Dnešní Ukrajina "na vlastní oči" vypadá opravdu zcela jinak, než jak ji známe z televizního zpravodajství. V rámci monitorování prezidentských voleb jsem strávil v Kyjevě a jeho zhruba dvěstěkilometrovém okolí pět dní a celková situace se dá charakterizovat slovy "klid a mír". Ano, Doněcká a Luhanská republika jsou výjimky, kde proruští radikálové bojují s regulérní ukrajinskou armádou, tam ale OBSE své pozorovatele neposílalo.

Při rozhovorech s lidmi je cítit očekávání a naději. Naději v jakýsi nový začátek a lepší život. "Oranžovou revoluci" z roku 2004 její vůdci Tymošenková a Juščenko zcela prohospodařili a Ukrajina se nespokojeností a frustrací dopracovala až na Majdan 2014. "Cena, kterou jsme za odchod Janukovyče museli zaplatit, byla vysoká", říká naše překladatelka, mladá právnička Anastazia. Má na mysli zhruba stovku mrtvých, jejichž fotografie zasypané květinami jsou vylepeny na náměstí Majdan. Potvrzuje, že demonstrace nebyly o podpisu či nepodpisu asociační dohody, což byla rozbuška, ale protestem proti zkorumpovanému režimu a prezidentovi.

Současný Majdan je však směs bizarnosti a komerce. Náměstí je několikanásobně větší než naše pražské Václavské. Uprostřed jsou stále desítky a desítky stanů, chatrčí a přístřešků, které jsou obklopeny barikádami z tisíců pneumatik, prken, želez a dlažebních kostek. Ve stanech trvale drží pohotovost a hlídky "lidé Majdanu". Nicméně barikády jsou kvůli obnovenému provozu na náměstí polorozebrané, takže kolem "ležení demonstrantů" volně procházejí civilisté a turisté. Podél náměstí však již pulzuje normální civilní život, před restauracemi a kavárnami jsou předzahrádky a turisté pijící kávu sledují "lidi Majdanu", jak u vojenských stanů štípou dřevo a v polní kuchyni vaří boršč. To vše lemují stovky stánků s upomínkovými předměty "na revoluci", od samolepek a magnetek s válčícími demonstranty, přes vojenské helmy až po sádrové chleby a plastový špek ve formě přívěsků na klíče.

Byl bych nespravedlivý, kdybych tvrdil, že "energie a očekávání Majdanu" zcela vyprchalo nebo že se neudržuje mezi obyvateli. O tom také vypovídá skutečnost, že nový prezident Porošenko, do kterého se tato "naděje" přelila, byl zvolen v prvním kole voleb. Lidé stáli hodiny ve frontách, aby mohli volit. Kyjev kromě prezidenta zároveň volil svého starostu, organizátora Majdanu, boxera Vitalije Klička.

Očekávání od nových, demokraticky zvolených lídrů jsou obrovská. Stejně obrovská jako úkoly, které nového prezidenta čekají. Zabránit rozpadu státu, zabránit finančnímu bankrotu země a najít dohodu s Ruskem i EU. Neméně těžký úkol bude dohodnout se s "lidmi Majdanu", kteří vytvořili cosi jako domobranu a kontrolují vládní budovy a "blokposty" na hlavních silnicích. A stále drží pohotovost na Majdanu. Vnitřní bezpečnost státu se během demonstrací částečně rozpadla a tato domobrana je nahradila. Nahradit tyto revoluční ozbrojence řádnými bezpečnostními složkami bude znamenat zbavit je ve skutečných bojích získané moci a to nemusí být jednoduché.