Svět postihla pandemie koronaviru. Vím, že nejste odborník epidemiolog, ale myslíte, že razantní opatření, která zavedla naše vláda jako jedna z prvních, byla ze zdravotního hlediska správná?

Já se vždycky radši ve všem, co mám posuzovat, dívám na faktické výsledky, než na teoretické, i když třeba vědecké a možná správné posudky a propočty. Sleduju obden počty nakažených, vyléčených a zemřelých. Takže podle toho bych si troufal říct, že když je Česko v žebříčku postižených zemí se 150 mrtvými někde na 30. místě (na špici USA 23.000, Itálie 20.000, Španělsko 18.000, Francie 15.000 a Británie 11.000), tak to asi děláme ze zdravotního hlediska správně a možná bychom místo remcání měli využit volného solitérního času k něčemu užitečnému. A být rádi, že nás Prozřetelnost posadila do Prahy místo New Yorku nebo Milána. V mém případě moc nechybělo a mohlo mě to chytnout v Londýně, takže „sčítám svá požehnání“, jak se anglicky říká děkování Pánubohu.

Samozřejmě se ozývají hlasy, zda by nebylo praktičtější nechat uhynout určité procento lidí, zvlášť když jde o lidi už se smrti tak jako tak blížící, a „promořit“ ostatní, aby získali imunitu a zachránila se světová ekonomika před krachem. Jenže, teď se v Jižní Koreji zjišťuje, že některým lidem „vyléčeným“ se nákaza vrací, a neví se proč. Takže to asi bude komplikovanější, a já zatím dávám přednost životu před ekonomikou.

Možná o vás není tolik známo, že máte velmi blízký vztah k Itálii. Jak sledujete tamní situaci?

S úzkostí a s obavami o její budoucnost. Itálii to chytlo nejhůř, bez varování a zpočátku i bez pořádné pomoci. Mám tam kamarády v Benátkách, v Římě a v Toskáně, zatím jsou v pořádku. Dlužím tam ještě z loňska dopravní pokutu, proti jejíž výši jsem se odvolal, protože mně ji za jeden přestupek napařili dvakrát, a to ještě v dvojnásobné výši, než je normální, takže vlastně čtyřikrát. To tam některá města dělávají blbým cizincům, co neumějí italsky, u mě se spletli. Ale nějak se mně zdá, že teď mají jiné starosti, než mě o ni upomínat. Už jsem byl smířen s tím, že jim půlku zaplatím, ale ne jako pokutu, nýbrž jako příspěvek na obranu před virem. Jezdím tam mnoho let už skoro každý rok, znám tam skoro „každý kámen“, jak praví otřepané klišé, a letos se mně po ní bude stýskat. Hotel, kde jsme byli loni, nám každou chvíli e-mailem posílá všelijaká přání k svátkům a recepty k jídlu.

Komu to o mně, jak říkáte, není známo, doporučuju přečíst mou knížku „Zachraňte Itálii“, po níž se vám budou sbíhat sliny navštívit Itálii, co nejdřív to bude možné, a v rámci svých možností přispět k jejímu vzkříšení. Je to kolébka naší civilizace a najdete tam na každém kroku něco ze všech evropských historických období, na takové estetické úrovni, o jaké se nám nikde jinde nezdá. Plus to dlouhé mořské pobřeží a tucet jezer, hory, jídlo a fajnové víno.

Více se ví o vašem vztahu k Británii, kde jste dlouhá léta žil. Britská vláda na začátku pandemie zvolila, z mého pohledu, podivný přístup, kdy se mluvilo o promořenosti obyvatelstva. Poté výrazně postoj otočili – zvláště když se těžce nakazil i premiér Boris Johnson. Co říkáte jejich postupu?

Ještě tam částečně žiju, za normálního stavu bych tam byl každý měsíc přibližně týden. Vyděsila mě tamní nepřipravenost a ležérnost, která se neobtěžovala poučit se z toho, co se dělo v Itálii, třebaže britská média od samého začátku vedla rozhovory s italskými lékaři, varujícími, že to Británie dělá špatně a neví, s čím si zahrává. Pak to málem odskákal sám premiér.

