Ve čtvrtek 30. října lotyšský parlament hlasoval pro odstoupení této pobaltské země od smlouvy o prevenci násilí na ženách s odůvodněním, že podporuje „genderové teorie“. Tímto hlasováním se Lotyšsko stane první zemí Evropské unie, která odstoupila od Istanbulské úmluvy.

Úmluva Rady Evropy vyžaduje, aby signatářské strany vypracovaly zákony a politiky zaměřené na ukončení násilí na ženách a domácího fyzického násilí. Rada Evropy opakovaně odmítla tvrzení, že smlouva vnucuje genderové teorie, a v roce 2022 zejména uvedla, že Istanbulská úmluva „nestanoví žádné nové normy týkající se genderové identity nebo sexuální orientace“.

Bližší prozkoumání smlouvy však odhaluje ustanovení, která přesahují pouhý cíl ochrany žen. Uvádí se v ní, že ochrana se vztahuje na všechny oběti, bez ohledu na jejich biologické pohlaví nebo genderovou identitu. Kritici tvrdí, že tato formulace stírá rozdíl mezi biologickým a sociálním pohlavím a zavádí myšlenku, že existuje více než dvě pohlaví.

Maďarsko, Slovensko a Bulharsko již dříve označily smlouvu za nepřijatelnou a zcela neslučitelnou s jejich národními tradicemi a odmítly ji ratifikovat. Tato otázka však vyvolala obrovské dilema ve Velké Británii, Polsku, Česku, Litvě a Turecku, které se stalo první zemí, která od úmluvy odstoupila.

Ladislav Ilčić, bývalý chorvatský konzervativní europoslanec, již dříve tvrdil, že při snižování násilí na ženách v žádné z ratifikovaných zemí se smlouva „nijak neosvědčila“.

Pravicové opoziční strany hlasovaly pro odstoupení od smlouvy, zatímco lotyšská vládní koalice vedená středopravicovou premiérkou Evikou Siliņou byla rozdělena, přičemž zástupci Unie zelených a zemědělců hlasovali pro odstoupení ze smlouvy a ostatní strany hlasovaly pro setrvání.

Ramona Petraviča, poslankyně pravicové strany LPV, promluvila jménem své frakce a vyzvala k řešení problému násilí posílením lotyšských zákonů.

Liberální tábor má tendenci odvádět pozornost od skutečnosti, že Istanbulská úmluva počítá se zavedením sociálního pohlaví. Istanbulská úmluva pojem „genderu“ nijak nedefinuje, nicméně předpokládá jeho oddělenost od biologického pohlaví, čímž podkopává skutečnou ochranu žen a upřednostňuje ideologii před fakty. Každý, kdo se staví proti úmluvě, je označen za „Putinův hlas“.

Svetlana Čulkova, poslankyně centristické strany ST, rovněž vyjádřila přesvědčení, že úmluva není pro boj proti násilí nezbytná. Proti násilí můžeme bojovat již pomocí stávajících zákonů. Máme služby a vše ostatní, co potřebujeme k ochraně každého člověka v Lotyšsku. Istanbulská úmluva nechrání ženy, chrání ideologii.

Skupiny bojující za práva žen v posledních týdnech zorganizovaly v Rize několik demonstrací. Ve středu 29. října například před budovou parlamentu demonstrovala skupina téměř 5 000 lidí. Centrum MARTA, které se zasazuje za práva žen a migrantů, argumentovalo, že ratifikace Istanbulské úmluvy v Lotyšsku přinesla významné výsledky, které nejsou jen slovy na papíře, ale představují zachráněné životy.

Návrh musí nyní podepsat prezident Edgars Rinkēvičs, který již dal najevo, že není pro odstoupení. Prezident má nyní několik možností, včetně vrácení zákona k parlamentnímu přezkoumání nebo – za určitých okolností – vypsání referenda.

Publikováno v The European Conservative