Ještě než se u ní zastavím, vrátím se k zahajovacího ceremoniálu. Ukázalo se, že i při nízkém rozpočtu se dá udělat poutavá a nápaditá show.

Ekologický podtext či spíše důraz pominu, je věcí i právem hostitelů, jaké si zvolí téma. Provedení jsem ocenil, líbilo se mi. S Londýnem to asi srovnatelné není, ale co na tom. Prostě: povedlo se.

Bylo by iluzí domnívat se, že na olympiádě se vyhneme politice. Samozřejmě že ne. Politika prostupuje vším. Také environmentalismus je politika, dokonce se domnívám, že par excellence. Leč politika ovlivňuje zdánlivě mnohem méně podstatné záležitosti. Například názvy zemí.

To, že se Makedonie nesmí jmenovat Makedonie, ale s ohledem na řecké politické vrtochy Bývalá jugoslávská republika Makedonie - zkratka FYROM (což je sám o sobě název tak odporný, že mně jako zásadnímu odpůrci názvu Česko zní jednoslovné označení ČR jako hudba z rajské zahrady), je přece politika jako Brno - pardon, jako Rio. Totéž se týká Čínské republiky neboli Tchaj-wanu. Tady zase svět podléhá politickým vrtochům komunistům v Pekingu, když nutí výpravu z Tchaj-wanu, aby vystupovala pod názvem Chinese Taipei, což je název umělý a především nesprávný. Domnívám se, že každá země má právo nazvat sama sebe jak chce a pokud to není v rozporu s realitou („Stát Palestina“), měl by být její název respektován. Viz příklad Jižní Koreje. V jejím případě je název Korejská republika plně akceptován, což je správné, i kdyby se rudí mocipáni v KLDR na hlavu stavěli. Jejich ideál a konečný cíl je přece stejný jako Číňanů na pevnině: Jeden komunistický korejský stát pod (nad)vládou diktátorského klanu Kimů.

Proč tedy dvě Koreje ano a dvě Číny ne? Odpověď asi tušíme – a není v tom nic jiného než opět politika.

V průběhu her bude naším hlavním zdrojem informaci, kromě webu olympiády, patrně televizní kanál ČT Sport. Osvědčené duo Drbohlav – Dusík se zhostilo zahajovacího ceremoniálu s úspěchem, byť malé faux pas se vloudilo. Když přicházela na scénu stadionu Maracan? izraelská výprava (obr. 1), dopustil se Michal Dusík drobné chyby – vlajkonoška Neta Rivkinová není plavkyně. Její disciplínou je moderní gymnastika. To jenom pro pořádek.

obr. 1/ Izraelská výprava při nástupu na stadion. Vlajku nese Neta Rivkinová. (Zdroj: Facebook Olympijského výboru Izraele)

První projev nenávisti: od Libanonců

Nesrovnatelně závažnější je to, co na své facebookové stránce (obr. 2) zveřejnil Udo Gal, trenér izraelských jachtařů. Když na určené místo v Riu přijel autobus, aby olympioniky odvezl na slavnostní ceremoniál, stala se neuvěřitelná věc. Spolu s Izraelci měli odjet také Libanonci, ti si ale postavili hlavu a společně s Židy cestovat odmítli. Poté, co řidič otevřel dveře, vedoucí libanonské výpravy zabránil svým tělem Izraelcům v nástupu. Zasáhnout museli pořadatelé, kteří ve snaze zabránit fyzickému konfliktu připravili pro Izraelce jiný autobus. Co dodat? Je to hanba, ostuda. Je to jednání v přímém rozporu s olympijskými ideály a principy.

Jak patrno, olympiáda neolympiáda, zavilá protiizraelská nenávist je součástí i her v Riu. A znovu se musíme ptát: jak dlouho si nechá rozumně uvažující svět tuto diskriminaci Židů reprezentujících Stát Izrael líbit? Nebo si zase mají připevnit na oděv žluté Davidovy hvězdy?

Jsem toho názoru, že lidé, kteří způsobili tento skandál, nemají na OH co pohledávat. Bude zajímavé sledovat, jak se k tomu postaví MOV.

obr. 2/ Facebooková stránka Uda Gala se skandální informací o „autobusovém incidentu“.

Pro srovnání - slova Thomase Bacha, šéfa MOV, na zahájení her v Riu:

„Respektujte sami sebe.
Respektujte se navzájem.
Respektujte olympijské hodnoty.“