19.3.2024 | Svátek má Josef


ROZHOVOR: Co je opravdu za válkou v ulicích USA?

6.6.2020

Sledujete vlnu násilných protestů, které Amerikou otřásají poté, co během zatýkání policií zemřel černoch George Floyd? Přicházejí zprávy o zraněných lidech, vyrabovaných a vypálených obchodech a policejních stanicích. Co na to říci? Přerostlo vše v amerických ulicích v rasovou válku?

Připomeňme si nejprve, co se vlastně stalo. Floyda v Minneapolisu zatkla skupinka policistů za nahlášenou platbu falešnou bankovkou. Zřejmě se zatčení bránil, není úplně jisté, jak silně, tak ho poldové srazili na zem. Jeden mu klekl na krk, ignoroval jeho upozornění, že nemůže dýchat, a škrtil ho devět minut. Ještě se při tom debil nechal s vítězoslavným šklebem a rukou v kapse vyfotit. Šlo o policajta s dlouhým záznamem přestupků a několika dřívějších zabití, který už dávno neměl u policie sloužit. Jmenuje se Chauvin, a kdo má rád „nomen omen“, si možná připomene, že podle jeho dávnějšího francouzského jmenovce je pojmenován šovinismus. Tři další policisté přihlíželi a nezastavili ho. Brutalita nezpochybnitelná.

A teď dál. Všichni čtyři byli zatčeni. Chauvin má na krku vraždu, i když „druhého stupně“, čili ne úkladnou, tedy ne předem připravovanou. Ti tři dostanou nezabránění nebo možná napomáhání vraždě. Čili zafungoval právní stát. Demonstrace skandující „spravedlnost pro Floyda“ by teoreticky měly nanejvýš žádat vraždu prvního stupně. Ale žádají mnohem víc.

Ten rasový kontext posloužil jako rozbuška něčeho, co vypadá jako vyhlášení války kapitalismu a americkému politickému systému. S rasismem nakonec nesouvisí, mezi oběťmi útoků demonstrantů jsou desítky zraněných včetně černochů, zabit byl jeden černý příslušník civilní ochranky. Protesty, které se zvrtly v řádění, loupení a plundrování, vedou z velké většiny běloši antikapitalistického přesvědčení a na mnoha místech je řídí notoricky známá organizace Antifa. O víkendu řádily ve 140 městech, což by naznačovalo jistou dávku organizace a koordinace. Přidávají se i skupiny antiizraelské, atisemitské a antikřesťanské. Vedle útoků na policii a úřady – dejme tomu ještě vysvětlitelných veřejným pohoršením nad jednáním několika policistů – už byla zapálena i synagoga a kostel.

Že se rozdmychává válka ne rasová, nýbrž politická, a to s podporou extremistického křídla Demokratické strany, se dá usoudit taky třeba z výroku senátora Bernieho Sanderse, že jde o oprávněný protest proti „grotesknímu systému prorostlého rasismem a ekonomickou nerovností, který teď víc než jindy potřebuje být stržen“. Jak nesmyslný a politicky vyhrocený takový výrok je, dokládá třeba to, že samotný stát Minnesota má černochy ve funkcích vrchního soudce, velitele policie, viceprezidenta městské rady Minneapolisu, všichni za Demokratickou stranu.

Vidíte v tom souvislost s blížícími se prezidentskými volbami v USA?

Bernie Sanders v tomtéž projevu obvinil Trumpa že „obhajuje násilí proti černošským komunitám“, takže tato politická válka je nepochybně namířena už do volební kampaně, i když nakonec nekandiduje Sanders, ale Joe Biden. Bizarně se k tomu připojila televize CNN, jejíž komentátor Don Lemon řádění demonstrantů označil jako „mechanismus restrukturace naší země nebo nějaká změna, jakou musíme projít, když se díváme na záběry pálení a rabování těmi, kdo nemají jinou volbu a nemají už co ztratit“.

Jak hodnotit současnou situaci v USA? Mám na mysli kombinaci těžkého průběhu koronavirové pandemie a aktuálních nepokojů. Je tím ohroženo velmocenské postavení USA?

USA dostává pandemií zabrat hůř než Evropa. V počtu mrtvých taky, ale hlavně následkem karantény, která je tam chaotičtější.. Píše se už o více než 30 milionech lidí, kteří přišli o práci, a o 100 tisících zkrachovalých firem. A o očekávaném poklesu produkce až o 40 procent. Jestli virus byl – jak se domnívají někteří konspirační teoretici, včetně zdá se Trumpa – promyšlený čínský útok na americkou ekonomiku, tak se zjevně vydařil. Během několika týdnů negoval veškeré ekonomické zlepšení a posílení zaměstnanosti za Trumpova prezidentství.

Mocenské postavení tím asi ohroženo bude nejen ekonomicky, ale i vnitrostátními nepokoji jako jsou tyto, a celkovou politikou Demokratické strany.

V době koronavirové krize se v terči kritiky ocitla Světová zdravotnická organizace (WHO), která dokonce zpočátku měla námitky k používání roušek, aby potom otočila. Donald Trump rozhodl, že ji USA přestanou financovat. Co k tomu říci?

