Předseda ODS Petr Fiala tvrdí, že je v českém národním zájmu, aby Britové odešli z Unie s dohodou, a doporučuje, aby evropští vyjednavači byli k Britům vstřícní (je otázka, zda se jeho doporučením řídí). Souhlasíte s ním?

Je to samozřejmě pravda, ale spíš pravdismus – můžeme-li si tak přeložit hezké anglické slovo „truism“ znamenající takovou samozřejmou a zjevnou pravdu, že je skoro hloupé ji vyslovit. Něco jako „nebude-li pršet, nezmoknem“. Taky je to mrhání moudrem, které je v české politice nedostatkovým zbožím, a bylo by praktičtější je použít na něco, co český politik ovlivnit může. Britům i EU jsou české zájmy lhostejné. Ale zbabraným a nadále zbabrávaným brexitem vyvřelo na povrch poznání, že ani Britové, ani EU už nevědí, co je v jejich zájmu, ať už společném, nebo odděleném. Že měli evropští vyjednavači být vstřícnější, by bylo samozřejmé mezi civilizovanými lidmi, jenže těch v nejvyšších místech EU už moc nezbývá. Zvykli si, že jim vše projde, tak co by se obtěžovali být vstřícní.

Profesor Fiala je odchovanec sira Rogera Scrutona, tak má ještě možná nějaké nadčasové konzervativní ideály pocházející z Edmunda Burkea a starodávných evropských tradic. Jenže o těch už v Bruselu nikdo nic neví, nebo možná ví, ale pokládá je za předpotopní. Jestli tam Fialovu výzvu někdo zaslechl, musí kroutit hlavou, jak ho něco takového mohlo napadnout, a řekne si, že zase nějaký Středoevropan promarnil příležitost mlčet. Jenže vinu na tom nesou i Britové, a to nejen antibrexitáři, ale i brexitáři, že jednání Mayové neodebrali hned na začátku, když svůj návrh přednesla a polovina kabinetu kvůli němu rezignovala. Ti měli okamžitě vypracovat lepší návrh a neudělali to. Čili i oni se chovali nezodpovědně a taky se to projevuje v drasticky se měnících volebních preferencích, v nichž vládní strana padá na páté místo. Není vyloučeno, že Mayová, s pasivní, ale vydatnou pomocí svých stranických stoupenců i konkurentů, vejde do dějin jako ten, kdo zničil Konzervativní stranu.

Před evropskými volbami je tu rozpor u euroskeptiků, či eurorealistů v tom, že někteří tvrdí, že EU je nereformovatelná, a podporují czexit. Druzí si myslí, že při pro ně dobrém volebním výsledku reforma možná je, a chtějí návrat před Lisabon. Co si myslíte vy?

Je nereformovatelná, ale s trochou politické vůle by mohla být zevnitř zbouratelná nebo vykuchatelná a znovu částečně postavitelná nebo vybavitelná. To by potřebovalo zrušit nejen Lisabonskou smlouvu, ale i Maastrichtskou smlouvu, která vytvořila Unii z tehdejšího obchodního společenství svobodných a rovnoprávných národů. Taky by to potřebovalo vyházet ty zazobance, kteří jí dnes vládnou a vysávají. A ještě by to taky potřebovalo hodně přemýšlení, které existující instituce jsou všem členům užitečné a které škodlivé, a podle toho bourat a stavět. Desetitisíce přeplácených úředníků se tomu samozřejmě budou bránit zuby nehty, většina z nich by se už možná ničím jiným nedokázala uživit.

Czexit – pro nějž ostatně současné české voličstvo nemá dostatečný apetit – bych odsunul na zadní hořák, než se ukáže, co by mohlo udělat nové složení europarlamentu a volba nové Komise. Musí nám jít primárně o záchranu celé Evropy, protože bez bezpečnosti celého kontinentu nebude bezpečné ani Česko. A i když se zjistí, že se nic změnit nedá, jednat o přestupu do Evropského sdružení volného obchodu EFTA (Norsko, Lucembursko, Island), každopádně zůstat v EEA (evropská ekonomická zóna, kde je navíc ještě Švýcarsko), které udržují obchodní a jiné dohody s EU, aniž plně podléhají bizarnostem Evropské komise a jejích direktorátů. EFTA bývala kdysi početnější než EU, patřily k ní všechny západoevropské země kromě Německa, Francie, Itálie a Beneluxu. Možná by se mělo uvažovat i o zrušení EU se všemi jejími parazitními institucemi a převedení jejích členů do sdružení EFTA úplně. Ušetřily by se tím obrovské peníze odebírané daňovým poplatníkům, které by se mohly vrátit do soukromého podnikání a rozhýbat Evropu do opětné konkurence se zbytkem světa, za nímž zaostává.

Ve vašem komentáři na iPrimě máte provokativní titulek, že mezinárodní terorismus není největší hrozbou. Můžete, prosím, vysvětlit i pro ParlamentníListy.cz proč?

Protože nic takového jako „mezinárodní terorismus“ neexistuje. Je to mlžící, politickou korektností ovlivněné klišé. Existují jen konkrétní terorismy s konkrétními cíli, národními, náboženskými, ideologickými. Chceme-li se nějakému terorismu bránit, musíme si jej napřed identifikovat a ujasnit si, čím je nebezpečný. Jediným smrtelně nebezpečným terorismem je dnes terorismus islámský, který v Evropě tvoří 91 % teroristické činnosti, jinde ve světě ještě víc.

