Dne 9.9.2024 byla zveřejněna dlouho očekávaná zpráva Maria Draghiho, s názvem The Future of European Competitiveness (část A: A competitiveness strategy for Europe viz 97e481fd-2dc3-412d-be4c-f152a8232961_en (europa.eu, část B: In-depth analysis and recommendations viz ec1409c1-d4b4-4882-8bdd-3519f86bbb92_en (europa.eu)). V České republice nevyvolala ve víru povodní žádnou velkou pozornost (na Neviditelném psu se o ní stručně zmínil 21.9. Jan Bartoň: EU: Rozpad, paralýza, nebo integrace - Neviditelný pes (lidovky.cz)), ačkoliv by měla. Je možné, že datum 9.9.2024 vejde do učebnic dějepisu.

Připomeňme si, kdo je Mario Draghi: bývalý profesor Florentské univerzity, v letech 2006–2011 guvernér italské národní banky, poté v letech 2011–2019 prezident Evropské centrální banky, kde si za svou razantní obranu EURa vysloužil mediální titul „Super Mario“, a v letech 2021–2022 předseda Italské vlády. Prostě bruselská těžká váha.

Jeho zpráva (v rozsahu skoro 400 stran (její jádro (část A) tvoří 66 stran, ostatních 327 stran jsou přílohy) byla přímo objednána předsedkyní Evropské komise jako reakce na vzrůstající problémy EU a jejich reflexi nespokojenými občany, která se postupně projevuje ve volbách do EP i parlamentů členských států. Formálnímu zpracování zprávy nelze vytknou nic: je přehledně strukturována, jasně formulována a zejména její přílohy obsahují spoustu zajímavých informací a analytických shrnutí. Tím však pozitiva bohužel téměř končí.

Při jejím čtení jsem se nemohl ubránit pocitu silného déja-vu. V roce 1985 se mi dostala do ruky první informace (samizdatem, oficiálně se to mohlo publikovat až o něco později) o připravované Gorbačovově Perestrojce. Četl jsem ji a říkal jsem si: ten chlap se snad zbláznil? Pokud skutečně chce realizovat to, o čem zde píše, způsobem, jaký popisuje, tak stávající systém zcela rozvrátí a co pak? (Návrat ke kapitalismu si v roce 1985 fakt nikdo neuměl představit.) V dokumentu o Perestrojce byly celkem správně popsány vážné problémy, se kterými se Socialistický tábor v té době potýkal: zaostávání za Západem v technologické a následně ekonomické i vojenské oblasti, klesající přitažlivost socialistického modelu i pro vlastní obyvatelstvo, neefektivita státního aparátu atd. Pro jejich řešení Gorbačov navrhoval systém rozsáhlých reforem, směřující nicméně k posílení právě těch základních rysů, které byly zdrojem popsaných problémů: posílení vládnoucí role Komunistické strany a nedotknutelnosti oficiální ideologie. Tehdy jsem si myslel, že Gorbačov včas couvne a socialismus bude (bohužel) nadále pokračovat směrem, kterým se posléze ubírala Severní Korea. Gorbačov naštěstí byl příliš naivní, v socialismus slepě věřil a situaci neodhadl. A Sovětský svaz do šesti let přestal existovat.

Report Super Maria, stejně jako tehdejší Gorgačovovy dokumenty, správně popisuje problémy EU a jde dokonce tak daleko, že naznačuje i neblahé zítřky, které Evropu čekají, pokud je nebude řešit. Jeho věta „Základními hodnotami Evropy jsou prosperita, rovnost, svoboda, mír a demokracie v udržitelném prostředí. EU existuje proto, aby zajistila, že Evropané budou mít vždy prospěch z těchto základních práv. Pokud Evropa už nemůže poskytnout je svým lidem – nebo musí vyměnit jeden za druhý – ztratí důvod k bytí“ hovoří za vše.

Mario Draghi ve své zprávě také navrhuje logické cíle pro řešení symptomů evropských problémů: dohnání technologického zaostávání EU za Spojenými státy a Čínou, vyvinutí plánu, jak propojit dekarbonizaci se zvýšením konkurenceschopnosti evropského průmyslu a posílení evropské bezpečnosti a snížení její závislosti na cizích zdrojích. Až potud jakoby O.K.

V popisu cest, jak těchto cílů dosáhnout, se však paralely s Perestrojkou projevují naplno. Technologické zaostávání za USA a Čínou přímo vyplývá z přemíry byrokratických reglementací a omezení, jejichž zdrojem je étos současného evropského establishmentu a z něj vyplývající systém byrokratického řízení a demokratického deficitu EU. Zelená ideologie artikulovaná v Green Dealu přímo vede k ničení konkurenceschopnosti evropského průmyslu a jejich efektivní propojení je pokus o kvadraturu kruhu. A tristní bezpečnostní situace EU je přímým důsledkem desetiletí vládnutí stávajících evropských elit, zaslepených ideologií všeobecného blaha založeného na teorii multikulturalismu a přebujelém hájení práv menšin. Tento základní rozpor však Super Mario nezmiňuje.