O britském zdravotnictví už dávno vím, že je v chaosu, ale ta míra nevybavenosti a zanedbání, s jakými se snažilo viru čelit, a vlastně ani nesnažilo, mně i přesto vyrazila dech. Zdravotníci dlouho pracovali bez základních ochranných prostředků, mnozí jsou už sami nakaženi a dvacítka jich umřela. Británii virus zastihl, jak se po anglicku říká, „se spuštěnými kalhotami“.

Jak to v Británii vypadá, jestli máte nějaké bližší zprávy?

Čtu britské noviny na internetu každé ráno. A ještě víc mě vyděsila – u národa kdysi zvyklého se uskrovňovat a se stoickým klidem překonávat nebezpečí a překážky – ta nepředstavitelná nekázeň ve veřejném prostoru, a to i po nařízení domácí izolace. Ještě horší je ufňukanost celebrit stěžujících si, že jsou zavřeni ve svých vilách s bazény a kinosály, zatímco zdravotníci nasazují životy a zdraví ve dvacetihodinových šichtách. Už se do těch celebritních ufňukanců taky pustil komik Ricky Gervais, podobně jako je poslal za politizování „fuck off“ na předávání Oscarů.

Oproti tomu, když zdravotnictví oznámilo nedostatek personálu, přihlásilo se přes půl milionu dobrovolníků ochotných vykonávat pomocné práce, aby se zdravotníci mohli soustředit jen na speciální zdravotnickou práci. Takže zatímco v Česku a v podobně lépe připravených zemích úmrtnost klesá, Británie je ještě na dlouhou dobu v průšvihu. Ekonomové sýčkují, že by ekonomika mohla klesnout až o třetinu. Ceny nemovitostí už spadly o 15 %.

Podobně dlouho váhaly Spojené státy. Čím si to vysvětlit? Dávaly některé bohaté země do poslední možné chvíle přednost byznysu před zdravím a životy lidí?

To ani ne, spíš je to tím, že anglosaská rasa si nerada nechává sahat na svoje osobní svobody a nedokázala si představit, kam až by to mohlo dojít. A taky zapomněla, že ve válce taky musela vláda pozastavit řadu osobních svobod, bez jejichž omezení by válku neustála. Jako třeba přísné dodržování množství vody, jaké se smělo denně použít, nebo zákaz svícení, potraviny na lístky, a podobně. A nebyli ochotni vzít na vědomí, že jsou v něčem hodně podobném válečnému stavu.

Opět se v očích mnohých snížilo renomé Evropské unie. Zvláště předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vydávala zmatená prohlášení, nejdříve jednotlivé země kárala za uzavírání hranic, nyní zase, že rozvolňují svá opatření. Jak ji okomentovat?

EU se ukázala být zbytečná, ne-li dokonce škodlivá. Už teď by se mělo vážně uvažovat o demontáži nabobtnalého byrokratického aparátu – co nejdřív Komise a všechny úřady s ní spojené, pak všechny ty direktoráty specializované na kdejakou zbytečnost. A samozřejmě zbytečný parlament a všechny jeho podúřady.

Zchudlé členské země si to nebudou moct dovolit. Začít tím, že jí prostě přestaneme dávat peníze. A tím tedy taky od ní přijímat subvence a granty. Ty jsou ostatně kořenem korupce a konfliktu zájmů. Kdyby neexistovaly granty, nikdo by se nemusel zabývat Babišem a Agrofertem.

Jo, a vlastně jsem tuhle zaznamenal dobrý nápad z Trikolory, která jinak zůstává podivně neviditelná – jednostranně vypovědět Lisabonskou smlouvu. Prostě přestat plnit její klauzule. Sama Evropská komise je mění, kdy se jí to hodí.

Ptal se Oldřich Szaban, PL, 16.4.2020

  Kurasovy knihy najdete zde.