Neviditelný pes

ROZHOVOR: Co se děje v Maďarsku

10.2.2021

Co kdyby vaše dcera měla muslimského přítele, pane Orbáne?

Premiér Orbán v posledních dvou měsících poskytl obsáhlé rozhovory třem velkým německým médiím: Zeitu, Weltu a Sternu. Rozhovor ve Sternu vyšel ve čtvrtek, autory jsou Dominik Stawski a Jan Boris Wintzenburg (jejich poznámky jsou součástí textu v závorce). Tyto rozhovory jsou v maďarském kontextu spíše vzácné, protože jsou konfrontační.

Viktor Orbán vládne z místa, kde kdysi vládli králové. Na Hradním vrchu, v bývalém klášteře, který za mnoho milionů eur proměnil v nádherné oficiální sídlo. Pokud s ním máte domluvenou schůzku, jeho protokolární pracovníci vás vyvedou nahoru a zavedou dlouhými chodbami do knihovny vyložené dřevem. Uvnitř vás upoutá nadrozměrný glóbus, který ukazuje svět před první světovou válkou, kdy bylo Maďarsko velké jako nikdy potom. Jeho území zasahovalo hluboko do dnešního Rumunska, Slovenska, Chorvatska a Srbska. Glóbus je Orbánovým poselstvím pro všechny: Podívejte se, kdo ve skutečnosti jsme.

Ale tato moc upadla s koncem první světové války. Podle Trianonské mírové smlouvy připadly dvě třetiny království ostatním. Stala se traumatem mnoha Maďarů. Dalším byla komunistická vláda, od níž se v roce 1989 osvobodili. Ten příběh má pro Orbánovu vládu silné poselství: Už nad námi nikdo nesmí mít moc.

To je však v rozporu s evropskou myšlenkou, jak ji chápe většina ostatních členských států. Unie již dlouho není jen společným hospodářským prostorem. Dnes jde také o spravedlivé rozdělení uprchlíků přicházejících do EU. Myšlenka, proti níž Orbán bojuje. Dokonce nazval uprchlíky „muslimskými uchvatiteli“. Skrze ně vidí ohrožení evropské křesťanské kultury.

Děláme rozhovor v době, kdy atmosféra mezi Maďarskem a Německem nemohla být horší. Ve sporu o to, zda Maďarsko dodržuje unijní zásady právního státu, není nouze o provokace. Maďarští politici se uchylují k nacistickým paralelám, Němci obviňují Orbána z diktátorských manýrů.

„Mám na vás hodinu, pak je zasedání vlády,“ říká. Ale se smíchem dodává: je předsedou vlády. Pokud přijde pozdě, ostatní počkají.

* Pane premiére, co podle vás dělá dobrého Evropana?

V Maďarsku říkáme: můžeš být dobrým Evropanem až poté, co jseš dobrým Maďarem.

* Co to znamená?

Z našeho pohledu sestává Evropa ze suverénních národů. Důvěřujeme v to, že naše členství ty kulturní zvláštnosti bude s respektem posilovat a ne oslabovat. V EU se některé země pokoušejí stále více posilovat evropské instituce a co nejvíce rozhodovacích kompetencí přenášet do Bruselu. Tento centralismus sledujeme se starostí – z toho máme výslovně existenciální, na historických zkušenostech založený strach.

* Jaký strach máte na mysli?

Leitmotivem maďarských dějin je boj proti „říším“. Osmanská říše, Habsburská říše, Německá říše a Sovětská říše rozhodovaly o Maďarsku jako okupační mocnosti. Nechceme se vzdát naší svrchovanosti a vlády zákona, které jsme před 31 lety ve střední a východní Evropě vybojovali.

* Evropská unie není říše, ale společenství států, jemuž legitimitu dodávají občané v evropských volbách.

Maďarský parlament je volen přímo maďarským lidem a jeho legitimita je pro nás silnější než legitimita Evropského parlamentu, jak je zakotveno ve všech smlouvách o EU.

* Inicioval jste kampaň se sloganem „Stop Bruselu“! Proč nezvolit jednoduché řešení a neopustit EU po vzoru Spojeného království?

Britové mají štěstí, protože v případě ostrova víte, co je obklopuje: voda. A voda je chrání. Co by obklopilo nás? Pro nás je tedy lepší být v Unii. A kromě toho: Brexit je velká chyba, které se mělo zabránit.

* Co od členství v EU očekáváte – kromě peněz?

