Kdysi jste pracoval ve Spojených státech. Jak pohlížíte na to, co se v nich nyní děje pod záminkou protestů proti rasovému násilí, tedy masových nepokojů, drancování obchodů, střetů mezi policií a demonstranty, ale i mezi civilisty navzájem, a to vše doprovázené střelbou a házením trubicových bomb?
Je třeba si uvědomit, že na americkou administrativu čeká nezastavitelná volební bouře, která ji asi dále oslabí. Americká společnost zjevně ztratila schopnost akceptovat vítězství toho druhého, což je základ demokracie. V každém případě, ať vyhraje Trump, nebo Biden, bude nově zvolený čelit tlaku jakobínů v Demokratické straně a extremistů jako Black Lives Matter a teroristů typu Antifa, což je ilegální skupina, která prý bojuje proti fašismu, ale fašistickými metodami. Pokud vyhraje Trump, bude mít na krku nakonec všechny.
Zajímavý je otevřený dopis určený všem spoluobčanům od vlasteneckého Američana – W. A. Root, z 21/6/20 – který mimo jiné říká: „…jsem americký Žid, který studoval začátky nacistického Německa a holocaustu, a jasně vidím paralely s tím, co se dnes v Americe děje. Díky bohu, máme v tuto chvíli prezidenta, který nás drží před pádem na takovou tragickou cestu, ale stejně musím své kolegy Američany, před takovýmto fatálním osudem, důrazně varovat…“ Nelze zpochybnit možnosti názorových rozepří, ale je děsivá skutečnost související s emocionální hysterií a fanatismem nesnášenlivosti. Nejvíce vadí sektářství kritiků systému, kteří neútočí jen na politiky a představitele moci, což by bylo pochopitelné, ale i na symboly a historii, což je nutno považovat za velice nebezpečné.
Připomeňme si klasiku Orwellova románu 1984, kde „všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány a každé datum změněno. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě skutečnosti, v níž má Strana vždycky pravdu“. Symboly jsou důležité proto, že udržují historický kontext a vědomí jednoty. Jinak se svět rozbíjí do malých partiček, které spolu nejen nesouhlasí. ale nechtějí spolu ani mluvit, nýbrž spíše bojovat. Na amerických univerzitách se mluví o bezpečném prostoru – safe space, což vypadá sympaticky, neboť jde o prostor, ve kterém se necítí ohroženi ani ti, co patří k nějaké menšině, třeba homosexuálů či jiné dle libosti.
Tomu lze rozumět, ale může se to dostat do roviny, kdy každý, kdo nebere danou identitu dostatečně vážně, je považován za útočníka a hrozbu, což je scestné. Použijme opět Orwellovskou definicí rovnosti, kde byl vytvořen jakýsi Vládní výbor pro rovná práva žen, přidělující státní prostředky jen genderovským spolkům hájícím ženy a neziskovkám bojujícím za emigranty. V zájmu objektivity a stejné logiky pak připomeňme, že je potřeba napravit i křivdu spáchanou na dosavadní diskriminaci mužů spočívající v tom, že do armády a na bojiště byli a jsou státem odváděni výlučně oni. Závěr je, bohužel, takový, že Amerika se buď vzpamatuje a potlačí nesmyslný pokus o sociální revoluci, nebo dokonce může až zaniknout, možná obdobně jako kdysi Řím! Svět se zbláznil!
Kanadský vědec s českými kořeny Tomáš Hudlický pro německý časopis Angewandte Chemie kritizoval preferenční zacházení s mnoha skupinami a jednotlivci, které znevýhodňuje jiné skupiny. Dochází podle něj k tomu, že pracovní místo nedostanou nejzajímavější kandidáti, neboť pro výběr je důležitější sociální pozadí než dosavadní úspěchy. Časopis jeho článek stáhl, dva editoři přišli o místo a vědec svou situaci vnímá jako hon na čarodějnice. Děje se něco podobného, co popsal špičkový organický chemik z Brock University, už i v českém vědeckém prostředí?
