Neviditelný pes

ROZHOVOR: Evropská unie směřuje k totalitě

21.3.2009

Rozhovor s Nigelem Faragem, předsedou skupiny Nezávislost a demokracie v Evropském parlamentu

EURO: Co jste říkal projevu českého prezidenta Václava Klause v Bruselu?

FARAGE: Byl fantastický, obdivuhodný. Bylo to poprvé za deset let, co jsem členem europarlamentu, kdy jsem tleskal ve stoje a nahlas jsem projevoval svůj souhlas. Myslím, že prezident projev podal laskavým a logickým způsobem. Pro mě osobně byla významná jeho historická analogie s komunismem. Já sám se ptám, jak se 20 let po pádu komunismu můžeme navracet do systému, který má velmi podobné prvky. Na jedné straně jsem chápal, když jsem se bavil s některými lidmi z pobaltských států, že chtějí vstoupit do unie, aby se odpoutali od vlivu Ruska, na druhou stranu nyní musíme být velice opatrní, protože, jak správně poznamenal prezident Klaus, lidé, kteří kritizují vývoj v Evropské unii jsou denuncováni jako veřejní nepřátelé Evropy nebo jako lidé mentálně nemocní. Zajímavé je, a mnoho lidí z České republiky to asi neví, že při obědě pro české europoslance a pro předsedy politických skupin europarlamentu pořádaném po projevu předseda europarlamentu Poettering –pan Poettering nebyl šťastný, že tam jsem, ale jako předsedu parlamentní frakce mě musel akceptovat– řekl u stolu Klausovi anglicky, že jeho předsudky k Evropské unii nejsou hodny jeho intelektuálních schopností. Poettering očividně nepochopil ani slovo z prezidentova projevu.

EURO: Takže souhlasíte s bývalým sovětským disidentem Vladimirem Bukovským, který přirovnává Evropskou unii k Sovětskému svazu?

FARAGE: Vladimir je můj přítel a je příznivcem UKIP. Ano, souhlasím s ním. Jestli je více podobná pravému extrému a budování Hitlerovy nové Evropy, jak o tom napsal historickou práci John Laughland, či více levému extrému budování Sovětského svazu, je otázka. Pravdou je však, že Evropská unie je nedemokratická, dokonce antidemokratická instituce, která získává dokonce určité prvky totalitarismu. To je nepochybné. Nikdy nezapomenu, když po irském „ne“ řekl lídr evropských socialistů Martin Schultz, že nesmíme směřovat k populismu. Demokratické rozhodnutí Irů je pro něj populismus? Také řekl, že odmítnutí Lisabonské smlouvy povede k fašismu. Obávám se, že tomu bude přesně naopak.

EURO: Jistě je to na mnohem delší povídání, ale jaký vy vidíte hlavní problém v Lisabonské smlouvě?

FARAGE: Lisabonská smlouva obsahuje ty samé věci jako Evropská ústava, kterou v referendu odmítli Francouzi a Nizozemci. Když byl prezident Klaus na návštěvě Evropského parlamentu, hrála se při tom hymna EU, ačkoli jedním z kosmetických rozdílů mezi Lisabonem a euroústavou je, že v nové smlouvě nejsou oficiální symboly zakotveny. Jednoduše změnili jméno, Irsko to odmítlo a eurokraté prostě deklarovali, že „ne“ je nezastaví a že „ne“ pro ně není ta správná odpověď, kterou by oni akceptovali. A tato arogance je velmi nebezpečná věc. Je příznakem toho, co já nazývám EU-nacionalismem. Pravá podstata všechno, čemu čelíme, je nová forma nacionalismu. Dám vám příklad. Německý poslanec Berndt Posselt pochází z Německa, kde veškeré projevy vlastenectví jsou nemístné kvůli možným reminiscencím na Třetí říši. Ale když hrají evropskou hymnu, Posselt při ní stojí v pozoru. Je to náhražka za německý nacionalismus, protože euronacionalismus je v současnosti přijatelný. Lisabonská smlouva je navíc jasný podvod. Dokazuje to mimo jiné dopis německé kancléřky Angely Merkelové z doby německého předsednictví, který poslala šéfům vlád členských států. Merkelová se v něm ptá, zdali státníkům nevadí zachovat obsah původní euroústavy pouze jinou formou, a to novelizací smluv. Máme tu tedy to samé jako euroústava, ale s jiným názvem a je to ještě více nepřehledné. Argument, že se nejedná o euroústavu, ale „jen“ o novou smlouvu, používají rovněž politici, aby obelstili voliče a vyhnuli se referendům. Již v současnosti před přijetím Lisabonu pochází okolo 75 procent zákonů, které platí v Británii, z Bruselu, což je hrozné.

EURO: Jak jste došel k těm 75 procentům? Podle bývalého soudce spolkového ústavního soudu a bývalého německého prezidenta Romana Herzoga, který vycházel z čísel ministerstva spravedlnosti, je to 84 procent.

FARAGE: V každé zemi se ta čísla mohou trochu lišit, Británie má například určité výjimky. Ale upřímně. Nakonec už tolik nezáleží, jestli je to těch 75 procent nebo 84 procent. Je to prostě strašně moc a nechápu, proč o zákonodárství států má rozhodovat Brusel, a ne parlamenty jednotlivých zemí. A Lisabonská smlouva tento problém ještě prohloubí. Dává se v ní obrovský bianco šek do Bruselu. Je to jistá obdoba německého zmocňovacího z roku 1933, kdy se koncentrovala původní moc parlamentu do nedemokratického centra. Po přijetí Lisabonské smlouvy už tu nebudou další smlouvy a další referenda, protože smlouva umožňuje rozšiřování moci Bruselu bez nutnosti novelizace smlouvy a bez nutnosti toho toho, aby prošla v referendech či parlamenty členských států. To je důvod, proč se tolik snaží protlačit tuto smlouvu. A já se tohoto vývoje velmi obávám, protože až lidé zjistí, že nemohou nic změnit, jedinou cestou bude občanská neposlušnost. Může začít něco takového, co se dělo v Řecku. Já si takový vývoj nepřeji, ale evropští centralisté to mohou způsobit.

EURO: Jaké vidíte východisko?

FARAGE: Reformovat tuto strukturu, změnit tuto Evropskou unii, vyžaduje něco velmi, velmi radikálního. Lidé jako Poettering, kteří řídí EU, se nemohou smířit s jiným pohledem na integraci. Co chtějí lidé žijící v Evropě? Chtějí mír, chtějí volně obchodovat, chtějí svobodnou spolupráci a chtějí třeba pracovat v jiné zemi. To je to, co chceme od Evropy. Ale abychom toho dosáhli, nepotřebujeme nadřazenost evropského práva a nemusíme být řízeni směrnicemi. Nepotřebujeme evropský stát. Abychom změnili unii, je potřeba udělat radikální akci.

EURO: Jakou? Vaše strana požaduje vystoupení Británie z EU. Chcete vstoupit do EFTA? Co byste poradil České republice?

FARAGE: Britská situace je velmi odlišná od vaší –geograficky, jazykově, historicky. My jsme součástí velké rodiny anglicky mluvících zemí a je to velká rodiny po celém světě – třeba Kanaďané, Australané a tak dále pro nás vlastně nejsou cizinci, ale jsou to naši bratranci. Co se týče globálního mezinárodního obchodu, je do něj Británie nejvíce zapojená ze všech evropských zemí. Čili alternativy pro Británii jsou více zřejmé a jednodušší. Osobně preferuji švýcarský model, kdy Švýcarsko má s EU několik bilaterálních smluv o volném obchodu. Je to podle mě lepší volba, než být členem Evropského hospodářského prostoru, které znamená stále příliš velké přizpůsobování se unijní legislativě týkající se jednotného trhu, což podle mě není nezbytné. Jsme velká země s velkým trhem, která si může dovolit uzavírat bilaterální dohody o volném obchodu. Toto je jakýsi „sobecký“ britský pohled. Chci jenom dodat, že nemám nic proti Evropě a že nechci, aby Británie opustila Evropu, chci, aby opustila EU jako instituci. Má žena pochází z Hamburku, pracoval jsem pro francouzskou firmu, piji více francouzského vína než leckterý Francouz. Není to tedy nic o nějaké xenofobii a antievropanství. Chceme být svobodným národem, který si vládne sám. Británie by mohla být vedoucí zemí, ke které by se připojily další země. Samozřejmě úplně ideální by byla Evropa založená na svobodné spolupráci suverénních států, podobně jako například NATO. A co mohou udělat Češi? Můžete nám dát naději tím, že odmítnete Lisabonskou smlouvu a dáte nám čas jako Irové a dáte možnost lidem v Evropě vyjádřit se v evropských volbách. Jsme v defenzivní pozici. Sice vyhráváme bitvy, vyhráváme referenda, ale prohráváme válku. Takže doufáme ve váš Senát a na konec ve vašeho prezidenta, že nepodpoří přijetí Lisabonské smlouvy.

EURO: Pocházíte původně z Konzervativní strany. Byl jste na večeři k 20. výročí bruggského projevu Margaret Thatcherové....

