Z EU musí zaznít NE stejně rozhodně

Řekové v nedělním plebiscitu řekli ne věřitelům a EU. Jejich oslava může a měla by brzy přejít v kocovinu.

Jak už bývá zvykem, agentury zabývající se různými volebními průzkumy opět netrefily výsledek, tentokrát řeckého referenda. Předpovědi těsného výsledku byly optimistické a snad měly navodit dojem, že stačí malinko Řeky pošťouchnout a oni budou volit „ano“. Mohlo jít i o manipulaci s řeckým veřejným míněním, ale Řekové se rozhodli tak, jak se rozhodli. Na jednu stranu je fajn, že si Řekové nenechávají vnutit cizí názor, na druhou stranu by si měli uvědomit, že by měli nést zodpovědnost za svá rozhodnutí, zejména za rozhodnutí sebevražedná.

Výsledek referenda je jasný, v poměru 2:1 pro odmítnutí věřitelských podmínek. Je otázka, co to vlastně bude pro Řecko znamenat. Předně, lidový plebiscit k podmínkám záchranného programu, který byl ukončen s úderem půlnoci 30. června, byl zbytečný. Jako kdyby se pár hodin po skončeném fotbalovém utkání rozhodli fanoušci jednoho týmu žádat prodloužení zápasu. Plebiscit byl de facto hlasováním o vládě. Ultralevicová vláda tak znovu získala důvěru obyvatelstva, ale řekněme si rovnou, za jakou cenu. Nerealistické sliby a nenávistná rétorika vůči těm, kteří pět let tahají Řecko z bahna, nabudily určitou euforii, ale ta zřejmě vezme záhy za své.

Prohlášení bývalého komunisty Tsiprase, že banky otevřou v úterý, že do 48 hodin bude podepsána nová dohoda ohledně řeckého dluhu včetně dalších miliard z EU a odpuštění asi sta miliard dluhů, jsou utopií. V EU i ECB bude pramalá ochota vyjít Řekům ještě víc vstříc. Řecko je po Japonsku druhou nejzadluženější zemí světa v poměru k HDP. V roce 2001, těsně před přijetím eura, mělo Řecko dluh bez pár drobných rovný HDP. Po čtrnácti letech má dluh ve výši 177 % HDP. Česká ekonomika je v přepočtu HDP na hlavu úspěšnější než o zhruba milión obyvatel větší Řecko. I náš HDP je srovnatelný, podobný. Značný rozdíl ale panuje v platech a důchodech.

Podle serveru zabývajícího se srovnáváním cen v různých částech světa na základě reportu místních obyvatel, jsou ceny v Řecku vyšší o čtvrtinu než u nás. Náš průměrný důchodce dostává cca 420 € měsíčně. Řecký přes 850 €. Český průměrný hrubý plat se pohybuje okolo 900 €. Čistý plat je pak nižší než průměrný řecký důchod. Pro Čechy tak zní nářek řecké důchodkyně, jak nemůže vyjít se 600 € na měsíc, vcelku komicky.

Na současné řecké situaci nese svůj podíl viny každý Řek, který ochotně přijímal veškerá přilepšení a nereálně vysoké platy či důchody. Dá se říci, že Řekové si svůj stát „prožrali“. Daleko zajímavější bude nyní sledovat reakci věřitelů a především Merkelové a Hollanda, kteří se už prakticky otevřeně přiznávají k tomu, že právě oni dva rozhodují o EU. Prvotní hlasy, že z EU už do Řecka nepřijde ani cent, začínají být v menšině a už se začínají líhnout plány, jak do Řecka znovu nalít další peníze. ECB by měla být ve svém rozhodování nezávislá, ale stejně nakonec udělá to, co si přejí politici. Měli bychom si připomenout, že kromě 240 miliard eur pomoci putovalo do Řecka prostřednictvím programu ELA dalších bezmála 90 miliard.

Ještě před týdnem byl postoj ECB celkem jasný, stop navyšování stropu řeckého úvěru na zasílaní hotovosti. Najednou se termín nenápadně posouvá až ke konci července. Politici, kteří ještě před týdnem kritizovali řecké možné odmítnutí dohody, jsou náhle přístupni další dohodě a dalšímu půjčování. Obyvatelé států EU začínají mít dost pomáhání Řecku a mohlo by se snadno stát, že se ve volbách postaví proti svým převážně levicovým vládám a na síle získají protestní a nacionalistické strany včetně populistických. Určité naštvání pak lze pozorovat i u politiků, kteří se cítí dotčeni řeckou rétorikou, takže si mohou snadno spočítat, že nakonec půjde o jejich politický život, za který jim pomoc Řecku nestojí.

Nicméně faktem je, že mnozí jiní politici se bojí řeckého bankrotu a Grexitu natolik, že klidně obětují další a další peníze a ústupky Řekům, jejichž vláda se jeví jako vyděračská. Pád Řecka by prý znamenal pád EU... To je naprostý nesmysl. Řecko je malý stát a jeho bankrot či opuštění eurozóny nebude mít žádný zásadní či ohromný vliv. Naopak, podlehnou-li politici pokušení udržet Řecko za každou cenu, právě to bude cestou do pekel. Bylo by to znamení pro další státy s problematickou ekonomikou, že se mohou zadlužit až hanba a někdo jiný za ně dluhy zaplatí.

Řekové večer tančili v ulicích a oslavovali, jako by vyhráli mistrovství světa ve fotbale. Zároveň se ale opět začaly tvořit fronty u bankomatů, aby si lidé vyzvedli denní příděl financí ze svých účtů. Ve středu by podle Tsiprase a Varufakise už měla být podepsána nová dohoda. Je zřejmé, že pravděpodobnost takové eventuality je velice malá. Mají-li Řekové výplatní termín stejný jako u nás, pak v pátek dojde k velkému rozčarování. Zrovna tak v případě, že banky budou ještě tou dobou zavřené, což je naopak velmi pravděpodobné. Pak přijde kocovina.

Jakkoli je to tvrdé, Řecko by mělo opustit eurozónu a přejít na drachmu. Bude to bolestivé nejen pro Řeky, ale i pro každý stát EU. Je to však jediný správný krok. Do Řecka nelze házet peníze jako do černé díry donekonečna. Řekové se musí naučit hospodařit jen s tím, co vydělají. Předpokladem je ale konec dotování řeckého státu. Odepsat řecký dluh je těžké, ale nakonec to bude menší škoda, než platit rok co rok desítky miliard, aby Řekové nemuseli šetřit. Na řecké „ne“ by mělo přijít stejně rázné evropské „ne“. Řekové se do eurozóny dostali podvodem. Vůbec v ní neměli být. Ztratili možnost devalvace své měny a vzhledem k vysokým výdajům se dostali do dluhové pasti. Řekové jako balkánský stát nejsou o nic lepší než jejich balkánští sousedé, kteří musí vyjít s podstatně nižší životní úrovní.

Chce-li EU přežít, pak jsou ústupky chybou. Obávám se, že představitelé EU chybují velmi často a budou chybovat i nyní. Má-li mít EU a eurozóna nějaký smysl, pak pravidla musí platit pro všechny. Proto musí z EU zaznít Řecku tatáž odpověď: „Ne.“

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora