednat znovu a zahrnout do ní i další věci, jako je vliv Íránu na Blízkém východě a jeho raketový program. Snad nemůže myslet vážně, že by byl schopen to prosadit. Blízký východ lze charakterizovat bojem o to, kdo jej ovládne. Šíitský Írán, nebo sunnitská Saúdská Arábie.

Jsem přesvědčen, že špatná smlouva je lepší než žádná smlouva. Na vypovězení smlouvy reagovala opatření Íránu, částečné obohacování uranu na čtyři procenta, teď již úplné odstoupení, sankce Donalda Trumpa, zvýšení napětí na Blízkém východě, útok na saúdskoarabská ropná pole, sestřelení amerického dronu a došlo také k útoku na americkou ambasádu v Bagdádu, což samozřejmě všechno eskalovalo v útok a zabití Sulejmáního. Já jsem přesvědčen, že Sulejmání byl pro Írán člověk velmi důležitý, který naplňoval politiku duchovního vůdce ajatolláha Chameneího a byl schopen prosazovat přesně ten vliv Teheránu v oblasti Blízkého východu, jaký by si Teherán představoval. Chvíli byl nepřítel, chvíli spojenec, pak zase nepřítel. Jeho figura se objevuje už z doby íránsko-irácké války, kde skončil jako velitel 44. divize. Velmi umně organizoval bojůvky v zemích jako Irák, Sýrie, Libanon, ale zároveň těmi bojůvkami, kdy byl spojencem, pomohl porazit Islámský stát. To je potřeba říci.

Fakt, že byl v hledáčku Američanů, v jejich zorném poli už dlouhou dobu, jsem zmínil. Ale v takto zjitřené situaci se jednalo o chybu, protože sice ani jedna strana nechce jít do války, ale Teherán si nemůže dovolit nereagovat – a také již ve středu reagoval. A tady se obávám, že by se eskalace mohla vymknout z kontroly, proto si myslím, se celkově jednalo o chybu. Možná byl jiný způsob – nevím jaký – jak dát Teheránu najevo, že takhle už ne.

Ve vojenském střetnutí by Írán byl limitován. Nestudoval jsem, co všechno je v oněch 52 cílech, Spojené státy by měly samozřejmě navrch, ale Írán může poškodit americké zájmy na řadě míst, nejen Blízkého východu, a z tohoto pohledu je současná eskalace chybou.

Jaké události tedy očekáváte? Mluvíte o destabilizaci regionu, vyostření akce–reakce, americké jednotky by měly opustit Irák, došlo k útoku na dvě letecké základny Spojených států…

Má to několik rovin. Já začnu u americko–irácko–íránské. Už invaze George Bushe mladšího znamenala zásadní změnu poměrů sil na Blízkém východě, kdy byl menšinově sunnitský Irák hrází proti rozšiřování šíitského vlivu z Íránu. Tím, že padl Saddám Husajn, má Írán v mnohém navrch, byť se to ne všem Iráčanům líbí. Už tohle je pro Irák destabilizační problém. Pokud Američané odejdou vojensky z Iráku, pak by se dalo říct, že byl Irák z velké většiny darován Íránu. A vliv Íránu ještě více posílí s negativními dopady na Irák jako takový, tedy sunnitskou část a kurdskou populaci v Iráku. To je jedna rovina.

Druhá rovina – destabilizační – závisí na tom, jak se oficiální místa Teheránu rozhodnou eskalovat pomstu za smrt Sulejmáního. Je však nutné jasně říci, že středeční útok na dvě letecké základny Spojených států na území Iráku představuje nejpřímější konfrontaci Spojených států od revoluce v roce 1979, byť prohlášení íránského ministra zahraničí lze vnímat jako snahu ukázat, že dále postupovat nechtějí. Teď tedy záleží, jak útok vyhodnotí Spojené státy a co udělají. Uvidíme, jestli půjde o další útoky proti americkým vojákům v regionu, zda to budou kybernetické útoky, nebo blokování lodí v Perském zálivu a podobně. To je rovina oficiální.

Neoficiální rovina, kterou nikdo jen tak nebude schopen kontrolovat, jsou Sulejmáního příznivci jak v Iráku, v Sýrii, v Libyi, tak dalších státech, kteří se budou chtít sami od sebe pomstít jakémukoliv americkému cíli. A i taková pomsta může vést k eskalaci násilí, o kterém jsme mluvili na začátku, aniž by to bylo zájmem Teheránu.