V první řadě udržování staleté evropské tradice kulturně odlišných, suverénních národů. Chceme kulturní kontext, v němž se cítíme dobře. Za druhé výměnu znalostí a moderních technologických postupů. Třetí věcí, kterou chceme, je geopolitická stabilita a bezpečnost. Německo leží ve vnitrozemí kontinentu, Maďarsko na okraji. Naše bezpečnostní požadavky jsou větší než požadavky Německa. Ještě v roce 1990 jsme byli okupovanou zemí. Je pro nás důležité, abychom patřili k alianci, která pro nás znamená bezpečí.

(Orbán hned na začátku popadl do ruky plnící pero. Když mluví, dívá se na kousek papíru a pořád kreslí kruhy – jeho způsob soustředění.)

* Evropské hodnoty zakotvené v článku 2 Lisabonské smlouvy: lidská důstojnost, rovnost žen a mužů, práva menšin, pluralita, právní stát, nediskriminace, tolerance. Souhlasíte se všemi těmito hodnotami bez výhrad?

Jistě! Tyto hodnoty jsou slovo od slova obsažené v maďarské ústavě. A přísahal jsem na ně. U nás je nemyslitelné, aby židovská komunitní centra musela být chráněna se zbraněmi. Jedna z největších židovských komunit v Evropě žije v Budapešti a je naší nespornou odpovědností zajistit, aby se mohla svobodně rozvíjet. V 80. letech jsme tu měli diktaturu s vojenskou okupací. Ti, kdo dnes vládnou Maďarsku, pocházejí z antikomunistického hnutí za právní stát. Vždycky říkám svým západním partnerům, kteří mají pochybnosti o našem právním státu: Vážení přátelé, kde jste bojovali za právní stát? Já v ulicích Budapešti.

* A přesto existuje velká většina předních evropských politiků, kteří vnímají vládu zákona v Maďarsku jako pošlapávanou vámi a vaší stranou.

Už mi připadá absurdní, když se mě lidé ptají na právní stát. Považuji to za nedůstojné, zejména proto, že tato neprokázaná obvinění nejsou nikdy spojena s jasnými a objektivními kritérii.

* Vezměme si jako příklad média. Organizace Reportéři bez hranic řadí Maďarsko za Albánii na 89. místo. Váš názor?

Maďaři nevědí, zda je to myšleno vážně nebo jako vtip. Maďar se připojí na internet a prohlíží si zpravodajské portály. Většinu tvoří zdroje, které vládu brutálně kritizují. Pak zapne televizi: Televizní stanice RTL, která patří společnosti Bertelsmann, má nejvyšší sledovanost a je nejkritičtější vůči vládě. Objektivní analýzy ukazují, že média, která jsou vůči maďarské vládě velmi kritická, mají tržní podíl přes 50 procent a lze je řadit k opozici.

* Ve veřejnoprávních médiích došlo k personální obměně, v soukromých médiích k mnoha změnám vlastnictví. Koupili je provládní podnikatelé.

V maďarských médiích došlo v poslední době k řadě změn. Nakupovali levicoví i konzervativní podnikatelé. Maďarská vláda se k tomu nevyjadřuje.

* Chtěli bychom vědět, jaké hodnoty konkrétně zastáváte. Co kdyby za vámi přišlo jedno z vašich dětí a přiznalo, že je homosexuální?

To by byla velká výzva, ale Bůh nás s touto záležitostí zatím nekonfrontoval. Moje paní a já bychom rozhodně vždy milovali naše děti naprosto bez ohledu na jejich dispozice.

* A co by se stalo, kdyby si navíc vaše dítě chtělo adoptovat dítě? V tom se vaše strana snaží homosexuálním párům zabránit prostřednictvím nedávno přijatého ústavního dodatku.

V jakékoliv situaci bychom s mojí paní samozřejmě přemýšleli nad tím, jak můžeme našemu dítěti pomoci. Jsme křesťané a vše je v božích rukou: soud, trest i milost.

* Změnilo by to váš pohled na politiku a právo?

Složil jsem přísahu ústavě, ve které jasně stojí, že rodina sestává z muže a ženy. To ostatně není netolerantní. Mám nějaké stanovisko, jiný člověk má odlišné stanovisko, se kterým nejsem srozuměn. A protože musíme žít pospolu, pokoušíme se nalézat společný základ. To je tolerance.

* Před několika měsíci politička maďarské krajně pravicové strany Naše vlast veřejně skartovala dětskou knihu, jen proto, že zahrnovala menšiny, jako jsou homosexuálové. Ve své reakci jste řekl homosexuálním lidem: „Nechte naše děti na pokoji!“ Co tím myslíte?

