Odmítavé usnesení sněmovního Výboru pro evropské záležitosti znamená, že „Zelenou dohodu“ odmítá celá sněmovna. Přesto o něm média mlčela. iUhli.cz přináší rozhovor s autorem usnesení, poslancem Janem Skopečkem (ODS).
Z dokumentů Evropské unie vysvítají prvotní odhady, kolik bude stát takzvaná Zelená dohoda. I ty však už jsou závratné. A zdaleka ne konečné. Vliv na globální klima přitom bude mizivý, pokud vůbec nějaký. „V dokumentech k Zelené dohodě se píše, že ke splnění environmentálních cílů bude podle odhadů do roku 2030 potřeba 260 miliard eur dodatečných investic ročně, opakuji ročně! V investičním plánu Zelené dohody zase najdeme cíl mobilizovat jeden bilion eur na příštích 10 let,“ vypočítává odhady částek poslanec Jan Skopeček.
Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny na základě návrhů, které jste předložili spolu s poslancem Janem Zahradníkem, přijal usnesení, že je nezbytné odmítnout a výrazně přehodnotit Zelenou dohodu pro Evropu, a vyzval vládu, aby iniciovala revizi ambiciózních cílů v „Zelené dohodě pro Evropu“. Co je na „Zelené dohodě“ špatně?
Zelená dohoda je velkým vítězstvím radikálních levicových politických sil, které chtějí dramatickým způsobem změnit život a fungování našich společností, chtějí omezit individuální svobodu a naopak více nařizovat, regulovat, omezovat. Dříve to bylo pod rudými prapory, dnes mají barvu zelenou. Zelení chtějí transformovat naše ekonomiky na zcela administrativně, direktivně řízené hospodářství. To je ideový základ „Zelené dohody“.
V praktické rovině bude její aplikace znamenat další ztrátu konkurenceschopnosti celého evropského regionu vůči světu, který si tak bizarní, přísné environmentální cíle zdaleka neklade. Zelená dohoda bude znamenat ránu zejména pro průmysl a energetiku, z nichž naše společnost do velké míry žije.
Říkáte, že je potřeba odmítnout a výrazně přehodnotit nejen Green Deal, ale i na něj navazující Investiční plán pro udržitelnou Evropu. Jaké pro to máte důvody?
Náklady spojené s takzvanou Zelenou dohodu jsou tak obří, že bylo nerealistické je unést před vypuknutím koronavirové krize. Teď je ještě naivnější si myslet, že na to budeme mít. Klíčová role se podle Zelené dohody přisuzuje drahým a nestabilním obnovitelným zdrojům, ke kterým nemáme v naší zemi podmínky, a bez dotací jsou nekonkurenceschopné. Zcela naopak ignoruje jadernou energetiku. Bez té se neobejdeme. Nepřeji si pro naše domácnosti, ani pro průmysl drahou elektřinu s větším rizikem nestability jejích dodávek. Nepřeji si likvidovat automobilový průmysl a na něj navázaná pracovní místa ještě přísnějšími emisními limity. Není to v našem zájmu.
Má to i rozměr dalšího posílení suverenity EU na úkor suverenity národních států. Evropská unie, která si naštěstí nebyla doposud schopna prosadit vlastní autonomní rozpočtové zdroje formou například evropské daně z finančních transakcí, si totiž podle „Investičního plánu pro udržitelnou Evropu“ plánuje vytvořit autonomní příjmy formou podílu na platbách za nerecyklovatelný plastový odpad a z podílu výnosu emisních povolenek.
Někteří politici říkají, že kvůli škodám napáchaných koronavirovou krizí je potřeba celý Green Deal odsunout na dobu, až na něj budou peníze. Co si o tom myslíte vy?
Odsunutí není řešením. Jestli dostane náš průmysl a energetika ránu dnes nebo až zítra, samozřejmě má svůj význam, ale jádro problému to neřeší. Green Deal se musí podle mého osobního přesvědčení buď odmítnout jako takový, nebo alespoň v ústupové, kompromisní variantě významně, radikálně přehodnotit. Jsem konzervativní politik, ke kterému bezesporu patří i úsilí o to, abychom předali naši přírodu a krajinu budoucím generacím v co nejlepším stavu. Přeji si čistý vzduch a čistou vodu. K tomu je ale potřeba dospět racionálními politikami a opatřeními, která nás nezruinují a navíc budou mít v realitě smysl a efekt.
Odmítám přijímat tezi, že člověk je pro přírodu z principu nepřítelem, který do ní nesmí zasahovat a musí se v zájmu přírody co nejvíce omezit. Kdybychom tento princip aplikovali od počátku lidstva, žijeme dodnes v jeskyních a naše krajina není „krajinou kulturní“.
České republika má v posledních letech stupňující se problém se suchem. Jeho řešení je sice prý pro vládu prioritou, ale vynakládá se na něj jen zlomek toho, co na obnovitelné zdroje, potažmo CO2. Co je podle vás důležitější vyřešit – emise CO2, nebo sucho?
CO2 „má řešení“ v tom, že na planetě nebude žádný život. Schválně to přeháním, ale zkrátka existují přírodní, fyzikální a další zákonitosti, které ani sebepevnější náboženská víra, ve kterou se zelené hnutí transformovalo, nezvrátí či nezruší.
Co se týče sucha, slyším od lidí, kteří se tomu věnují, že jsme v minulosti udělali chyby v rušení mezí, remízků a dalších krajinných opatření, která zadržují vodu. Obnovení rybníků, stavba přehrad či krajinná opatření umožňující více zadržovat v přírodě vodu, by byly rozhodně lépe vynaložené peníze než další boj s CO2.
