Pan premiér Topolánek tvrdí, že když nebude přijatá Lisabonská smlouva, tak se řítíme do náručí Moskvy. Souhlasíte s takovým tvrzením?

Ne, s tím nesouhlasím. Já jsem přesvědčen, že žádné dilema Lisabon, nebo Moskva neexistuje. Posuzování Lisabonské smlouvy s našimi vztahy s Ruskem vůbec žádným způsobem nesouvisí. Je to čistě otázka vnitřního uspořádání Evropské unie.

Vy jste byl autorem usnesení XVII. kongresu, které zakazuje politikům ODS další předávání pravomocí našeho státu na Brusel, které nyní platí i pro Lisabonskou smlouvu, protože ta očividně mnoho pravomocí na Brusel přenáší. Jaké vy vidíte hlavní riziko v přijetí Lisabonské smlouvy pro Českou republiku?

Já vidím velké riziko v tom, že se další pravomoci přenesou z národní úrovně na úroveň evropskou a převedou se navíc do systému většinového hlasování. Dále se sníží hlasovací váha České republiky, a tím pádem bude přibývat objem agendy, kde budeme moci být přehlasováni bez ohledu na to, zda ten konkrétní akt budeme chtít a budeme ho považovat výhodný či nevýhodný. Budeme ho muset nakonec stejně přijmout. To riziko je velké a v budoucnosti legislativa, která se bude na evropské úrovni přijímat, bude rozsáhlá, ale my ji s naší hlasovací silou téměř nijak neovlivníme.

Lisabonská smlouva zakotvuje novou právní subjektivitu Unie. Vzniká nová organizace a někteří tvrdí, že vzniká nový stát. Myslíte si, že by o vstupu do takové nové Unie, ve které se zásadním způsobem změní smluvní fungování států ve vztahu k Unii a ve které se zásadně změní i politický systém členských států, bylo vhodné vyhlásit referendum?

Já jsem byl vždy toho názoru, že o otázkách týkajících se suverenity by mělo být referendum, takže jsem pro, aby referendum o Lisabonské smlouvě bylo a aby o tom rozhodli lidé, protože to je legitimní otázka. Pokud lidé chtějí, aby jim vládla Evropa, měli by o tom rozhodnout sami. Celonárodní referendum bych tedy uvítal. Bylo by to velmi rozumné a bylo by dobré, kdyby se to udělalo ve všech členských státech, protože Lisabonská smlouva mění ústavní uspořádání, ve kterém žijeme. V Irsku dokonce ústava referendum o takové otázce přikazuje, jinde v Evropě a u nás ne. Nejvyšší politici v Evropské unii mají tendenci obcházet hlas lidu a neptat se na názor lidu, což jsme viděli především u francouzského prezidenta Sarkozyho, který říkal, že bude respektovat výsledky francouzského referenda a připraví minismlouvu, a pak přijal smlouvu, která je de facto z 95 a více procent totožná s tím, co francouzští voliči v referendu odmítli.

Souhlasil byste i s referendem o přijetí společné měny eura?...

...Určitě, to je ten samý případ. A určitě bych neviděl problém v referendu o přijetí a instalaci radaru v České republice. To jsou otázky, které se mohou bez jakýchkoli problémů v referendu rozhodovat.

Vy jste zastáncem zachování národní měny. Jaké jsou hlavní důvody, proč bychom neměli přijmout euro?

Především česká koruna funguje dobře a je zbytečné se zbavovat něčeho, co dobře funguje. Někteří podnikatelé si sice občas stěžují na kurzové riziko, ale málo chválí korunu za to, že již řadu let mají v korunách nižší úrokové sazby, než má eurozóna. Mimochodem, jedním z důvodů, proč nejsme v krizi jako Maďaři, je to, že jsme si na rozdíl od Maďarů nebrali úvěry v eurech, protože úvěry v korunách byli levnější. Koruna přináší celou řadu výhod, které si ani neuvědomujeme. Kdybychom se jí teď vzdali, poznali bychom, o co jsme přišli. Je třeba vidět dlouhodobou stabilitu a nízké úrokové sazby, které koruna přináší a nemá žádný význam ohrožovat tuto makroekonomickou stabilitu a ohrožovat schopnost naší centrální banky pružně přizpůsobovat měnovou politiku reálné situaci. Zastánci eura říkají, že Česká národní banka stejně musí kopírovat politiku eurozóny, ale poslední roky ukazují, že to tak vůbec není. ČNB nemusí kopírovat politiku eurozóny a dokáže sledovat svou samostatnou politiku a ta je přínosná pro stabilitu českého hospodářství, které roste rychleji než eurozóna.