Za výchovu dětí zodpovídají rodiče; malé děti v mateřské škole a v nižších ročnících základních škol by neměly být vystavovány sexuální propagandě, aby mohly svobodně a bez zásahů objevovat svoji vlastní cestu a sexuální identitu.

* Proč by mělo být sexuální propagandou zobrazovat existenci menšin?

Tato kniha však nezobrazuje existenci menšiny, nýbrž prezentuje pohádky obsahující sexuální propagandu, která má ovlivnit osobnostní vývoj dětí, co jiného? Tohle je v Maďarsku červená linie. A většina lidí souhlasí s tím, co jsem řekl. Jsme tolerantní, ale naše děti se musí rozvíjet v klidu.

* Je zničení knihy tím správným symbolem?

Tato pravicová strana je v opozici a já jejich symboliku samozřejmě odmítám. Obecně platí, že žádný symbol, který nás vrací zpátky k fašismu nebo komunismu není dobrý. Rozhodný protest je ale naprosto v pořádku.

* Přejděme k další evropské hodnotě. Náboženská svoboda. Co kdyby jedna z vašich dcer najednou stála před vámi se svým muslimským přítelem?

Vychoval jsem děti tak, aby dělaly důležitá rozhodnutí o svém vlastním životě samostatně. A snažil jsem se je vybavit znalostmi a vzděláním, aby se mohly samy správně rozhodovat. Patrně bych se zeptal: promyslela jsi to pečlivě? A kdyby odpověď byla ano, moje práce by tím skončila. Rodiče nemohou žít životy svých dětí. Pravděpodobně bych si myslel, že to je boží vůle. Milujete své děti bez ohledu na to, jakou cestou se vydají.

* Jednou jste řekl: „Nechceme mít v našem středu menšiny, jejichž kulturní kontext je úplně jiný než ten náš. Chceme zachovat Maďarsko pro Maďary.“

To souviselo s muslimy. V Maďarsku žijí muslimové ze Sýrie a Turecka a více než pěti tisícům muslimských studentů vyplácíme maďarské státní stipendium. Takže tu muslimy máme, jejich počet však nepřekračuje určitou mez. Nechceme, aby do Maďarska přišli v takovém počtu, který by do našich životů přinesl kulturní proměnu. Muslimy, kteří tu jsou, jsme sem pustili my. Oni chápou, že žijí v křesťansko-židovské zemi a dodržují naše zákony. A nejde jen o muslimy. S Číňany máme vynikající vztahy. Ale nechceme, aby jich sem zítra přišlo pět milionů.

* Maďarsko bylo mimo jiné Evropským soudním dvorem odsouzeno za ubytování uprchlíků v nelidských podmínkách. Ani to nezní příliš tolerantně.

Jsme zásadně proti nelegálnímu přistěhovalectví. Uprchlíci byli řádně ubytováni, jediným nedostatkem bylo, že se nemohli volně pohybovat mimo přijímací střediska, dokud nebylo rozhodnuto o jejich žádosti o azyl. Pak jsme přišli s tranzitními zónami známými z letišť, aby se ti, kteří chtějí odejít, mohli vrátit zpátky do bezpečné země, jako je Srbsko nebo Chorvatsko, ale ne do Maďarska, protože nemají povolení k pobytu. Nikdo nebyl pod zámkem.

* I to SDEU odsoudil.

Ano, bohužel to nepřijala ani Unie, a proto jsme tranzitní zóny uzavřeli. Jelikož sousední země, přes které k nám uprchlíci přicházejí, jsou bezpečné třetí země, uprchlíci nyní musí žádat o azyl na příslušném maďarském velvyslanectví, pokud chtějí do Maďarska vstoupit. Tyto žádosti jsou zpracovány rychle a ti, kteří chtějí vstoupit do země, čekají na rozhodnutí v příslušné bezpečné třetí zemi. Ani tento přístup se nesetkal s přijetím Evropské komise, takže teď čekáme na další soudní rozhodnutí. Je to hra na kočku a myš.

* Je to všechno kompatibilní s křesťanským pohledem na člověka? Koneckonců, mnoho uprchlíků pocházelo z válečné zóny a byli v extrémním nebezpečí.