Za časů bolševika jsme byli opakovaně svědky ztráty místa jen za názor, že vojenská invaze 1968 nebyla pozvaná bratrská pomoc. Ale i dnes se můžeme setkat s tím, že kdo – obrazně – nenosí příslušnou kravatu svého zaměstnavatele, je často vystrnaděn ze své pozice. Opakovaný příklad, který jsem zažil ve Fyzikálním ústavu, byl ze sedmdesátých let, kdy nedovolili spoluzakladateli KANu Pavlu Holbovi obhájit dizertační práci a publikaci jeho vynikajících výsledků. O čtyřicet let později se postavili macešsky k vrcholnému odbornému ocenění jak Poslanecké sněmovny (2016), tak státní ceně udělené prezidentem (2017), tentokrát nikoliv z politických, ale spíše i z osobních důvodů, ačkoliv to byla nejvyšší v ústavu dosažená vyznamenání. To vše za tichého souhlasu Akademie, která se tak zpronevěřila svému poslání podpory nepolitické vědy. Hudlického článek měl být nepřátelský k ženám a minoritám, ale nic takového se v jeho textu nepotvrdilo, když říká, že způsob, podle něhož snaha o více inkluzívní vědu za až nekritického prosazování žen a menšin může rozvoji oboru až ublížit. Článek vzápětí zmizel, jak poučné! Už se maže i jindy identifikovatelná vědecká historie, což se nestalo ani u lstivého Wakefieldova článku z roku 1988, který falešně spojil očkování s autismem a prokazatelně vedl ke smrti řady dětí.
Věda se mění v politiku, autora Hudlického už vyšetřuje nejen jeho domovská univerzita, redakce nesmí přijímat jeho texty a jeho studenti na Brockově univerzitě v kanadském Ontariu se setkávají s nemalými osobními problémy. Autor je tak existenčně likvidován a stává se disidentským individuem – jakousi orwellovskou „neosobou“, známou z dob bolševika. Zareagovala i Česká učená společnost s výsledkem, že by dokonce i česká věda mohla za takovou obhajobu nést následky! Australský oceánograf profesor Riddie začal mít problémy, když kritizoval nadměrně alarmistické zprávy o způsobu zemědělství a vlivu klimatických změn na stav a vývoj korálů a označoval je za nekvalitní a nedůvěryhodné. Americký profesor na Michigan State University, Stephen Hsu, přišel o místo viceprezidenta pro výzkum a inovaci, protože schválil financování studie, která ukázala, že střety americké policie s černochy pro ně nekončí smrtí ve výrazně vyšším poměru než u příslušníků jiných ras. Příslušný odborový svaz se nechal slyšet, že vedení univerzity by nemělo vydávat studie, které odporují veřejným prohlášením školy. Dokonce americký zákonodárce požaduje, aby národní akademie přiznala, v jakém rozsahu si americký vědecký svět uchovává systémové nerovnosti. Zdá se, že se i svět vědy zbláznil a ti, co prosazují takové myšlenky, si asi myslí, že budují lepší svět! Zakazují jiné – „zlé“ – myšlení a prosazují svoje – „dobré“ – a možná v zákulisí si budují i svoji – scestnou – kariéru.
Zůstaňme tedy ještě u vědy. Opravdu se politizuje? A zachovala si tedy své badatelské poslání, nebo se už snížila jen na úroveň byznysu?
Když zrušíme právo se vědecky mýlit, zrušíme i právo na svobodnou diskusi. Musíme dovolit zpochybňovat i samozřejmé pravdy. Stejně jako v politice, tak i ve vědě ale existují zásadní, obecně protežované a obvykle konzervativní směry, tzv. mainstream, kterému vládnou hlavní představitelé daných oborů. To se projevuje i ve snaze redaktorů odborných časopisů prosazovat tyto dané směry a omezovat soupeřící teorie. Prosadit novosti se tak stává obtížné a ani slovutný Einstein by se se svými inovacemi v nynějších poměrech grantových systémů neprosadil. To vede stejně jako v politice k vytváření disidentských spojenectví a dokonce i k formování odštěpených časopisů jako Apeiron či Galilean, kde tyto netradiční názory lze publikovat. Stejně jako v politice je pak takový názorový disident odsouzen k publikaci jen v těchto disidentských časopisech, protože návrat do běžného světa vyvolených „mainstreamu“ mu už není obvykle umožněn. Pro disidentství se rozhodnou jen silné osobnosti, které věří ve správnost svých výsledků bez ohledu na hmotné ústrky a dovedou se oprostit od způsobu financování spojeného jen s těmi „oprávněnými“ časopisy.
Současné zavádění systému dělení časopisů podle „Q-jakosti“ na lepší a dokonce i na takové jako Q4, za které by měl být badatel finančně potrestán, je nově budovaný svět tentokrát ale vnuceného disidentství. U časopisů Q1 a Q2 se redaktoři často rekrutují z absolventů, kteří jsou nuceni odmítat až 80 procent rukopisů jen na základě svého osobního úsudku, což tak podněcuje nárůst korupčního prostředí. To vše povede ještě k další degradaci vědy jen na honbu za penězi a těch nemnoho badatelů, kteří berou vědu jako své poslání a kteří jsou odpovědní za kvalitu svých výsledků, ubude. To je cena za poblázněný svět, postavený na peníze přinášejících grantech, které se musí plnit za jakýchkoliv podmínek. To je případ i dobře míněného milionového grantu, jehož výsledkem bylo ustavení privilegované společnosti Q-časopisů. Už dnes jsou z toho badatelé zděšení a hledají cestu jak se z toho výmyslu vymotat, což není a nebude jednoduché.