Jinými slovy, Teherán nemá odvetu úplně pod kontrolou, byť ji zahájil. I v tom spatřuji chybu a přestřelenou reakci, protože Američané se pomstili za útok na základnu tím, že disproporčně zabili pětadvacet příslušníků Hizballáhu. Útok na americkou ambasádu je něco, co nesou Američané velmi nelibě, ale celkově takovou politiku považuji za nešťastnou. Navíc, Američané se poměrně flagrantně neohlíží na svrchovanost Iráku a některá opatření na jeho území dělají bez jakéhokoliv respektu a jakékoliv konzultace s Bagdádem, což Bagdád staví do velice složité pozice – jak vyjít s Američany a jak vyjít s Teheránem. Z toho pohledu zde vidím velký problém. Mezinárodní právo dostává silně na frak.

A co čeští vojáci v oblasti? Měla by je Česká republika stáhnout?

Nevím přesně, jaká je skutečná situace na místě, kde čeští vojáci jsou, a jak je vláda v Bagdádu schopna je ochránit. Pokud budou ohroženi, nebo se Aliance rozhodne ukončit svou misi, měli by se okamžitě stáhnout.

Americký prezident podle některých názorů nařídil raketový útok s cílem stáhnout vojáky a tato akce mu to umožní, aniž by byl kritizován tamními „jestřáby“. Co vy na to?

Nemyslím si, že Donald Trump je geniální stratég. Některé jeho instinkty nejsou špatné, což je potřeba říci, ale nesmíme zapomenout, že Donald Trump slíbil voličům stáhnout některé vojáky z problematických konfliktů. Nabízí se Sýrie, nabízí se Irák, nabízí se Afghánistán. Žádný z těch konfliktů není plně vyřešen, ale že by zabil Sulejmáního jen proto, aby mohl stáhnout své jednotky… Vždyť je tam nyní posílá a zvyšuje počet vojáků na Blízkém východě. Nevím, zda takto geniálně myslel, ale osobně jsem byl přesvědčen a také jsem den před zabitím Sulejmáního říkal, že v tomto roce Donald Trump stáhne vojáky ze Sýrie a z Iráku a ponechá je v Afghánistánu, protože tamní dohoda s Talibánem je přeci jen mnohem složitější, než bychom si přáli. John Bolton (bývalý poradce pro národní bezpečnost amerického prezidenta Donalda Trumpa, pozn. red.) se musel divit, když viděl útok na Sulejmáního. Možná, že to byla jeho myšlenka, jeho nápad a také za své postoje, které nazýváte jestřábí, byl z funkce poradce pro národní bezpečnost odvolán.

Nejsem si jist, že se Donald Trump řídí vůči Blízkému východu nějakou velkou grandiózní strategií. Nemyslím si, že jde o tento typ politika. Jsem přesvědčen, že důležitost této oblasti si zaslouží konzistentní a promyšlenou politiku. Tu ovšem ze strany Spojených států amerických nevidím už od roku 2003.

Domníváte se, že se celá akce projeví zvýšením počtu teroristických útoků v Evropě?

Popravdě řečeno, si to nemyslím. Evropa je vystavena teroristickým útokům sunnitů, to jsou bojůvky, které vzešly z Al-Káidy, potom z Islámského státu, podporované různými sunnitskými monarchiemi na Blízkém východě.

Poslanec Jiří Kobza z SPD mi řekl, že se po smrti Sulejmáního mohou probudit i šíité a Evropa ponese následky.

Írán nepotřebuje válčit se všemi, pokud Evropa a evropští členové jako Francie, Británie – účastníci dohody jaderného program v Íránu – neodstoupili od smlouvy…

Nemyslím, že Evropa bude chtít jít do konfliktu s Íránem a Írán nebude chtít jít do konfliktu s Evropou. Proto si nemyslím, že by Teherán organizoval teroristické útoky v Evropě právě šíitskými bojůvkami. Nevím, o kterých šíitech poslanec Kobza mluví, já to nemohu vyloučit, ale nemyslím, že by v Teheránu seděli krvaví ideologové tak, jak nám je zobrazuje Hollywood. Jsou to pragmatičtí lidé, kteří nepochybně nepotřebují vést konflikt na všech možných frontách. Zatím se Evropa vyjadřuje, jak se vyjadřuje, vyzývá ke klidu, vyzývá k tomu, aby se nestupňovalo násilí na Blízkém východě. Považoval bych to od Teheránu za stejnou chybu, možná ještě větší, než Donald provedl zabitím Sulejmáního. Z mého pohledu bych se nijak neobával útoku šíitů na území proti evropským cílům.

