Už jste zaznamenali zprávu, že v řeckých volbách zvítězila Syriza Alexise Tsiprase? Nevěřte. Skutečným vítězem je Angela Merkelová.

Německá kancléřka se dočkala vysněného výsledku: Ve volbách do řeckého parlamentu získaly jasnou většinu křesel levicová Syriza a konzervativní Nová demokracie. Obě seskupení kandidovala s úsporným programem předloženým Řecku věřiteli – fakticky německou vládou.

Syriza 2.0

Příští řeckou vládu znovu vytvoří Syriza s Nezávislými Řeky. Pro „Mutti“ Merkelovou, šéfku státu, který má vůči Řecku největší pohledávky, to ale tentokrát není velká hrozba.

V lednových volbách brala nejvíc křesel v parlamentu také Syriza. Teď však Řekové hlasovali pro Syrizu 2.0. Po upgradu z ní zmizeli nejradikálnější levičáci. Syriza jistě zůstala levicovým seskupením, ale přívlastek radikální se k ní už nehodí.

Také její vůdce Alexis Tsipras zkrotl. V kampani nesliboval modré z nebe. Nehlásal konec utažených opasků. Neujišťoval voliče, že pod jeho vedením zapomenou na „katastrofální úsporná opatření“, že za sebou nechají „roky ponížení a bolesti“.

Musel by být úplný ignorant, kdyby věřil, že voliči naletí stejným slibům, které jim dal v lednu. Tehdy ujišťoval, že zvýší minimální mzdu na úroveň před krizí (ze 485 na 751 eur), obdobně jako důchody a platy ve státní správě, kam znovu přijme propuštěné úředníky.

Na to už nemůže pomýšlet. Poté, co podepsal dohodu o (třetí) úvěrové pomoci v hodnotě 86 miliard eur, bude plnit úkoly, které musí bojovníka proti kapitalismu a globalizaci bolet – privatizovat, liberalizovat trh, redukovat státní správu.

Co mu zbývá? Věřitelé se drží zásady „přísnost (austerity) musí být“. Po špatných zkušenostech s řeckými vládami nalinkovali Řekům detailní podmínky pro čerpání půjček, ze kterých nebude úniku. Jejich strategie má zabránit tomu, aby pokračovalo řecké lavírování, pro které se vžilo označení too little, too late – příliš málo, příliš pozdě.

Tsipras a jeho koaliční partneři budou mít minimální prostor na tvůrčí politiku. Co tedy bude jejich vláda dělat? Privatizovat a starat se o technické a administrativní záležitosti – například o to, aby helénský stát vybíral daně.

Přirozeně, že k diktátu věřitelů, který Tsipras označoval za „nesnesitelný“ a ponižující“, bude mít příští řecká vláda alternativu: Hrdé (a nezávislé Řecko), což znamená odchod od eura, návrat k drachmě, devalvace.

To je však pro sedmdesát procent hrdých Řeků nemyslitelné.

Pat, Mat a Tsipras

Tsiprasův úspěch naznačovaly průzkumy před volbami. Pokud se však na politiku díváme jako na profesi, kde se šlendrián a chyby neodpouští, ale sčítají, je volební skóre jeho Syrizy stěží pochopitelné.

Jako šéf vlády Alexis Tsipras zpackal, na co sáhl, prohrál, co se prohrát dalo, a sliby nesplnil – patrně jen s jednou výjimkou: udržel Řecko v Eurolandu. Počínal si jako politický kutil, parťák nešiků Pata a Mata. Jeho vláda šířila nejistotu až chaos, přivedla zemi zpátky do recese a do platební neschopnosti. V nouzi nejvyšší vyhlásila kapitálové kontroly, které ochromily finanční odvětví a podusily hospodářství.

Tsipras navíc zradil voliče. Dotáhl je k referendu a vyzval, aby odmítli tvrdé podmínky věřitelů. Řekové poslechli. Nato se však jejich premiér sesypal a podepsal v Bruselu to, co lid při hlasování zavrhl.

Přesto ho voliči nevytrestali!

Nic nad plán

Před volbami vůdce Syrizy ujišťoval, že z požadavků věřitelů splní jen to, co bude nutné. Nic víc. Kdo by ostatně očekával, že přesvědčený socialista, prosazující silný erár, bude škrtat sociální výdaje a liberalizovat ekonomiku ve větší míře, než věřitelé požadují?

Předpokládám, že „soucitného“ Tsiprase volili Řekové právě v naději, že nebude dělat nic nad plán, že je úsporným programem provede s maximální ohleduplností – tak, aby je co nejméně bolel.

Je však zřejmé, že řecký pochod k solventnosti s Alexisem Tsiprasem úplně bezbolestný nebude. A navíc bude dlouhý.

Zbývá popřát šťastnou cestu.