Myslím, že ano: Jsem proti jakékoliv politice, která dává potřebným pocit, že řešením je přijít sem. Jinak se všichni vydají na život ohrožující a útrpnou cestu do Evropy. Maďaři dodržují nařízení mezinárodních smluv, podle nichž musí uprchlíci, kteří mají opodstatněné důvody uprchnout, najít azyl v bezpečné zemi. Neexistuje však žádné mezinárodní právo, dle kterého si lze takovou zemi vybírat.

* Chcete uprchlíky odstrašit?

Preferujeme pomoc na místě, než bychom si problémy přinášeli sem. Nechceme, aby je pašeráci ve Středomoří hnali do náruče smrti. Proto jsme vytvořili Hungary Helps, v poměru k velikosti naší země velmi velkou organizaci, která zlepšuje podmínky tamních lidí budováním škol a nemocnic. Můj názor je, že Evropa by měla vytvořit jakýsi Marshallův plán pro země Afriky a Středního východu, odkud přistěhovalci pocházejí, aby se tam dalo znovu žít.

* Maďarsko pomáhá hlavně v péči o pronásledované křesťany. V tuto chvíli však uprchlíci jiných vyznání také trpí v syrské provincii Idlíb a jinde, protože nemohou odejít. Pomoc je příliš malá. Dotýká se vás to nějak jako křesťana?

To se mě samozřejmě lidsky dotýká a je jasné, že válečným uprchlíkům je třeba pomáhat v souladu s úmluvami OSN, a proto jsme museli podpořit Turecko. Myšlenky EU o přijímání uprchlíků však jdou daleko nad rámec práv zakotvených v Ženevské úmluvě. Toto se bohužel stalo politickým měřítkem a každý, kdo jako my tuto politiku nesdílí, se okamžitě stane černou ovcí. Člověka exkomunikují.

* V současné době neexistuje prakticky žádná imigrace do Maďarska. Proč je pro vás toto téma tak důležité?

Maďarský pohled je, že by nemělo docházet k nelegální migraci. Proto je to pro nás téma číslo jedna. V současné době nemáme v Maďarsku ilegální migranty a musíme zajistit, aby to tak zůstalo.

* V Maďarsku je podíl cizinců na populaci jedno až dvě procenta. Nikdo do Maďarska nechce.

To je dobře! Nechceme nelegální přistěhovalectví; tomu bráníme ostrahou naší zelené hranice. Denně se setkáváme v průměru se 100 či 150 migranty. A nepřijímáme nelegální přistěhovalce, kteří přicházejí ze západu po jiných trasách, někdy v desetitisícových počtech. Jednou z nejdůležitějších oblastí konfliktu v Bruselu v současné době je nedovolit, aby byli do Maďarska posíláni migranti ze západních zemí.

* Narážíte na uprchlickou krizi v roce 2015. To bylo před lety. Nepoužíváte toto téma pouze jako nástroj své domácí politiky? Vytvořit nepřátelský obraz a zajistit si tak podporu populace?

Podívejme se na novou realitu života: Díky imigraci budou v dohledné budoucnosti nekřesťanské menšiny v zemích západní Evropy tvořit značné procento populace. My Maďaři máme štěstí, že jsme nikdy neměli žádné kolonie. V západní Evropě nemohou být bývalí koloniální vládci tak restriktivní, jak si můžeme dovolit být my. Myslím si, že migrace je velkou otázkou evropské civilizace na příštích 20 let a rozhodnutí spočívají na národních parlamentech.

* Nedokážete najít nic pozitivního na rozmanitosti náboženství a barev pleti?

Rozmanitost chápeme odlišně, jako pestrou Evropu s národy rozdílných kulturních důrazů. Maďarsko je kulturně, nábožensky velmi rozmanitá země s křesťansko-židovskými kořeny, v níž spolu žijí různé denominace a názory na svět, přirozeně bez konfliktů a harmonicky. Máme rádi rozmanitost v rámci naší vlastní kultury. Ale jsme velmi opatrní vůči tomu, co přichází zvenčí – také proto, že jsme malá země: bývalý klášter, ve kterém právě sedíme, byl 150 let osmanskou mešitou.

(Uplynulo něco málo přes hodinu, když jeden z Orbánových zaměstnanců tiše otevřel dveře a signalizoval mu, že členové kabinetu jsou připraveni na schůzi. Orbán mu přikývl, ale nepodnikl žádný krok k tomu, aby rozhovor ukončil.)

* Promluvme si o jiné pro vás problematické skupině: Němcích.

Toto je velmi složité téma: jsme jediné dva evropské národy, které za tisíc let neměly skoro žádné ozbrojené konflikty; německo-maďarské přátelství je velmi živé, blízké.