Když se podíváme na smrt Sulejmáního, co na to říká mezinárodního právo, kterým se Spojené státy často ohánějí? Přeci jen šlo o zabití raketou u letiště v cizí zemi?

I to, co jsem řekl slovy Josepha Fouchého, ministra vnitra Napoleonovy vlády: Bylo to více než zločin, byla to chyba. V tom vyjádření se skrývá i ona právní stránka. Sulejmání nebyl žádný beránek, nebyl člověkem, jehož smrt bychom měli oplakávat. Otázkou zůstává, zda má jít svět tak daleko, že každý darebák, který něco udělá, má být zabit tím, že jedna velká země, která vlastní vyspělé vojenské technologie, se prostě rozhodne ho zabít.

Přestaneme-li respektovat základní práva a budeme-li to řešit tímto způsobem, nevím, kam by se svět ubíral. Rozdíl mezi Usámou bin Ládinem, Abú Bakrem Bagdádím a osobou Sulejmáního je celkem zjevný. První dva se skrývali, evidentně organizovali řadu akcí proti západnímu světu. Sulejmání se, pokud vím, neskrýval. Fungoval, jak fungoval, samozřejmě nevím, jak by fungoval mezinárodní zatykač, ale jestli tohle má být cesta, jak se zbavíme každého podobného typu člověka, nevím… Osobně se nedomnívám, že bychom touto nastoupenou cestou měli pokračovat. Nicméně určitě nejde o člověka, jehož smrt bychom oplakávali, to zcela nepochybně.

Co se podle vás reálně změní ve vztahu mezi Spojenými státy s Ruskem nebo se Saúdskou Arábií?

Rusko samozřejmě nemá žádný zájem na tom, aby eskaloval Blízký východ k nějaké válce mezi Spojenými státy a Íránem. Nepochybně Putin určitě nepláče dojetím, že se Spojené státy dávají takto do konfliktu. Nechci říci, že by jim to vyloženě přál, ale určitě mu to netrhá srdce. Já osobně nevidím žádnou příčinu rozkolu, pokud konflikt nebude dále pokračovat tak, aby se do něj chtěli Rusové zapojit.

Rusko nemá problém spolupracovat se Spojenými státy a Tureckem v Sýrii. Nevidím žádný velký důvod k obavě, že by se rusko-americké vztahy zhoršily. Otázkou je, jak se tyto tři země mohou střetnout v Libyi, kde jsou jejich zájmy zjevně protichůdné. Jsem celou dobu přesvědčen, že Donald Trump Rusko nepovažuje za nějaký velký problém, což je vidět na politice.

A co Saúdská Arábie?

Saúdská Arábie je spojenec Spojených států. Írán je její hlavní protivník. Zatím zachovává upozaděný přístup k tomu, co se odehrává v těchto dnech, a nechává taktovku Spojeným státům. V minulosti Saúdská Arábie začala mírné sbližování s Izraelem, které je pragmatické povahy vnímáním společné hrozby.

Saúdská Arábie neudělala přeci vůbec nic poté, co byla napadena jejich ropná pole, a nemyslím, že by se Saúdská Arábie jakkoliv chtěla do konfliktu zapojovat. Má dost práce úplně ukončit konflikt v Jemenu a zároveň má Saúdská Arábie přeci jen zájem otevírat se více světu. Konflikty s Íránem jí v tomto úsilí nijak nepomohly a zatím má silného spojence na své straně – jinými slovy, tu práci za ni zatím ochotně udělají Spojené státy. Takže nevidím důvod, proč by Saúdská Arábie musela jednoznačně vstoupit do konfliktu, pokud se nestane něco jiného, co by tento případ zásadně změnilo.

Ptala se Zuzana Koulová, PL, 8.1.2020








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.