Europoslankyně Michaela Šojdrová přišla s návrhem přijmout padesát sirotků ze Sýrie. Než se dostaneme k tomu, co všechno tohle vyvolalo, jaký je váš názor na její záměr?

K záměru neznám podrobnosti. Pokud má být ale celá věc myšlena seriózně, měly by být vytipováni konkrétní lidé. Vím, že je to jen záměr a nic konkrétního není. Je to obecná věc, která se musí dopracovat, abychom o ní mohli diskutovat.

Paní Michaela Šojdrová s tím přišla na zahraniční komisi KDU-ČSL, ta to probírala a nepřijala žádné stanovisko. Mají stejný postoj jako já, že se vše musí dopracovat a přijít s konkrétním návrhem. Je strašně těžké se o tom bavit. Nechci, aby to bylo zneužito na jednu nebo na druhou stranu. Věřím, že kolegyně Michaela Šojdrová to myslí dobře, ale je potřeba větší diskuse a více vědět.

Řada lidí tvrdila o sobě, že jsou sirotci, a pak nebyli nebo nesouhlasil věk.

Na toto riziko v podstatě upozorňovala europoslankyni Šojdrovou také bývalá ministryně Válková v Událostech komentářích, že jsou zkušenosti z uprchlických táborů, které svědčí o tom, že se někteří vydávají za děti, ale „když se dělají dost náročné, i finančně i časově, testy, že je jim 21, 22“. Bývá tohle obvyklá praxe?

Ano, bývá to obvyklá praxe. Upozornila na to BBC. Švédští policisté říkali, že konkrétně ve Švédsku zjistili, že lhalo 84 procent běženců. Zkušenost s uvádením falešného věku má i česká cizinecká policie. K fejkování věku dochází často, protože, když uvedou nižší věk, mají určité výhody. Celá diskuse je mnohem složitější a je škoda, že se otevřela tímto způsobem. Je potřeba uprchlíkům pomáhat, ale celá věc vyvolala negativní emoce. Celé to bylo nešťastně pojaté.

Bouři nevole vyvolala i reakce premiéra Andreje Babiše, který návrh paní Šojdrové rychle odmítl. Argumentoval tím, že jde o děti ve věku 12 až 17 let, že máme pomáhat přímo v ohrožených oblastech a sami prý máme problémy s péči o děti v nouzi. Přehnal to Andrej Babiš, nebo je jeho postoj v pořádku?

Pan Babiš z toho udělal demagogii. Věřím, že kdyby to byli opravdu sirotci, najde se v České republice pět set nebo tisíc rodin, které pomůžou. Já sám jsem ve farnosti, kde se pomáhá syrským uprchlíkům a jsou s nimi nejlepší zkušenosti. Problém je složitější. Reakce pana Babiše byla hloupá a nepromyšlená. Jeho argumentace je nepodložená. Vadí mi, jak je věc zneužita jednou nebo druhou stranou. Nedá se to takto jednoduše pojmout.

Expředseda TOP 09 Miroslav Kalousek už v minulosti říkal, že se nám politika ve smyslu „ani jednoho migranta“ vymstí. Aktuálně tvrzení po stanovisku premiéra Babiše k přijetí sirotků ze Sýrie zopakoval. Kalousek opět varuje, že říkáme celému světu, že jsme nelidští: „Kráčíme dobrovolně do izolace a opovržení. Na tuhle hloupou a buranskou politiku těžce doplatíme.“ Míříme do izolace a opovržení? Máte takové signály?

Miroslava Kalouska nebudu komentovat. Ale myslím si, že Česká republika má na víc, že naši občané dokážou pomáhat bez vlády a hlouposti politiků. Sám to vidím na pomoci syrským uprchlíkům v Hradci Králové, kde jim většina lidí nezištně pomáhá a opravdu z toho nemají žádný profit. Myslím si, že kdyby takto pomáhala celá vláda, Česká republika je jinde.

Když premiér odmítá přijetí syrských dětí, mohl by více úsilí věnovat financování humanitární pomoci, a to i na evropské úrovni. V tomto smyslu se vyjadřují lidé z humanitárních organizací včetně Člověka v tísni. Zaslali také premiérovi dopis. Je tohle správná cesta? Je potřeba více podporovat humanitární pomoc například v Sýrii, nebo už teď se snažíme dost?

Už jsme začali dělat některé kroky, jak co se týká České republiky, tak Evropy. Samozřejmě vždycky můžeme dělat ještě víc. Je pokaždé důležité kontrolovat, jak jsou peníze využity. Nemyslím si, že jsou vždy smysluplně využívány a když někam pošleme více peněz, tak to neznamená, že změní situaci radikálně. Důležité je pokračovat v započatých projektech, které jsou úspěšné, viz. naše elektrifikace jednoho z největších uprchlických táborů v Jordánsku, nebo pomoc syrským uprchlíkům v Libanonu, to mně dává smysl. Jsou to jednotlivé konkrétní projekty, které můžeme podpořit nebo zlepšit.

Vy jste teď aktuálně na Tchaj-wanu, co je cílem vaší cesty?

Je to vlastně studijní cesta. Setkali jsme se s prezidentkou. V programu je jednání s tchajwanskou vládou o projektech, které jsme společně nastolili a na kterých pracujeme. Jde o politicko-studijní jednání.

Otázky kladla Daniela Černá, PL, 18.9.2018