FARAGE: Ano seděl jsem u stolu s touto velkolepou dámou. Byl jsem v Konzervativní straně, ale pouze jako řadový člen, živil jsem se byznysem. A více než členem Konzervativní strany jsem byl thatcheristou.

EURO: Podporuje baronka Thatcherová UKIP?

FARAGE: Ona to nesmí veřejně říct. Takže oficiálně říkám, že nevím. (smích). Ale jestli si přečtete její knihu Statecraft (česky vyšla jako Umění vládnout), tak tam od ní naleznete vstřícné poznámky o UKIP. V této knize rovněž mimochodem navrhuje stejně jako my vystoupení Británie z Evropské unie. Ale kvůli své důstojnosti nikdy neopustí Konzervativní stranu, protože jí váže něco, co bych nazval „loajalitou ke svému kmenu“.

EURO: Spolupracujete s europoslancem za Konzervativní stranu Danielem Hannanem? Ten má podobné postoje jako vy. Rovněž chce, aby Británie opustila EU.

FARAGE: Ano, Dana mám rád a podporuji ho. Pokud souhlasíte s tím co říká Dan, tak velice jako já, nemůžete si ale myslet, že on reprezentuje většinový proud Konzervativní strany.

EURO: Proč se tedy nepřipojí k UKIP?

On je stále loajální, ale není slepě loajální. Nyní je europoslancem za Konzervativní stranu, třeba by se mohl stát poslancem Dolní sněmovny a věří, že třeba získá ve straně větší vliv. Byl bych velmi šťastný, kdyby se k nám připojil, ale já Dana neztracuji za to, že nevstoupil do UKIP.

EURO: Co si myslíte o české ODS?

FARAGE: Setkal jsem se s některými lidmi z ODS. Viděl jsem, jak podporovali vstup do Evropské unie, jak vstoupili do eurofederalistické skupiny Evropské lidové strany. Vím o jednom člověku, který byl ještě před pár lety pevný ve svých kritických postojích k EU, ale nechal se semlít systémem. Je to jeden ze šerpů, kteří za Českou republiku domlouvali Lisabonskou smlouvu. Asi víte, o kom mluvím. Jednou přišel do naší skupiny v europarlamentu, aby nám jako jeden ze šerpů podal zprávu o vývoji týkajícího se Lisabonské smlouvy a udělal na mě malý dojem. Doufám, že nová strana, která se oddělila od ODS uspěje ve volbách do Evropského parlamentu a bude hájit stejné principy, o kterých mluví váš prezident Klaus. Straně svobodných občanů přejeme vše dobré. Myslím si ale, že ve volbách do Evropského parlamentu bude potřebná jednota a pokud budou u vás kandidovat tři subjekty, které jsou proti Lisabonské smlouvě, tak to je velice nebezpečné a v celkovém výsledku ty volby nemusí dopadnout dobře.

EURO: Jaký je váš názor na Declana Ganleyho, který by chtěl v Česku také postavit kandidátku?

FARAGE: Ganley byl dobrou osobou pro irské referendum. Udělal v Irsku velmi dobrou práci. Myslím si ale, že pokud chce ustavit euroskeptickou kandidátku v jiných zemích, bude to mít špatný efekt. Musíme si přiznat, že on hlásá velmi rozdílné věci, než říká třeba Václav Klaus nebo UKIP. Jediný společný názorový průnik je v tom, že on i my tvrdíme, že by o případné hlubší integraci a hluboké systémové ústavní změně měli rozhodovat demokraticky lidé. Tedy Ganley je demokrat, což není u příznivců vytvoření jednotné Evropy zrovna běžné. Ganley je v podstatě eurofederalista, zatímco my jsme obránci demokracie v národních státech. Co ho šlechtí a za co ho respektuji je, že nechce vytvořit evropský stát podvodem za zády lidí, ale s jejich souhlasem. Přeji si ale, aby Ganley nedostal hlasy od euroskeptických voličů. Bylo by ale dobré, kdyby je dostal od příznivců jednotné Evropy, což by pomohlo demokratické diskusi. Nyní vám řeknu svou předpověď. Ganley bude v Irsku zvolen za europoslance a po 18 měsících v europarlamentu zjistí, že jeho reformní agenda je nerealizovatelná a myslím, že se z něj stane postupně euroskeptik. Je to nakonec racionální pragmatický člověk, je to byznysmen a asi sám na vlastní oči uvidí, jak Brusel škodí podnikání.

EURO: Jaké jsou vaše ideové vzory? Uváděl jste ideového předchůdce Margaret Thatcherové Enocha Powella.

