Čemu lze přičítat výbuchy hněvu ve Spojených státech po smrti černocha George Floyda způsobené policistou? Dlouhodobé frustraci černošských obyvatel USA, že jsou ve společnosti něco méně než běloši?
Svádět to na frustraci je příliš jednoduché a navíc zavádějící. Tohle je často uváděná příčina, ale je to příčina zástupná. Pravá příčina spočívá v tom, že jde o nový frontální útok amerických levicových liberálů na celou americkou demokracii. Říkám-li levicoví liberálové, myslím tím neomarxisty a s nimi spolupracující globalizátory, kteří dnes ovládají americkou Demokratickou stranu. Tedy stranu, která v posledních prezidentských volbách prohrála, tím pádem není s politickým vývojem ve Státech spokojena a snaží se ho všemi myslitelnými a často i nemyslitelnými prostředky zvrátit.
Marxismus totiž nezmizel ze světa v okamžiku rozpadu Sovětského svazu, bohužel. Marxismu se podařilo právě kvůli demokratické toleranci zejména západního akademického světa přežít svou historickou smrt. Jenže dnes jeho teoretici a zastánci volí zbrusu nové způsoby boje, které právě teď prožívá doslova celý – a nejenom západní – svět. Spojené státy se jako dosavadní bašta demokracie a s ní spojených občanských svobod nevyhnutelně dostávají do centra nového marxistického útoku.
Mohla by se Floydova smrt stát podobným spouštěčem jako sebevražda tuniského prodavače zeleniny, která v roce 2010 vyvolala v Tunisku celonárodní protesty, jež se postupně rozšířily do dalších zemí, a spustily tak proces známý jako arabské jaro? Nebo porovnáváme neporovnatelné, tedy demonstrace a pouliční bouře v autoritářských režimech a ve vrcholně demokratických Spojených státech?
Stalo se to už nesčetněkrát, stačí se podívat do historie. Záminka, nebo také záměrně provedená provokace, se často stala tou kýženou roznětkou. To přece dobře známe. Vzpomeňme třeba na Hitlerovo napadení Polska, které dovršilo rozpoutání druhé světové války v Evropě. Jistě, tohle je možné provést všude, i ve Spojených státech. I když v případě Floyda šlo zjevně jen o procesní chybu, spíš podobnou nehodě. Nesmíme zapomínat, že šlo o zatýkání několikrát trestaného kriminálníka a drogového dealera, který byl navíc ve chvíli zatýkání pod drogami a nechoval se tak, jak měl.
Ve Spojených státech je policie trochu jiná, než na jakou jsme zvyklí v Evropě. Za prvé, každý tam může mít zbraň, to znamená i zločinec. A americký policista musí s touto hrozbou počítat. Pobýval jsem v té zemi tři roky a hned po mém příjezdu jsem od krajanů dostal školení, jak se chovat, když mě zastaví dopravní hlídka. Nevystupovat z auta. Nedělat takové pohyby, které by mohly vypadat, že vytahuji odněkud zbraň. A samozřejmě na slovo poslechnout všechny pokyny. Toho roku, kdy jsem tam z Austrálie přijel, nejrůznější vrahouni a grázlové prchající před spravedlností zabili celkem 176 policistů ve službě. Od té doby se americkým policistům a jejich metodám nedivím.
Jedním z vedlejších produktů protestu proti policejní brutalitě v USA je vytváření komunit v Minneapolisu, kde byl Floyd zabit, v Seattlu a nově i v Atlantě bez policie. Co těmto pokusům o bezpolicejní zóny právě v zemi, kde policie měla tradičně silné postavení, říkáte?
Bezpolicejní zóna, to je dávný sen každého grázla, kriminálníka, anarchisty, teroristy nebo vraha, a tohle jen ukazuje, ke komu se hlásí radikální část dnešních levicových aktivistů. Beztrestně rabovat obchody, ničit veřejný majetek a terorizovat běžné občany. Tohle jim zejména ve Spojených státech nemůže projít. Jak řekl prezident Donald Trump ve svém zásadním projevu k této věci, pokud se situace neuklidní, nařídí guvernérům jednotlivých států poslat do ulic policejní posily, které v případě potřeby doplní armádními složkami. V historii Spojených států by to nebylo poprvé. Ti starší z nás si jistě vzpomenou na zásah americké policie a Národní gardy proti řádění ozbrojených marxistických revolucionářů „Black Panthers“ v druhé polovině šedesátých let v kalifornském San Francisku.