Mimochodem, o usnesení sněmovního Výboru pro evropské záležitosti neinformovala žádné média hlavního proudu, pouze Parlamentní listy a stránky vaší mateřské ODS. Výbor nevydal žádnou zprávu pro veřejnost?
Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny projednává na svých schůzích kvanta evropské legislativy a nejrůznějších informativních materiálů, strategií, zpráv a podobně, která se na nás z Bruselu valí. Dokonce si musíme vybírat nejdůležitější dokumenty, protože není v silách výboru projednat vše. Evropský výbor má ale jedno specifikum, je to jediný sněmovní výbor, u kterého platí, že odsouhlasí-li usnesení, je bráno jako názor celé sněmovny. V tomto směru jde v řadě případů o poměrně důležitá jednání a hlasování. Výbor ale nikdy žádné tiskové zprávy netvoří a nerozesílá. Je na médiích samotných, jak jednání výboru pro evropské záležitosti sledují, a je na nás, jeho členech, abychom dokázali veřejnost informovat. Já se o to v důležitých tématech, jako je určitě i Zelená dohoda, snažím.
Vraťme se ještě k plánům na bezuhlíkovou budoucnost zemí sdružených v EU. Dostali jste z Bruselu nějaká data o celkových nákladech na Green Deal? O jeho dopadech na ekonomiku a podobně? Europoslanec Vondra nám v rozhovoru řekl, že v Evropském parlamentu nedostali žádné studie dopadů, ani proveditelnosti…
Součástí diskutovaného usnesení výboru pro Evropské záležitosti, které jsem naformuloval a které bylo následně i výborem přijato, je toto stanovisko: „Investiční plán pro udržitelnou Evropu obsahuje jen vágní identifikaci zdrojů k realizaci cílů vycházejících ze Zelené dohody pro Evropu. Příliš ambiciózní cíle uvedené v dokumentu nejsou realisticky finančně pokryty, za realistický a uskutečnitelný tak nelze považovat celý Investiční plán pro udržitelnou Evropu.“
V dokumentech k Zelené dohodě se píše, že ke splnění environmentálních cílů bude podle odhadů do roku 2030 potřeba 260 miliard eur dodatečných investic ročně, opakuji ročně! V investičním plánu Zelené dohody zase najdeme cíl mobilizovat jeden bilion eur na příštích 10 let. (Odhad jen do roku 2030 je tedy 3,6 bilionu eur - pozn. red.) To jsou obrovské částky. Nemluvě o tom, že termín investice je zneužit, neboť není možné ho použít pro každé euro vynaložené v důsledku regulací spojených se zelenou politikou. Termín investice má přeci ekonomicky jiný význam než náklad na regulaci. Žádnou exaktní analýzu nákladů, či studii dopadů a proveditelnosti jsem neviděl. V tomto mám stejnou zkušenost jako kolega Vondra. I proto jsem naformuloval usnesení tak, jak o něm diskutujeme.
Je reálné někdy dosáhnout „bezuhlíkové Unie“? Jaké pro to musí být splněné podmínky?
Bezuhlíková Unie je nesmysl. Uhlík je nedílnou součástí živé přírody a procesů v ní. Nenechme si věrozvěsty zeleného náboženství namluvit, že lze popřít přírodní zákony. Můžeme hovořit o uhlíkově neutrální Unii, což je ale něco, co bude strašlivě nákladné a nebude to mít jakýkoliv efekt. Už jenom tím, že celosvětově globální emise rostou a porostou, i kdybychom se na evropském kontinentě postavili na hlavu.
Bez toho, že budou uhlíkově neutrální i ostatní státy světa, nemá unijní snaha smysl, protože to, co ona ubere, Čína s Indií a dalšími asijskými zeměmi přidá. Ursula von der Leyenová a zelení politici tvrdí, že EU bude ostatní země inspirovat k následování. Souhlasíte s tím?
Myslím, že tento nesmyslný předpoklad mohly předsedkyni Evropské komisi Ursule von der Leyenové podsunout leda tak právě Indie s Čínou, které si za rohem mnou ruce, jak se EU sama střílí do vlastní nohy. V roce 2017 se celá EU podílela devíti procenty na globálních emisích CO2, Čína 27 procenty, USA 15 procenty a Indie 6,8 procenta, ale i u ní se dá předpokládat růst emisí, pokud chce ekonomicky růst, bohatnout a rozvíjet se. Čína při tomto svém vysokém podílu na globálních emisích otevírá nové uhelné elektrárny s nižší účinností, než jsou naše, které se budou v následujících letech utlumovat a rušit. USA se distancovaly od posledních dohod ohledně klimatu s argumentem rizika ztráty konkurenceschopnosti. A teď to nejdůležitější, zatímco celý svět v roce 2017 zvýšil meziročně emise o 1020 milionů tun CO2, EU je ve stejném roce snížila o 20 milionů tun. To ale za cenu enormních nákladů jak pro veřejný sektor, tak pro firmy i spotřebitele. Jestli toto někomu přijde jako racionální politika, která má smysl a jakoukoliv šanci ovlivnit klima, tak mně to přijde absurdní.
Texty usnesení které stály na počátku tohoto rozhovoru:
Usnesení Výboru pro evropské záležitosti ke Green Deal najdete zde. Usnesení k dokumentu Investiční plán pro udržitelnou Evropu – Investiční plán Zelené dohody pro Evropu je zde.
Převzato z webu iUhli.cz