Máme myslím dostatečně potvrzeno, že WHO ne-li záměrně, tak přinejmenším z nedbalosti spolupracovala s Čínou na dezinformacích v počátcích epidemie. Nedokázala taky, jak by se od ní očekávalo, odborně uvádět na pravou míru „infodemie“, jak se začalo říkat dezinformacím o údajných „léčebných“ postupech šířených internetem. USA jsou pandemií poškozeny natolik, že zastavení finančního příspěvku – nejvyššího ze všech – je pochopitelné a asi i oprávněné. WHO prochází největší krizí od svého založení v roce 1948. Za pandemie se ukázalo, že v takovýchto situacích pohotověji fungují národní státy, zatímco zdravotní bezpečnostní režim řízený globálně selhává a nedokáže efektivně reagovat. Prakticky všechny státy se zachovaly „nacionalisticky“.

Úkolem a funkcí WHO mělo podle původního záměru být přesné a správné sbírání zdravotních informací z různých zemí, aby každá z nich mohla včas a adekvátně reagovat, podle svých vlastních podmínek. To se už delší dobu zadrhává, postupnou byrokratizací a klesající odborností. Ta se projevila teď tím, že šéfem WHO není lékařský odborník, navíc je ze země s nízkou úrovní zdravotnictví, navíc s vyhraněným levicovým politickým zaměřením, a úplně navíc ještě pod silným vlivem Číny.

Politizace WHO pod čínským vlivem se projevuje třeba i vyloučením Tchaj-wanu z členství ve WHO, na čínský nátlak. A Tchaj-wan, mimochodem, se stal vzorem, jak se v pandemii má postupovat. Následkem politizace ztrácí WHO důvěru některých zemí, teď tedy hlavně USA. Má-li vůbec přežít, bude se muset stát nezpochybnitelně organizací zdravotnickou, odbornickou a nepolitickou, a není jisté, zda to ještě dokáže.

Napjatá situace panuje stále na řecko-tureckých hranicích, objevují se i zprávy, že Turecko má zálusk na neobydlené řecké ostrovy. Obáváte se vyhrocení situace? Jak se v tom případě zachová Evropa?

Pandemie a její medializace po celou dobu překrývala a zastírala zprávy o jiných nepříjemných událostech, o nichž by se jinak psalo.

Turecký útok na Řecko prostřednictvím desetitisíců migrantů, jako obvykle velkou většinou muslimů ve vojenském věku, a většinou ne ze Sýrie, ale třeba až z Afghánistánu, si vysloužil několik stručných zpráv na začátku, ale jeho každodenní průběh už nám unikal. Na hranicích pokračuje o migranty „přetlačovačka“, jak je Řekové nepouštějí dovnitř a Turci je tlačí ven. Na řeckou debatu o postavení hraniční zdi odpovídají Turci pohrůžkou „Řekové si mohou stavět zdi na svém území, kde chtějí, ale ne na tureckých hranicích, neboť každá akce vyvolá reakci a jestli jim ta reakce nevadí, tak ať to zkusí“. Takhle to mimochodem ve státní turecké televizi formuloval turecký velvyslanec v Praze Egemen Bagis.

V květnu turecká armáda obsadila kus řeckého území u hraniční řeky Evros. Turecké námořnictvo běžně doprovází migrantské čluny na řecké ostrovy. Nedávná turecká publikace označuje 18 řeckých ostrovů za turecké. EU Řeky podporuje, politicky, finančně i personálem, ale vojenští analytici upozorňují, že vypukne-li řecko-turecká válka, Řekové zůstanou osamělí, protože EU nemá žádný vojenský mechanismus, který by její státy zavazoval Řekům pomoci, a NATO nemůže pomáhat jednomu členskému státu proti druhému.

Téma migrace je nyní upozaděno koronavirovou pandemií. Bublá pod povrchem i nadále? Jaké máte konkrétní příklady, které vás znepokojují?

Dva hlavní. Italská vláda uvažuje o legalizaci 600 tisíc ilegálních imigrantů, kteří by tím zřejmě dostali právo pobytu kdekoli v Schengenu. A do Británie přijíždějí čluny se stovkami ilegálů z Francie, a to v doprovodu francouzských pobřežních stráží, které je uprostřed La Manche předávají strážím britským, a ty si je dovážejí do Británie. Nafilmoval to Nigel Farage, jehož při tom komicky chtěla policie zatknout, že porušuje karanténu.

S tím souvisící mediálně zamlžovanou událostí je hlasitý zpěv islámských modliteb široko do sousedství v evropských městech, který se rozmohl pětkrát denně během ramadánu a koronavirové karantény v mnoha evropských městech, nejvíc v Holandsku, ale už i v Británii. Debatuje se o jeho povolení trvalém. V Británii se už rozjela petice žádající jeho nepovolení.