FARAGE: Ano, byl to velmi výjimečný člověk. Byl to velmi intelektuální a odvážný muž. Byl nejmladším profesorem z celého Commonwealthu –profesorem řečtiny, a nejmladším brigádním generálem. Dokázal kvůli tomu, v co věřil, obětovat svou politickou kariéru. Není pochyb o tom, že bez něj by nikdy nevzniknul thatcherismus. Ostatně, on byl monetaristou před Miltonem Friedmanem, protože již v roce 1958 rezignoval z postu ministra financí kvůli tomu, že nesouhlasil se zvyšováním výdajů státního rozpočtu. A je zde jeden moment z jeho kariéry, který obdivuji mnohem více než ostatní. Jako člen Konzervativní strany před volbami do Dolní sněmovny v roce 1974 vyzval britské voliče, aby volili Labour party, protože ta na rozdíl od konzervativců slibovala referendum o vstupu do EHS. Již tehdy tušil, že EHS není prostor pro volný obchod svobodných národů, ale zárodek centralistického superstátu. Kladl svou vlast před svou stranu.

----------------------------------------------

Co říkáte jeho názorům na imigraci?

Powell strávil mnoho let v Indii a miloval Indii. Věděl mnoho o různých kmenech a etnikách. Byl sice považován za krajního konzervativce, přitom v řadě věcí byl spíše do leva. Vždyť byl proti trestu smrti a byl pro legalizaci homosexuálního jednání. Bylo slavné interview BBC s Powellem, kde se ho ptali: Enochu, říkal jste, že máte rád Indii, tak jaký máte problém s indickou imigrací? Ano, mám rád Indii, ale nemám žádnou touhu vidět Birmingham, jak se přeměňuje v Bengálsko. A Enoch měl pravdu. Získal masivní vlnu veřejné podpory na to, co říkal. On se domníval, že problémem pro britskou společnost bude černá imigrace z Jamajky, Barbadosu a Ghany. V tom se podle mě mýlil. Ale v čem měl pravdu, obávám se, že vznikne problém s muslimskými imigranty, kteří tvoří svá ghetta. Dále nyní vznikají špatné vztahy mezi různými etnickými skupinami navzájem. Powell nebyl v žádném případě rasista. Kdybychom ho poslouchali, měli bychom daleko lepší mezirasové vztahy, než máme dnes.

Čili předpokládám, že jste proti multikulturalismu a politické korektnosti.

Ano. Co dokázal multikulturalismus a politická korektnost? Že lidé v jedné zemi jsou cizinci navzájem a žijí v separovaných komunitách. Je to jakýsi typ rasismu a segregace. Může způsobit opravdovou katastrofu. Jedinou správnou cestou je integrace. Pro nás je nyní i velkou otázkou imigrace z východní Evropy. Ohledně imigrace obecně je nutné mít limity a kontrolu nad celým procesem. Ale díky Evropské unii již nemáme kontrolu nad svou imigrační politikou. To je naprosto mimořádná věc.

Jste kritikem irácké války, kritizoval jste i postoj Evropské unie k rusko-gruzínskému konfliktu. To jsou postoje, které zastávají američtí konzervativci Pat Buchanan a Ron Paul. Jste jimi nějak inspirován?

Buchanan je pro mě přece jenom přílišné silné kafe, i když je určitě zajímavou postavou. Ron Paul je fascinující osobnost a doufám, že se s ním v květnu setkám v Římě. Protestuji stejně jako on proti tomu, aby stát rozhodoval o mém životě.

Takže jste více libertarián než konzervativec a Buchanan je pro vás příliš konzervativní.

Ano. Jsem liberální konzervativec nebo konzervativní liberál, chcete-li. Je to individuální svobodě a minimální roli státu a odpovědnosti. Nevěřím v to, že vláda dokáže správně řídit hospodářství a že dokáže fungovat úsporně a efektivně. Stejně tak nemá právo stát za mě rozhodovat moje osobní morální rozhodnutí. Není na rozhodnutí státu, jestli má být dovolen hon na lišky nebo ne. Věřím v tom, že lidé mají mít svobodu spojenou s odpovědností. Velmi se obávám toho, jak chtějí někteří politici využívat finanční krize k nárůstu moci státu. Nejde ale o selhání trhu, ale o selhání regulace a státních zásahů.

Souhlasíte s českým prezidentem, že za finanční krizi může do značné míry americký Fed?

Ano, Alan Greenspan není mým ekonomickým hrdinou.

Ve zkrácené verzi vyšlo v týdeníku Euro 11/2009



zpět na článek