Souhlasíte s tezí, že euro není ekonomickým projektem, ale politickým projektem, který má podpořit větší hospodářskou a i politickou centralizaci Evropy? Například i Sarkozy hovořil o tom, že je potřeba vytvořit hospodářskou vládu eurozóny.

Euro je politický projekt, který vznikl původně proto, aby Francouzi zkrotili sjednocené Německo, a z ekonomických důvodů rozhodně nevzniklo. Slibovalo se, že euro urychlí hospodářský růst a zkrotí inflaci. To se nenaplnilo. Spíše naopak. Hospodářský růst je po zavedení eura nižší, než byl před jeho zavedením. Stejně tak inflace není nižší a míra nezaměstnanosti rovněž není nižší. Slibované hospodářské efekty přijetí jednotné měny se nedostavily a současná finanční krize bude první vážnou zkouškou soudržnosti eurozóny v tom smyslu, že bude velmi obtížné stanovovat jednotné úrokové sazby pro hospodářsky různě se vyvíjející státy, které jsou v různé fázi hospodářského cyklu. To bude vytvářet obrovské tlaky směřující ke snaze vytvořit společnou fiskální politiku a harmonizovat přímé daně a ke snaze vytvořit nějakou hospodářskou vládu.

V Lisabonské smlouvě je odkaz na Chartu práv. Existuje v této souvislosti možnost obejít Benešovy dekrety? Bylo by pak vhodné vyjednat si právně závazným protokolem, který by ratifikovaly všechny státy, nějakou výjimku, aby Evropský soudní dvůr nemohl rozhodovat o těchto záležitostech?

Takové nebezpečí tam při určité právní interpretaci hrozí a jsem pro, abychom měli stejný režim jako Británie a Polsko, tedy abychom měli jako Česká republika z Charty úplně výjimku a nemuseli ji přijmout do svého právního řádu jako závazný dokument. Je chybou, že jsme při vyjednávání o Lisabonské smlouvě o toto neusilovali, což Polákům a Britům vytváří v mnoha ohledech mnohem výhodnější pozici, než máme my. Já bych byl minimálně aspoň pro to, aby při ratifikačním procesu v České republice byla tato věc ošetřena parlamentní deklarací, která by navazovala na deklaraci z roku 2002 týkající se platnosti a nezpochybnitelnosti platnosti Benešových dekretů.

Má taková deklarace nějakou hodnotu, když je to právně nezávazný dokument? Pokud tuto výjimku nepřijmou ostatní státy, tak my si přece můžeme deklarovat, co chceme, ale stejně budeme vázáni evropským primárním právem, které bude interpretovat Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Navíc v Lisabonské smlouvě jako případném novém základu primárního práva je explicitně stanovena nadřazenost evropského práva, která se sice dříve uplatňovala, ale byla odvozena pouze z judikátu Evropského soudního dvora...

Samozřejmě by bylo úplně nejlepší, abychom chartu jako součást našeho právního řádu neměli. Bylo by to optimální. Ale pokud by se tak stát nemělo, určitou ochranu by nám mohla poskytovat jednostranná deklarace našeho pochopení toho textu a prohlášení, že ratifikace platí pouze, pokud nebude možné uplatňovat majetkové požadavky. To by jistou ochranu poskytlo, samozřejmě menší, než kdybychom měli klasický opt out.

Jaký je váš názor na reakce tisku na setkání Václava Klause s Declanem Ganleym? Poškozuje Václav Klaus zájmy České republiky?

Ne, tak tomu v žádném případě není. Je tomu přesně naopak. Klaus hájí zájmy České republiky. Ty reakce jsou uměle vytvořená mediální klišé. Dělat bublinu na základě toho, s kým se Klaus setkal nebo nesetkal...To snad nestojí ani za komentář.

Souhlasíte s kritiky Lisabonské smlouvy včetně Declana Ganleyho, že Lisabonská smlouva znamená ještě méně demokracie v Evropské unii, než v ní je nyní a že znamená přesun moci do rukou nevolených osob a orgánů?