Na druhé straně jsem viděl obrazový záznam protestu současných aktivistů od „Black Lives Matter“ v jednom menším městě amerického Středozápadu. Aktivisté reportérovi řekli, že chtěli jen „mírumilovně“ odstranit a zničit sochu člověka, který se zřejmě kdysi zasloužil o rozkvět města. Podle aktivistů byl prý rasista. Demonstrace byla řádně ohlášená a její trasa byla známá. A ejhle, co se stalo. Ulici vedle celého místního policejního sboru lemovaly desítky civilistů, každý se svou legální osobní zbraní, která byla zcela jistě ostře nabitá. Americká ústava už od dob jejich občanské války tzv. druhým dodatkem ve výjimečné situaci svým občanům právě tohle povoluje. A naplánované zničení obecního majetku rozhodně není běžná věc. Policie oznámila demonstrantům, že kdokoli sáhne na soukromý nebo obecní majetek, riskuje nejen zatčení, ale v této situaci i svůj život. Aktivistům konečně došlo, že to všichni myslí vážně, proplížili se trasou pochodu jako schlíplí psi a rozutekli se domů.
O Spojené státy strach nemám, mají nejlepší demokratickou ústavu na světě a určitě si poradí i s tímhle nejnovějším marxistickým náporem. Ale jak se tak rozhlížím kolem dokola, mám strach o Evropu.
Jaké vyústění by tedy dění v USA mohlo mít? Může si černošská část společnosti vymoci nějaké výsadní postavení, aby se na ni pohlíželo jinak než na ostatní její členy?
A jsme opět u americké ústavy. V demokracii jsou všechna práva i povinnosti pro všechny občany stejné. Barva pleti nehraje sebemenší roli. Proto zde nějaké výsadní postavení nemůže nikdy přicházet v úvahu. Je pravda, že od zrušení otroctví Američanům nějakou dobu trvalo, než ústavní preambuli skutečně naplnili, jenže na té pomalosti má také lví podíl samotná americká černošská společnost. Proč jsou dlouhá léta problémy jenom s jejími příslušníky a nikoli s početnými komunitami přistěhovalců například čínského, hispánského či indického původu? O Evropanech snad nemusím hovořit.
Jinými slovy, americká černošská společnost bude mít v celé společnosti přesně tu pozici, kterou si sama vytvoří. Ovšem v rámci platných demokratických zákonů. Žádné ohýbání ústavy, neomarxistický aktivismus ani pouliční teror to nemohou změnit.
Z jakých pozic by na ty události měly pohlížet Evropa i Česko, kam se myšlenky „Black Lives Matter“ také přenesly? Máme si také sypat popel na hlavu za historii kvůli otroctví i za současnost kvůli policejní brutalitě a pokleknutím žádat o odpuštění, jak se demonstrativně nyní často děje?
Naprostý nesmysl. Tohle sem opět zanášejí neomarxističtí aktivisté a také ostatním levicovým liberálům všeho druhu se to náramně hodí do krámu. Jenže my jsme nikdy kolonie ani otroky neměli. Těm, co líbání bot jakéhokoli pána provozují, naopak hrozí, že budou brzy sami otroky. Ovšem pokud se to stane, bude už na změnu pozdě. Je mi těch svedených a nemyslících mladých lidí docela líto.
A jak tedy vnímat jevy, které doprovázejí protesty, tedy odstraňování soch či ničení pomníků postav připomínajících rasismus v USA, což už se dostalo i do Evropy, kde toho nebyli ušetřeni ani takoví političtí velikáni jako Winston Churchill nebo Charles de Gaulle?
Ničení historických symbolů vývoje či úspěchů jednotlivých národů je ničením celého našeho židovsko-křesťanského kulturního dědictví. Je to stejný zločin jako přepisovat národní dějiny a vymývat mozky školní mládeži. Stejný zločin jako vypalovat křesťanské kostely. Připomíná to až příliš živě Hitlerovu Křišťálovou noc a hořící německé synagogy. Co může následovat pak? Další holocaust? Ti, co si usmysleli vládnout světu, se snaží všemi těmito agresivními činy vymazat naši identitu, aby nás mohli v budoucnu lépe ovládat. Je nejvyšší čas, abychom se všichni probudili a setřásli ty nájezdníky ze svých ramen i ze svých myslí. Otevřeli své oči a vnímali svět takový, jaký ve skutečnosti je, a nekopírovali otrocky optiku levicové propagandy, která nás mediálně zahlcuje. V zájmu životů našich potomků to musíme dokázat.
Svoboda a skutečná demokracie nebyly nikdy zadarmo. Je třeba o ně bojovat každý den. Každým spravedlivým činem, každým řádkem, každým proneseným slovem a konečně i každým hlasem odevzdaným při volbách.
Ptal se Jiří Hroník, PL, 15.7.2020