Pro financování projektů, které mají dosáhnout stanovených (bohužel naprosto nereálných) cílů Mario Draghi spočítal, že bude zapotřebí 750–800 miliard EUR ročně. I když předpokládá, že část tohoto objemu bude získána ze soukromých zdrojů, většina z nich bude vyžadovat financování ze zdrojů veřejných – za tím účelem navrhuje Mario Draghi další zadlužování zemí EU, ale na evropské úrovni, tj. v režii EK a „Královny Uršuly“.

I přes drobné zmínky o posílení principu subsidiarity apod. celkově Mario Draghi navrhuje pro řešení evropských problémů ještě intenzivnější protlačování principů, které stojí v samém základu klesající konkurenceschopnosti evropského průmyslu, politické pozice EU a přitažlivosti evropského politického konceptu – posílení přebujele bruselské byrokracie, posílení demokratického deficitu zavedením „celoevropské průmyslové strategie“ a stále rozsáhlejší zasahování EK do vnitřního chodu členských států co největším omezením možnosti veta členskými státy. A i když v podrobnějších návrzích v přílohách je obsažena i řada zajímavých myšlenek (např. zřízení celoevropské DARPA (programu na podporu financování výzkumu a vývoje pro oblast bezpečnostních obraných technologií), celý dokument je v duchu étosu stávající evropské byrokracie razící heslo „Ještě více Evropy!“. Dva příklady za všechny: jako jedny z nejvážnějších problémů EU Super Mario detekuje zmatenou a neefektivní koordinaci provozovanou bruselskými strukturami a přeregulovanost celé EU. A co navrhuje pro jejich řešení? Pro zefektivnění činnosti mnoha se kompetencemi překrývajících, málo komunikujících a neefektivních EU agentur snad jejich zrušení? Nikoliv: zřízení „Rámce koordinace konkurenceschopnosti“ (Competitiveness Coordination Framewor) tj. další byrokratické nadstavby nad nefunkčními strukturami již existujícími. A pro snížení regulační zátěže ekonomik a společností států EU snad nějaké vážné strukturální změny vedoucí k masivnímu zrušení škodlivých zrušení regulací? Nikoliv: zřízení nové funkce viceprezidenta EK pro pověřeného zjednodušením právního řádu EU.

Je nepochybnou pravdou, že některé otázky je možno prakticky řešit pouze na evropské úrovni, v dokumentu však chybí jakýkoliv náznak diskuse o možné změně koncepce rozhodovací struktury v EU s cílem vymezit, které otázky je skutečně nezbytné řešit na úrovni EU (obrana, zahraniční politika, harmonizace norem, páteřní dopravní infrastruktura atd.) a které je možné (a potřebné) směle ponechat v gesci národních států. Okolo Green Dealu, který je přímým nástrojem zubožování Evropy, Super Mario našlapuje velmi opatrně a znovuotevření Smluv v nejbližší době opakovaně vylučuje (patrně si je dobře vědom, že na nových smlouvách EU by se členské země EU nikdy nedohodly).

Vzpomeňme Lisabonskou strategii přijatou EU v březnu 2000. Jejím cílem bylo udělat EU do deseti let „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa založenou na znalostech, schopnou udržitelného hospodářského růstu, vytváření více kvalitních pracovních příležitostí a zachovávající sociální soudržnost“. Do její realizace nainvestovala EU v následujících dvaceti čtyřech letech miliardy EUR a výsledem je totální propadák: ekonomika zemí EU se v konkurenceschopnosti propadá stále více za USA a Čínu, technologický gap vůči těmto zemím narůstá, hospodářství neroste a sociální soudržnost se drolí. V jakémkoliv rozumném režimu by tato situace byla důvodem k reflexi a přijetí razantních nápravných opatření, zahrnujících jak změnu systému řízení, tak výměnu vládnoucích elit. Ale EU: v Bruselu se prostě o Lisabonské strategii po roce 2010 postupně tiše přestalo mluvit.

Nyní tedy Super Mario navrhuje opět novou strategii pod heslem „ještě více téhož za ještě více peněz“. Neexistují vůbec žádné důvody se domnívat, že tato strategie bude úspěšnější, než byla realizace Lisabonské strategie z roku 2000. Pokud bude Super Mariova strategie realizována navrženým způsobem/nezpůsobem, ukáže se do dvou tří let, že opět nefunguje. Evropské špičky tak budou ve stejné situaci, v jaké byl Gorbačov někdy v letech 1987/88 - buď budou muset hodit pro udržení svých teplých pelíšků zpátečku, nebo se pustit na cestu velmi riskantních experimentů se skutečnými reformami. Jenže občané zemí EU nejsou ani Rusové ani severní Korejci zvyklí na totalitu a v jejich zemích stále ještě funguje demokracie. Určité omezování demokracie budou možná v dané situaci tolerovat, ale zhoršování životní úrovně a výhled na chmurnou budoucnost svých dětí nikoliv. Draghiho report je proto jen dalším signálem nastupující obrovské vnitřní krize EU, která ji čeká v nejbližších letech.

Gorbačovovi se povedlo zahájením Perestrojky zlikvidovat supervelmoc (kterou tehdejší Sovětský svaz nepochybně byl) za šest let. Při čtení reportu Maria Draghiho se proto člověku nevyhnutelně vtírá do mysli otázka: přežije EU rok 2030?