Určitě. To je naprostá pravda. Evropská komise, která má jediná legislativní monopol a která jediná může spouštět legislativní proces, jej bude moci spouště v ještě více oblastech, než je tomu nyní, a bude tento monopol uplatňovat vůči půl miliardě lidí, kteří proti tomu nebudou mít v podstatě žádné reálné možnosti se bránit. S tím, že Lisabonská smlouva znamená výrazné omezení demokracie v Evropě, naprosto souhlasím.

Nejsou ty různé doložky flexibility, které přesouvají další moc na EU obdobou zmocňovacích zákonů, jak je známe z historie, protože zde již ani o předání moci na evropské orgány nebudou rozhodovat národní parlamenty?

Tato věc je jádrem Lisabonské smlouvy a je jádrem celého toho ústavního převratu, který se nyní v Evropě Lisabonskou smlouvou děje, protože nás v případě přijetí Lisabonská smlouva převádí do úplně jiného ústavního uspořádání, kde největší část moci bude v rukou Evropské komise, která bude moci rozhodovat, aniž by byl přímo odpovědná voličům. Národní vlády se definitivně vyváží ze své odpovědnosti vůči národním parlamentům a tím i vůči voličům. V jistém smyslu lze říci, že lisabonská unie zavede diktaturu exekutivy a úplné oddělení národních exekutiv a evropské exekutivy od parlamentní demokracie.

Když zde upozorňujete na nedemokratičnost Lisabonské smlouvy, nevidíte problém v obratu vedení ODS, která vždy vystupovala proti centralistickým a nedemokratickým procesům v Evropské unii a nyní je tedy svou podporou Lisabonské smlouvy de facto podporuje? Není to trochu zrada na voličích a členech strany? Neznamená to vůbec konec ztráty identity ODS, která byla založena na thatcheristických zásadách obrany demokracie v národním státě?

Před ODS stojí zásadní rozhodnutí, jak se k Lisabonské smlouvě postaví, a já ctím, co je psáno v našich psaných dokumentech. Já jsem v roce 2004 kandidoval do Evropského parlamentu na základě programu, který tvrdí, že ODS nepodpoří žádný dokument, který zhoršuje postavení České republiky, a takovým dokumentem Lisabonská smlouva rozhodně je. Naši zástupci ve sněmovně a v Senátu by měli sami vyvodit, jaký postoj by měli zaujmout na základě programu, díky němuž byli zvoleni. Já jsem přesvědčen o tom, že Lisabonská smlouva je v rozporu s politikou a s volebním programem ODS, proto by podporována být neměla. Na druhé straně chápu koaliční uspořádání a mezinárodní vazby. Nicméně ideové východisko ODS je takové, že by strana Lisabonskou smlouvu být podpořit neměla, a takovým by mělo i zůstat.

Souhlasíte s Václavem Klusem, že ideálním a jediným funkčním prostředím pro demokracii je národní stát?

Určitě, protože příslušníci jednoho národa spolu sdílejí své zájmy, zvyklosti, tradice, jazyk a historickou zkušenost. Na evropské úrovni neexistuje jeden politický národ, který by takové věci sdílel. Uvědomme si, že v EU je 27 států. My jsme členem unie zhruba čtyři roky, Rakušané o trochu déle, ale myslíte si, že je možné, abychom se za takovou chvilku stali příslušníky nějakého evropského politického národa? Národní tradice, dědictví a specifika by se měly podle mě v rámci mírové civilizované spolupráce nezávislých národů uchovat, protože rozmanitost, soutěživost a konkurence v rámci pravidel vedly vždy k nejlepším výsledkům, na rozdíl od snahy vše centralizovat a unifikovat. Vytvářet nějakou umělou jednotu je podle mě špatnou cestou pro Evropu.

Jste autorem knihy o Margaret Thatcherové a hlásíte se k jejímu odkazu. Co říkáte na to, že ve své knize z roku 2002 Umění vládnout bývalá britská premiérka tvrdí, že nedemokratický a centralistický typ vládnutí dostoupil v Evropské unii takové míry, že by státy, které chtějí zachovat svou suverenitu a demokracii, měli z Unie vystoupit. Podobně váš kolega Daniel Hannan z europarlamentu z britské Konzervativní strany navrhuje jako alternativu vůči EU vstup do Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), což je organizace, která má prostřednictvím Evropského hospodářského prostoru možnost obchodovat v rámci EU, aniž by se její členové museli vzdát své suverenity a přijímat tak velké množství legislativy vydávané Bruselem? Nemůžeme si položit kacířskou otázku, zda by po přijetí Lisabonské smlouvy bylo členství v Evropské unii ještě vůbec přínosné?

