Je svým způsobem výjimečný, stojí na jedné z aténských hlavních tříd, nedaleko Archeologického muzea... Málem jsem ho přehlédl. Památník měně, která v různých obměnách platila téměř dva a půl tisíce let. Když jsem v roce 2008 nevýrazný, asi dva metry vysoký kámen fotografoval, napadlo mě – proč si fotím pomníček s jednoduchou plaketou? Budu snímek vůbec někomu ukazovat? Pomníky byly vždy stavěny lidem, připomínají jejich významné a neobvyklé skutky. Co vykonaly nějaké plechové kotoučky?

Zdánlivě nic a přitom mnoho. Zjednodušily obchod, usnadnily výpočet ceny zboží, lidské práce, času, uchovávaly v sobě hodnotu (některé kusy ji nejen uchovaly, ale dokonce zmnožily a v současnosti mají cenu domu). I díky nim se území, na kterém začaly peníze obíhat, dnes říká vyspělá Evropa. V průběhu staletí se stala světadílem dobyvatelů, dravých a nebojácných lidí, vládců světa.

Nevím, kdo a s jakými pohnutkami památník vztyčil, vzhledem k umístění a jeho velikosti si myslím, že se jedná o výsledek vládní aktivity. V přijetí společné měny viděli představitelé současného Řecka významný a pamětihodný počin a přáli si, aby tato změna nezůstala zapomenuta. Myslím, že měli zbytečné obavy.

Pomníky mají různé osudy. Některé překonaly staletí, kouzlo jiných vyprchalo během pár let. Předpokládám, že památník drachmy asi nikdo bourat nebude. Naopak, když nejsou vhodní adepti mezi lidmi, musí se sochaři poohlédnout po jiných předlohách. Nejstarší kontinentální měna si pomníček zaslouží a jak se poměry v Řecku mění, je možné, že se u nenápadného mramorového kamene začnou objevovat květiny, tak jako se tu a tam objevují u pomníků těch, jejichž život měl smysl. Kouzlo nechtěného...