V souvislosti s tím, jakým směrem se lidstvo ubírá, se často připomínají díla britského spisovatele George Orwella. V Česku vznikla Stálá komisi pro hybridní hrozby, která však prý nebude sloužit tomu, aby se tlačila jedna „správná“ pravda, ale má pomoci lidem si informace přebrat a orientovat se v šíření dezinformací. Podle poslankyně TOP 09 Heleny Langšádlové se totiž lidé v minulosti naučili přijímat slova a činy nekriticky a především starší lidé mají v sobě vzorce výuky z doby komunismu, a tak se ztrácejí v realitě a jsou náchylní věřit téměř čemukoli. Sdílíte její pohled na starší generaci?
Orwell se bude citovat určitě častěji a to s potřebou vidět, kam jsme to až s tou liberalizací došli. Všichni můžou všechno, všichni mají práva, ale kam se poděly povinnosti? Liberalismus často zůstal vhodný jen pro tzv. pěkné počasí, a když se vyskytne někdo, kdo jej zmanipuluje, tak se objeví věci často nepochopitelné, kdy si třeba menšiny nárokují více práv než povinností a dokonce se těm jejich požadavkům i naslouchá. Po nějakém incidentu je pranýřována autorita, a nikoli neposlušný provinilec, což posiluje trend směrem k znevažování autorit, nejen policie, ale všech – učitelů, rodičů nebo trenérů. Pokus o diktaturu menšiny nad většinou velmi pravděpodobně dříve či později přivede nějakou zemi k recidivě občanské války, známou z historie jako Sever proti Jihu. Také může připomínat bojůvky, které přerostly ve vznik fašismu a nadšené hajlování dělníků přihlížejících slavnostním aktům, což nebyli jen fašisti, ale především Němci. Stejně tak jako poprava Horákové, na billboardech proklamovaná jako zločin komunistů, byla provedena rukou Čechů a za existence podpůrných peticí včetně sympatizačního soudruhování. A tím se dostáváme k minulosti a paměti a k roubování současné politické terminologie na minulost. Není nic horšího, než soudit historii z jejího výsledku bez pochopení tehdejšího průběhu nebo posuzovat události podle toho, co o nich dnes zprostředkovaně víme, a za co ty konkrétní události chceme soudit a hlavně následně odsuzovat.
Ale co se proti této vlně přepisování historie a odsuzování minulých činů optikou dneška dá dělat?
Zhruba sto padesát významných osobností se podepsalo pod otevřený dopis, který kritizuje kulturu tzv. rušení – cancel culture, tedy tendenci postihovat lidi, kteří se „proviní“ kontroverzním názorem nebo minulostí. V časopise Harper’s Magazine byla zveřejněna petice podepsaná spisovateli Joanne Rowlingovou a Salmanem Rushdiem či šachistou Garrim Kasparovem, že tato vlna ničení, mazání a přejmenovávání ohrožuje svobodu slova, zabraňuje veřejné debatě a svobodné výměně myšlenek a názorů, což tvoří podstatu moderní společnosti. Ztrácení se v realitě dneška je tak často politická hůl manipulátorů, kteří se nechtějí smířit s tím, jak se starší generace chová. Možná právě proto, že jsou pamětníci a mnoho si pamatují, a to se někdy neodpouští. Ti se nechovají nekriticky, ale naopak minulost rozebírají už proto, že se tehdy naučili číst tzv. mezi řádky. Proto můžeme oponovat, že mladá generace si nemá co pamatovat a rozebírat a možná právě proto je více manipulovatelná. A tak se vraťme k otázce: kdo je tedy náchylnější věřit téměř čemukoli? Kdo více sleduje internetové dění? A kam to asi povede?
Zmíněná poslankyně TOP 09 navíc v rozhovoru pro týdeník Respekt řekla: „Každý má právo svobodně volit, ale jsou tu zkušenosti ze zahraničí, že volby se odehrály pod vlivem dezinformací a manipulací. Před tím musíme volby ochránit, abychom se rozhodovali co nejsvobodněji. Občané České republiky se musí rozhodovat sami, bez zásahů zvenčí“. Dá se čekat, že brzy budou volit už jen ti, co mají správné názory a správné informace, k čemuž skoro Helena Langšádlová vyzývá?