K Margaret Thatcherové se podobně jako Václav Klaus hlásím. A s Danielem Hannanem se dobře znám a sdílím s ním celou řadu jeho názorů, nicméně Británie má v mnoha směrech výhodnější postavení a větší možnosti se orientovat i jinak než na Evropskou unii. My v této situaci nejsme. My máme omezenější možnosti. Já bych pro model evropského volného obchodu a pro Evropský hospodářský prostor (European economic area), což je systém, podle kterého funguje vazba Norska a Švýcarska na Evropskou unii, byl. Nicméně my jsme si odhlasovali vstup do Evropské unie. To v současné době platí a na pořadu dne je rozhodování o Lisabonu. Jiné varianty teď nejsou předmětem žádné debaty. Uvidíme, co se stane, pokud Lisabonská smlouva začne platit, nebo ne. Každopádně, aby začala platit, tak s ní musí souhlasit úplně všichni. Pokud by tedy měla vejít v platnost, tak by Irové museli zopakovat referendum a říci smlouvě ano a rovněž by smlouvu musel ratifikovat český parlament a musel by ji podepsat náš prezident.

Myslíte si, že je možné Evropskou unii ještě nějak reformovat a deregulovat?

Já jsem přesvědčený o tom, že současná ekonomická, de facto již ve většině států eurozóny, recese přivede k rozumu celou řadu politiků, kteří ještě dnes zastávají levicové postoje. Zvyšování cen energií a snížení tempa či záporné tempo růstu bude mít velké dopady na politické priority v Evropské unii. Myslím, že se v krátké době situace významně změní.

Vy jste oznámil, že budete v primárkách kandidovat znovu za ODS na europoslance. Kdybych byl volič a chtěl byste mě přesvědčit, abych vás volil, a zeptal bych se vás, co jste již v europarlamentu dokázal a co chcete případně dělat po svém znovuzvolení, co byste mi odpověděl?

Já jsem byl vždycky přesvědčen o tom, že věcí, kterou v Evropském parlamentu nejvíce potřebujeme a čím můžeme pomoci českým subjektům, jsou kvalitní informace o tom, co se v unii děje a co se chystá. Proto jsem vytvořil pravidelný monitoring, který každý měsíc shrnuje, co se stalo v legislativním a politickém procesu v Evropské unii. Je to na webu a rozesílám to zhruba pěti tisícům subjektů včetně občanů a firem. Na základě těchto informací pak mohou občané, politici i podnikatelé přizpůsobovat dění v unii své podnikatelské i jiné strategie. To považuji za důležitou věc, protože si musíme přiznat, že Česká republika je relativně malý stát a její schopnost ovlivnit výsledek politických procesů je poměrně malá a nám bohužel nezbývá nic jiného, než se v mnoha oblastech přizpůsobit, a abychom mohli zareagovat co nejlépe v náš prospěch, je informovanost velice důležitá. V tomto vidím tedy své největší zásluhy. Pravidelně informuji české zemědělce a scházím se s nimi, protože jsem členem zemědělského výboru, a řádově desetitisícům českých zemědělských subjektů jsem poskytoval informace o vývoji evropské Společné zemědělské politiky. A co bych dělal v příštím volebním období? Pokračoval bych v tom, co jsem započal, protože to zásadní, co jsem říkal, se nemění. Česká politika není schopná ani v nadcházejícím volebním období zásadně ovlivnit výsledky politických jednání a pokud bude přijata Lisabonská smlouva, bude to ještě horší. O to důležitější bude, aby české subjekty od domácností po firmy, obce a regiony měli k dispozici kvalitní informace počínaje otázkami komunální politiky, ať to jsou třeba čističky odpadních bod, kde máme špatně domluvené podmínky, a Společnou zemědělskou politiku konče.

Parlamentní zpravodaj listopad 2008

Ptal se Šéfredaktor EUportal.cz a editor EUserver.cz