* Máte z Německa strach?

Samozřejmě že ne. Strach není typická vlastnost Maďarů. Dovedu si ale představit, jak těžké musí být s podezřením sledovat, když fotbalový stadion zaplaví moře německých vlajek. Minulost nelze vymazat. A je důležité pro národ, aby dokázal prožít pocit vlastenectví a formulovat společnou vizi. Vy Němci jste to vyřešili nalezením nového úkolu: Evropy. To je to nejlepší, co se Evropě může stát. Je to dobré pro ostatní národy EU, ale chtěl bych, aby to bylo dobré i pro Němce.

* Během jednání v Bruselu jste opakovaně používal výrazy jako „Den D“ nebo „Vlčí doupě“. Proč používáte tuto válečnou rétoriku, která je zjevně namířena proti Němcům?

Berme to s nadhledem. My Maďaři mluvíme ostřejším jazykem. Překlady někdy selžou a náš jedinečný jazyk zní často drsně, aniž bychom to zamýšleli.

* Ale mnozí Němci maďarského původu to také považovali za agresivní.

Ale já nejsem zvolen Němci, ale Maďary. Proto nemluvím k Němcům, ale k Maďarům.

* Nakonec to vypadalo jako další provokace. Vztahy mezi Německem a Maďarskem jsou docela špatné. Vidíte naději na zlepšení?

Volba slov politiků by se měla celkově zlepšit. Místopředsedkyně Evropského parlamentu, Katarina Barley, nedávno uvedla, že Maďaři musí být „finančně vyhladověni“. Německý ministr zahraničí Maas hovořil o mechanismu právního státu jako o „bolestivém nástroji proti zemím, jako je Maďarsko nebo Polsko“. Všechno to bylo velmi drsné. Byla by potřeba slovní demilitarizace. Evropa je globálně pod tlakem, což způsobuje napětí i mezi námi. Do roku 2015 byly německo-maďarské vztahy osvěžující výjimkou, i když jsme vždy šli svou vlastní cestou. Během uprchlické krize v roce 2015 však vysvitlo, že němečtí politici věří v postkřesťanskou, postnárodní Evropu. A my ne. Tak musíme být navzájem tolerantní a říct: Vy si myslíte to a my to, ale stále můžeme být přáteli. Podle Němců bychom se však měli přizpůsobit migraci a přemýšlet o ní jako většina Němců. To my nechceme, a proto napětí rostlo. To je maďarské čtení posledních pěti let.

* Právě jste si postěžoval na brutalizaci jazyka. Váš předseda parlamentní skupiny v Bruselu Tamás Deutsch nedávno obvinil politika CSU a předsedu lidovecké skupiny v Evropském parlamentu Manfreda Webera z gestapáckých metod. To byl vhodný jazyk?

Přesně řekl: Gestapo a ÁVH. ÁVH byla maďarská komunistická organizace, sestra německé Stasi. Ale nikdo to nepochopil. Tamás Deutsch to formuloval křišťálově jasně a měl pravdu, protože Manfred Weber argumentoval tvrdými slovy typickými pro tajné policie diktatur: Dodržujte zákon, pak se vám nic nestane. Tamás Deutsch to řekl ještě velice přátelsky, protože do toho zahrnul tké maďarskou komunistickou tajnou službu. Ale v takové napjaté atmosféře může taková věta hodně zničit, takže se ji měl vyvarovat.

* Co si osobně myslíte o Manfredu Weberovi?

Manfred Weber je ten, kdo to pokazil. Podepsal s námi dohodu, že ho budeme podporovat jako kandidáta na předsedu Evropské komise. A o dva dny později řekl, že se nechce stát předsedou Komise hlasy Maďarů. Může mě urážet jak libo, ale tím ponížil maďarský lid jako druhořadé Evropany, jejichž hlasů by se rád zřekl. Neuspěl, a tak to má být.

* A jak pohlížíte na Angelu Merkelovou?

Je to silná žena, která nese dva kříže: jeden německé a druhý evropské politiky. A chodí vždy vzpřímně, respekt! Podle mého názoru to někdy není v rámci Evropy náležitě oceňováno.

* To zní, jako kdybyste ji litoval.

To není v žádném případě soucit. Těm, kteří nesou dvojnásobný kříž, se dostává našeho respektu, protože víme, že konají něco velkého. Je to bolestné, ale zároveň důstojné privilegium.

* Znáte taky AfD. Opakovaně dochází ke kontaktům členů vaší strany s lidmi z AfD. Co na to říkáte?

