Má židovská duše zajásala jako pták na jaře, ale já té fantastické zprávě nemohl uvěřit, až v neděli, kdy americký prezident v letadle cestou do New Orleans svůj záměr zopakoval a jednoznačně potvrdil. „Ano, rozhodl jsem se, že koupím Gazu. Pod naším dohledem se k práci na rekonstrukci Gazy mohou připojit státy Blízkého východu, my ji ale budeme vlastnit, abychom Hamásu jednou provždy zamezili návrat. Vybudujeme Riviéru na Blízkém východě… Gaza je zdemolovaná a její obyvatelé se nemají kam vracet… Postaráme se o ně a zamezíme vraždění… A některé vezmeme k sobě.“

Trump má ve zvyku poněkud bombastickým způsobem napadat zažitá konvenční moudra, čímž pokaždé náramně rozhodí všechny hlupce i tupce, kteří začnou pitvat a kritizovat jeho plány, přestože on žádné podrobnosti ani strategii neprozradil. Nikdo přesně neví, co je, nebo není dosažitelné. A jak toho chce dosáhnout. Vojenskou okupací asi ne. Jisté je jen jedno: vypálí salvu, aby z odlišné perspektivy otevřel a rozšířil debatu, a teprve později se ukáže, co z těch zdánlivě nepopiratelných dogmat v dnešní situaci obstojí.

1. dogma. Podpora Palestinců je morální. Je nutné je podporovat, protože ztratili domov. Jistě, ale jak? Američtí politici už nejméně půl století tvrdí stále totéž, Palestinci mají právo na stát, to je jádro konfliktu na Blízkém východě. Opravdu?

2. dogma. Dvoustátní řešení konfliktu je jediná možnost. Od neúspěšného pokusu Britů ve 30. letech Arabové rozdělení Palestiny nehodlali uznat. Palestinský stát odmítli už osmkrát, včetně Trumpova posledního pokusu. „Palestina má existovat bez Židů.“ (Občanů Izraele je dnes 9 milionů.)

3. dogma. Palestinci jsou národ. Skutečně? Jak nám studentům kdysi vysvětlil profesor Elie Kedourie (LSE) v Londýně. Jak se to stalo, ještě nedávno byli Palestinci Arabové? A muslimové se podle Koránu mají považovat za jediný národ. Liga arabských států, přestože jejich útěk podporovala, odmítla uprchlíky přijmout a vstřebat. Zahnala je do táborů, kde vzniklo „sociálně patologické pole“. Žádný národ nepodmiňuje svou národní identitu totální likvidací sousedů. Palestinci jsou největší obětí nenávisti a arabské neschopnosti kompromisu, vznikli jako budoucí živá zbraň proti židovskému státu.

4. dogma. Uprchlíci mají neohraničené právo na miliardové dotace OSN a jejich agentur včetně Evropské unie. Dědičný status Palestinců – čtvrtá generace, vnuci a pravnuci, kteří Palestinu neznají – ostatně dávno neexistuje. V roce 1948 jich bylo okolo 650 000, dnes 5 milionů a jejich počet stoupá. Demografické prognózy předpokládají 9,5 milionu do roku 2050. Zajati v Gaze i v arabských zemích ztratili normální životní perspektivu.

5. dogma. Bez vzniku palestinského státu arabské státy, zejména Saúdové, Izrael neuznají. Čtyři to však již učinily a za války s Hamásem diplomatické zastoupení nezrušily.

6. dogma. Arabské státy nově vyhnané Palestince nikdy nepřijmou. Vyhnání Gazanů by byla etnická čistka. Mezinárodní právo a lidská práva to zakazují. Nebyla však přelidněná enkláva Gazy vězení?

7. dogma. Izrael je rasistický osadnicko-koloniální projekt. Jak může liberální a demokratický svět tohle tolerovat? Pro západní politické idealisty, lidskoprávní aktivisty, advokáty mezinárodního práva, levicové intelektuály a zejména akademiky je židovský stát nepřijatelný. Kritika Palestinců je rasismus. Teror je součást odboje.

8. dogma. Teroristé islamismu vraždí Židy, protože věří, že je to Boží vůle. Západní liberálové věří, že vraždí ze socio-ekonomických příčin a náboženství je pouze zástěrka.

Ať tak či onak. Status Gazy quo ante bellum, jako před válkou, dnes na Blízkém východě kromě islamistických teroristů a íránských ajatolláhů přijatelný není. Dogmata a ideologie sice mívají tuhý život, ale diskuse se změnila a něco nového se vymyslí. A Palestinci už možná budou opět Araby.