Kandidovat může jen ten, kdo splňuje podmínky volitelnosti, zatímco právo volit mají všichni občané, kteří dosáhli potřebného věku a jejichž způsobilost nebyla právně omezena. Předvolební propagace je v podstatě manipulace s vědomím občanů s tím, že jde často i o dezinformace, třeba politické sliby, které nelze splnit. Velkou roli v tom hrají finance a jejich případný tok ze zahraničí, před penězi se však lze těžko uchránit. Výsledky voleb někoho potěší a jiného zarmoutí, a i takto znechucený volič se může cítit povolanější k výkonu politiky, jen, bohužel, prohrál. Proto je nasnadě, že si může nárokovat, aby ti, co volili jinak než on, nebyli k volbám připuštěni, Bohužel, to dobře známe z praxe mnoha diktatur, z naši doby neblahého bolševismu, a je zbyteční to dále rozebírat.
Pro politiky, a to nejen ty české, je důležitým tématem ohrožení planety v důsledku lidské činnosti. Vědci před lety opustili výzkum globálního oteplování a přešli na výzkum klimatické změny, což je termín, pod který se dá zahrnout naprosto vše. Kdyby se začalo ochlazovat, což se nedá vyloučit, vědci by opět měli pravdu. Zeměkoule a její klima je složitý mechanismus. Dá se vůbec tohle téma podchytit nepoliticky?
Asi nedá, protože politika je součástí byznysu, a ten hraje v ekologii významnou roli. Jsme svědky neustálého názorového střetu různých táborů, dvou protichůdných odborných a i laického, a to ve vztahu k vysvětlení příčin globální změny klimatu a jejich negativních dopadů na lidstvo. Každá společnost je závislá na přírodním prostředí, ve kterém se nachází, zejména na klimatu a jeho výkyvech, které ji krátkodobě nebo dlouhodobě ovlivňují. Je známo, že jeho velké výkyvy měly vliv nejen na stěhování národů, ale byly také příčinou zániku mnoha říší, například incké v Peru nebo mayské na Yucatánském poloostrově. Největší vliv mají výkyvy klimatu na ta společenství, v nichž se většina obyvatel živí v zemědělství a nemá velké přebytky a zásoby na delší dobu. Zcela zásadní vliv na klima na Zemi mají tzv. Milankovičovy cykly objevené v roce 1930, které souvisejí se změnami parametrů orbitu Země okolo Slunce, její rotace a precese, stejně jako změny svítivosti slunce a jeho pohybu okolo bary-centra sluneční soustavy. Důsledek posledního není tak znám, i když každého čtvrt tisíciletí se tak nakupí celá série minim slunečních aktivit, tzv. Halštatská perioda. Z celkového pohledu klimatu jsou také důležité málo známé periody, jako 208letá De-Vriesova, 88letá Gleisbergova, jež modulují amplitudu základní sluneční 11leté periody, a zejména 62letá v důsledku změny excentricity orbitu Jupitera pozorovatelná jak v rotačním momentu zemské atmosféry, směrech a rychlosti proudění mořských toků, ve výškách hladin světového oceánu nebo také na průběhu suchých období nebo velikostí vodních výparů. Není to málo a není to ani vše k potřebnému porozumění všech možných změn.
Jak se stavíte k nejrůznějším prognózám, které nás varují, co všechno nás v důsledku klimatických změn postihne?
Mnohokrát jsme slyšeli z úst odborníků, že nás čeká největší sucho za posledního půl století, a když začalo pršet, přešli na hrozbu, že teď sice prší, ale poté sucho udeří s ještě větší intenzitou, a když nastaly lokální povodně, opět to bylo v důsledku probíhajících klimatických změn, které je potřeba zastavit. Svádět vše jen a jen na měnící se obsah oxidu uhličitého je také velké zjednodušování problému, zejména když historie ukazuje, že teplotní změny předbíhají změnám v jeho koncentraci. Vše tak svádí k podezření, že se za tím skrývá finanční byznys někoho, kdo tyto (polo)znalosti chce chytře využít. Podíl aktivních klimatologů a dalších vědců na současném evropském zeleném šílenství za záchranu klimatu je nezpochybnitelný, i když už před lety opustili téma globálního oteplování a přešli na výzkum klimatické změny, což je termín, pod který se dá zahrnout naprosto vše, i kdyby se totiž náhodou začalo ochlazovat, což se nedá vyloučit. Na internetu si každý může najít tzv. klimatickou koalici složenou z mnoha levicových a zelených aktivistických organizací, k jejichž odkazu se tato „Extinction Rebellion“ hlásí. Ještě před několika měsíci jsme si mysleli, že probíhající ekonomická krize jako důsledek koronaviru přivede evropské lídry na jiné myšlenky než na pokračování zelené revoluce. Bohužel, „Green Deal“ byl jen přejmenován na „Next Generation“ a Evropská unie se kvůli němu astronomicky zadluží na téměř čtyřicet let dopředu, takže nezbudou peníze na realitu, jak se v budoucnu vyrovnat se skutečnými následky klimatických změn. Není to tak dávno, co jsme se smáli heslu „poručíme větru, dešti“ a teď sami chceme regulovat klima – jak daleko jsme pokročili?