Maďarským zájmem je udržovat dobré vztahy s příslušnou spolkovou vládou. Oficiální vztah vládní strany středoevropské země s AfD by zatěžoval německo-maďarské vztahy a to nechceme, to přísluší k základní politické gramotnosti.

* Před několika dny však váš ministr zahraničí navštívit Geerta Wilderse, předsedu nizozemské strany s podobnými názory jako AfD.

Udělal to velmi dobře. Naším cílem je, aby křesťansko-demokratické strany v Evropě, jako je ta naše, udržovaly kontakty nejen nalevo, ale i napravo. Strany napravo od CDU jsou samozřejmě velmi různorodé. Musíte k tomu přistupovat velmi sofistikovaně, velmi opatrně.

* Definitivní rozkol s Evropskou lidovou stranou by se negativně odrazil i na vašich vztazích k ostatním evropským vládám. Pro Maďarsko je to závažné riziko – vaše země je v současné době druhým největším čistým příjemcem finančních prostředků EU, hned po Polsku. V roce 2019 to bylo 5,1 miliardy eur.

Pokud se omezíme jen na rozpočet EU. Já to na druhou stranu počítám jinak: šest miliard eur každý rok plyne západním koncernům, především do Německa, ve formě zisků a dividend. Netto jsou vítězem systému Němci. I když se vždy prezentujete jako čistí plátci, my to vidíme jinak. A část tohoto obrovského příjmu se přelije ostatním skrze rozpočet EU, z něhož podle našich výpočtů každý rok dostáváme pouze čtyři miliardy. Co získáváme: že zde vznikají moderní pracovní místa, přichází k nám perspektivní technologie a probíhá jakýsi přenos know-how. Proto v tom můžeme žít.

* Když to počítáte vzhledem k ziskům, které z maďarských poboček německých koncernů tečou zpátky do Německa, musíte pak počítat jejich investiční miliardy jako příjmy.

Proto se nedíváme na koncerny jako na kolonisty, nýbrž jako na vítané partnery, ale nikdo tomu druhému nedluží nějaký zvláštní dík.

(Toto je pro Orbána velmi důležité téma. Mluví čím dál hlasitěji. Jeho hospodářská politika je opravdu velmi nezávislá a úspěšná. Po finanční krizi v roce 2009 se zaměřil na trh práce, nikoli na „kasinový kapitalismus“ jako ostatní země. Nespolupracoval s Mezinárodním měnovým fondem, jehož činnost byla označena za vměšování. Moc zahraničních bank je omezená a zisky německých energetických společností byly více zdaněny. Ve skutečnosti maďarský státní dluh klesal až do pandemie a mzdy rostly. V některých balkánských zemích byl však růst ještě silnější. Největší problém: emigrace. Zejména mladí, často vzdělaní Maďaři, opouštějí svou domovinu. Mnoho lékařů například odchází do Německa nebo Švýcarska.)

* Aktuální prognózy OSN naznačují, že Maďarsko bude i v příštích letech trpět vystěhovalectvím.

Myslím, že to bude naopak. Vybudovat z chátrající, finančně zhroucené země, jak jsem ji před deseti lety převzal od socialistů, přitažlivou zemi – to trvá nejméně deset let. Doháníme to: Náš hrubý národní produkt rychle roste. Z tehdejší dvanáctiprocentní nezaměstnanosti jsme se dostali téměř na plnou zaměstnanost. Maďarsko je příběh ekonomického úspěchu.

* Dokážete si představit, že byste vedl hnutí, které přesahuje Maďarsko, kontrarevoluci proti vládám západní Evropy?

Evropa jde momentálně špatným směrem. Stačí holá čísla: před lety činil ekonomický podíl EU 25 procent globálního výkonu, dnes je to přibližně 15 procent. My Maďaři s patřičnou skromností říkáme, že Evropa potřebuje sociálně tržní hospodářství orientované na práci a rodinu s ekologickou odpovědností. Evropská konkurenceschopnost by se měla zvýšit. S lítostí však konstatujeme, že EU směřuje stále více k přerozdělování. A předseda vlády země s téměř deseti miliony lidí nemá sílu toto směřování změnit.

Po téměř třech hodinách Viktor Orbán vyskočil. „Teď musím jít.“

Kabinet nechal čekat déle než hodinu.

*****************************

Credit: Dominik Stawski a Jan Boris Wintzenburg

Za pomoc s překladem děkujeme Ondřeji Bratinkovi.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.

Lucie A. Sulovská


zpět na článek