O vzrůstajícím antisemitismu v Evropě jsme už mluvili dříve, ale vy upozorňujete pro mnohé (i pro mě) překvapivě, že do problémů se dostávají i křesťané. A dáváte příklad z Londýna, kde policisté zadrželi a pak vyvezli několik kilometrů za město křesťanského kazatele za pouliční vyprávění o Ježíšovi. Prý se podobné případy množí. Čím to je? V textu zmiňujete, že svoboda slova a vyznání v Británii skončila. Opravdu je to až tak vážné?

Je těch případů policejní šikany křesťanských kazatelů v Británii zaznamenáno několik desítek v posledních pěti letech. Progresivisticko-liberalistický pochod západními institucemi potřebuje odzbrojit všechny podpěry západní civilizace. Judeo-křesťanská etická, duchovní a kulturní tradice je jednou z nich, vlastně je možná tou hlavní kostrou, která západní civilizaci podpírá. Antisemitismus je už dobře rozjetý a naolejovaný u islámské imigrace a organizací levicových, v početně menší a mocensky méně vlivné formě opět už i pravicových. Likvidace křesťanství je další fází, kterou má progresivismus společnou s islámem. Celosvětově jsou křesťané dnes nejvíc perzekvovanou skupinou, v ohrožení jich žije okolo čtvrt miliardy, hlavně v islámských zemích. Ale začíná se to projevovat i po celé západní Evropě ničením křesťanských památek, odstraňováním křesťanských symbolů a veřejných projevů.

V Británii sice stále ještě existuje zákon o svobodě vyznání a projevu, ale mezitím bylo taky vydáno několik zákonů na potírání všelijakých „nenávistných projevů“. Definovaných jako jakékoli projevy, které kdokoli pokládá za nenávistné nebo urážlivé. No a za nenávistné někdo může pokládat, když mu někdo na rohu ulice vnucuje citáty z Bible. Tyto zákony teď na sebe narážejí. Policisté zatýkají na základě těch zákonů nenávistných, někteří soudci (dávno už ne všichni) obžalované zprošťují obžaloby na základě svobody projevu. Policie je tak vystrašená z možného obvinění z rasismu, islamofobie nebo homofobie, že raději zatýká každého, koho někdo udá, ať to pak řeší soud. Ten nejnovější případ má však komickou zápletku, které bohužel postižený kazatel nevyužil. On to totiž je černý Nigerijec. A škoda že ho nenapadlo policisty obvinit z rasismu, zdůraznilo by to absurditu celého případu.

V množství podivuhodných zpráv k nám přicházejících se vyjímá ta z Barcelony, kde škola vyřadila z knihovny Karkulku a Popelku. Kam až tohle může dojít?

Na to už máme několik historických precedentů. Pálení knih na hranici, na ochranu takové či onaké ideologie. Doufejme, že tentokrát to bude jen jejich recyklace na balicí a toaletní papír. Abychom nemuseli kácet tolik stromů a nepůsobili tak přebytek oxidu uhličitého.

V Česku se opět demonstruje, tentokrát za nezávislost justice, proti nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Je opravdu naše justice nezávislá? Ohrožuje ji Benešová (demonstrovalo se proti ní ještě před tím, než nastoupila do funkce)?

Do struktury české justice podrobně nevidím, o paní ministryni nic nevím, ale dají se vnímat případy, které by naznačovaly politické zásahy do justice. Napadá mě hlavně svržení Nečasovy vlády a brutální zacházení s jeho milenkou, na niž se nakonec našlo – po letech souzení a mrhání státními penězi – jen několik nezdaněných luxusních kabelek. Těmto demonstracím bych tedy asi fandil, i když na žádné sám nechodím, neboť trpím demofobií čili husí kůží z davů.

Za klima demonstrují středoškolští studenti. Není jejich mladický idealismus a jistě ušlechtilé motivy zneužit těmi, kteří se na tomto boji proti klimatické změně mohou dobře napakovat?

V zájmu záchrany životního prostředí a pěstování osobní ušlechtilosti by středoškolští studenti měli být povinně posílaní na sbírání plastových odpadků a sázení stromků, které by pomohlo snížit hladinu oxidu uhličitého a vrátilo nám deštivost. Třeba i na Saharu, aby se trochu podívali do světa.

Jsou sociální sítě svobodnou platformou pro vyjádření osobních názorů, nebo nikoliv? Facebook (a možná i Twitter) místy omezuje pravicové a konzervativní názory. Je to cenzura, nebo právo soukromého majitele?

Je to samozřejmě cenzura, navíc diktovaná vládnoucími institucemi, zákony a regulacemi, takže není zcela na vůli soukromého majitele. A zda na to má soukromý majitel právo? Nemá, jakmile vstoupí na trh veřejných služeb. Má snad dopravní firma právo odepřít dopravu někomu, s jehož názory nesouhlasí? Nebo prodejna právo takovému disidentovi neprodat brambory? Ale hlavně, má v demokracii a systému svobodného podnikání nějaká vládnoucí instituce právo soukromé firmě nařizovat, koho smí nebo nesmí obsloužit?

Ptal se Oldřich Szaban. PL, 20.5.2019