Zachraňme klima a zničme kapitalismus, jak plyne z Marxova Kapitálu, kde vykořisťování člověka a přírody jde spolu ruku v ruce. Dojede lidstvo na vědecký pokrok?
My všichni konzumenti jsme závislí na „kapitalistech“, jimi zavedené materiální produkci, a tak musíme brát to, co je nám dostupné. Alternativou tudíž není jakýsi „zelený kapitalismus“ či „ekoliberalismus“, problém nevyřeší různá zdanění. Problémem je a zůstává globalizace a využívání celé naší planety, kterou zřetelně vybydlujeme a jejíž přírodní zdroje rabujeme. Lze najít mnoho příkladů, kdy vědecký přínos byl zneužit proti nim samým – i nožem se dá stejně tak krájet chleba nebo vraždit. Typickým příkladem je objev dnes v praxi nenahraditelných plastů, které se však staly příčinou rozsáhlého zamořování naší planety nezničitelnými odpady. Vedlejším produktem vědeckého bádání se mohou stát i jedy, jako bojový plyn sarin objevený při vývoji v zemědělství nenahraditelných pesticidů.
Odkud lidstvu hrozí největší nebezpečí a jak se vám jeví současná problematika kolem 5G sítí?
Vědecký pokrok je součástí civilizace a nelze mu zabránit, stejně jako současnému zavádění mobilních sítí páté generace. V roce 2014 dostal významný liberecký profesor Jiří Militký potupný „Bludný balvan“ od českého spolku skeptiků Sisyfos za to, že zkoumal negativní vliv mikrovlnného záření mobilů na člověka. Dnes ale nedostatečné vědecké vyhodnocení zdravotních rizik mobilních sítí dokonce připustila i výzkumná služba Evropského parlamentu a při slyšení v americkém Kongresu bylo přiznáno, že dopady frekvencí elektromagnetického záření páté generace mobilních telefonů na lidské zdraví nebyly dostatečně prozkoumány. Politici se tak ve snaze vyhovět mobilním společnostem a průmyslovým lobbistům v jejich získávání dalších zakázek a zdrojů zisků rozhodli potlačovat negativní informace o tom, že nová generace mobilních sítí může způsobit nárůst řady nemocí, a to pod výhrůžkami, že se staví proti potřebám občanů.
Toto neviditelné záření je ukryté v řadě přístrojů, jako jsou starší typy televize nebo bezdrátové telefony, o jejichž vlivu nemáme dosud plné detailní znalosti. Pracují ve vlnovém rozsahu řádově v centimetrech, kam se v extrému řadí i běžně používané mikrovlnné trouby. Obecně je toto elektromagnetické záření neionizující na rozdíl od nebezpečného ionizujícího, třeba rentgenového záření, o mnohem menších vlnových délkách řadově nanometrů, které má prokazatelné destruktivní účinky na tkáně. Ionizující záření se v těle nekumuluje, nicméně rizika z jednotlivých ozáření se sčítají, a tak rizika spojená se standardními rentgenovými vyšetřeními jsou velmi malá. Nicméně i záření z mobilů bylo klasifikováno Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny (IARC) jako Skupina 2B, tzn. „možný“ lidský karcinogen. Zatím ale není jasně prokázáno, že by mobily zjevně škodily buňkám. Ale mohou ovlivňovat jejich vzájemné působení, tj. v oblasti nepatrných elektromagnetických polí, kterými se překrývající neuronové sítě oboustranně ovlivňují. Může to zasahovat do oblasti myšlení, kde leží zatím zcela neorané pole výzkumu, a možná i (ne)očekávaný mikrovlnný terorismus. Kdo ví, čeho se ještě dočkáme?
Ptal se Jiří Hroník, PL, 31.8.2020