Velkou pozornost vzbudil na české politické scéně text podepsaný současným ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem a jeho předchůdci v úřadu Karlem Schwarzenbergem a Lubomírem Zaorálkem, kde vyjádřili kritický postoj k Izraeli a k USA kvůli zvažované anexi palestinského území Izraelem. Proti publikování v Právu byli jak prezident Zeman, tak premiér Babiš, nakonec zveřejněn byl. Vznikl protičlánek podepsaný premiérem Topolánkem a dalšími bývalými ministry zahraničí Vondrou a Kohoutem; pod ministrem Petříčkem se údajně otřásala jeho židle, ale nakonec si ji uhájil. Nicméně Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro Právo s titulkem „Jako starej dědek můžu říkat pravdu i o Izraeli“ říká, že „je to nejen problém mezinárodního práva, ale znemožní to vytvoření samostatného palestinského státu“. Jak to vidíte vy?

Americký prezidentský kandidát za Demokratickou stranu Joe Biden, v jehož projevech se už projevuje pokročilý Alzheimer, někdy i dost komicky, nedávno řekl „my dáváme přednost pravdě před fakty“. Takže tento výrok pana Schwarzenberga přišel jako na zavolanou a víme, kam jej zařadit. Fakta jsou tato: Žádné porušení mezinárodního práva se nekoná, neboť území, které nepatří a nikdy nepatřilo žádnému jinému státu, nepodléhá žádnému mezinárodnímu právu. Koná se jen neplnění nesčetného počtu protiizraelských rezolucí OSN, které nejsou mezinárodním právem. Tytéž rezoluce jsou zároveň nedodržovány ze strany Palestinců, neboť též žádají nebo předpokládají jejich uznání Izraele jako židovského státu a zastavení terorismu.

Vytvoření samostatného palestinského státu nemůže být znemožněno včleněním části údolí Jordánu do Izraele, neboť už bylo mnohokrát znemožněno palestinským odmítnutím všech dosavadních „nepřijatelných“ nabídek. Kdo zná politické programy všech palestinských organizací od Hamásu po Palestinskou správu, a kdo sleduje propalestinské demonstrace na Západě, si nemůže nevšimnout, že jediná nabídka Palestincům přijatelná a pro ně spravedlivá je rýmovačka „From the river to the sea, Palestine shall be free“, čili kompletní osvobození celého území od řeky Jordánu po moře, čili vyhnání nebo vyvraždění Židů. Kdo trvá na „propalestinském“ řešení, odmítá Židům právo nejen na vlastní stát, ale i na samotný život, neboť kam by jich chtěl 6 milionů přestěhovat... Čili doporučuje jejich další genocidu. Tomu se tradičně říká antisemitismus.

Z toho pana Schwarzenberga určitě nelze podezírat, jen to asi nedomyslel do důsledku a nemusíme mu to coby starému dědkovi zazlívat. A pokud jde o lidská a občanská práva, ať si je srovná s právy Židů, ale i křesťanů, a koneckonců mnoha muslimů, v 56 islámských zemích. Já ale už u Jeho Jasnosti mnoho let čekám (a to s tímto tématem nesouvisí), kdy se u něho dostaví „noblesse oblige“, čili určitá pokora k tradiční aristokratické odpovědnosti vůči svým plebejcům, jimiž tak rád opovrhuje a hanbí se za ně. Kdy třeba už uvidíme, jak bývalo tradicí u aristokratů a pak i u novozbohatlíků, nějakou Schwarzenbergovu nadaci pro talentované děti z nemajetných poměrů nebo nějaký fond pro vědy, vzdělání nebo kulturu...

Upozorňujete na nový trik ekologistů Build Back Better. Můžete čtenářům vysvětlit, o co jde?

Zatím jen zestručněně, brzy o tom asi uslyšíme víc. Je to organizační systém vytvořený před několika lety další odnoží OSN zvanou United Nations Office of Disaster Reduction UNISDR. Jeho funkcí je zmírňovat nebo napravovat nebezpečí a následky přírodních katastrof. Rekonstrukce, reinvestice, refinancování. Lokálně, v konkrétních případech místních katastrof, jakými byla asijská tsunami, kde už byl systém úspěšně využit. Zní neprůstřelně dobročinně a počítá hodně se zapojením vlád a nadnárodních a nevládních organizací na rekonstrukci k lepšímu standardu než před katastrofou. A připravenosti na škody budoucí. Vše s ohledem na životní prostředí, klimatické změny, uhlíkovou neutralitu. A lidská práva. Na lokální úrovni skvělý nápad.

Jenže teď o tom padla zmínka ve Světovém ekonomickém fóru WEF (to je ta parta mocných a vlivných, co se každý rok slétá do Davosu na potlach a luxusní piknik), jako o možnosti použití globálně na nápravy škod po koronavirové pandemii. To by samozřejmě znamenalo další rozšiřování a posilování moci nadnárodní a mezinárodní byrokracie. OSN mezitím straší (a vidím v tom souvislost), že následkem pandemie se dá do konce roku očekávat „akutní nedostatek potravin“ u 265 milionů obyvatel planety, na kterou se svět musí připravit. Tak přesná číslice je mně podezřelá, takže v tom čichám habaďuru. Možná jsem zbytečně paranoidní, ale moje paranoia už se tolikrát splnila, takže bych raději zůstával ve střehu.

Ptal se Oldřich Szaban, PL, 3.6.2020

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.