30.9.2023 | Svátek má Jeroným, Ráchel


ŘECKÉ DIVADLO: Finále inscenace č.3

22.8.2015

Německý parlament schválil třetí balík finanční pomoci Řecku. Tím udělal v podstatě tečku za svěží divadelní komedií s názvem „I když splátka odpadne, vše zas dobře dopadne“, které jsme byli v posledních cca osmi měsících svědky.

Připomeňme si, jak to bylo v prvním dějství v lednu 2015:

Tehdy nová řecká vláda nechtěla nové půjčky, nechtěla diktát tzv. „trojky“ ohledně tzv. reforem, ale chtěla restrukturalizaci (čti: odpuštění) alespoň části starého dluhu.

Orgány Evropské unie a zejména největší stát (Německo) nechtěly restrukturalizaci (čti: odpuštění) alespoň části starého dluhu, ale chtěly tvrdě tzv. reformy.

O nutnosti nového gigaúvěru Řecku se prakticky nikdo nezmiňoval. Pokud úvahy tohoto typu do médií unikly, tak hovořily o 10-20 miliardách eur nových úvěrů, ani zdaleka ne o současných 86 miliardách.

Žádná ze stran reálně nechtěla vystoupení Řecka z eurozóny.

---
A jak ten divadelní kus v srpnu 2015 skončil? Reálným odpuštěním dluhu, diktátem a ... novým úvěrem.
O vystoupení Řecka z eurozóny už ani slovo. Po kvalitně sehraném tyjátru (plném nočních jednání a zásadních zvratů) pro diváky - daňové poplatníky zejména v Německu a Řecku - tu máme zdánlivě těžce vyjednaný kompromis:

- Příslib tvrdých tzv. reforem nadiktovaných z EU za přímého dozoru úředníků z EU.

- Restrukturalizaci (čti: odpuštění) alespoň části starého dluhu. Samozřejmě nikoliv nominální (to by moc bilo do očí německého diváka), ale prodloužení splatnosti úvěrů a případně snížení úroků je v podstatě hotovou věcí. Německo už ze své původní vzdorné divadelní pózy nazvané „neslevíme ani euro“ potichoučku v závěrečném dějství ustoupilo, aby jakoby vyhovělo Mezinárodnímu měnovému fondu.
Ministr financí Schäuble (symbol tvrdého postoje vůči Řekům) nyní říká:
„Úlevy v dluhové zátěži jsou možné. 32,5letá lhůta splatnosti úvěrů není absolutní horní limit. Ale 100letá lhůta splatnosti by nebyla příliš přesvědčivá.“ Přeloženo z politikovštiny: Řekům nějak zvedneme dobu splatnosti, třeba na 50 let. I jinde v německých médiích se hovoří o posunu začátku splátek řeckých dluhů - např. o 20 let, a o snižování úroků z nich.
Z možné dějové linky nazvané „Grexit“ Schäuble též potichoučku vycouval - už není třeba spolu s kancléřkou Merkelovou hrát role zlého a hodného policajta.

- Nádavkem a jakoby mimochodem zde máme nový gigaúvěr Řecku (o kterém se v lednu ještě nikdo nezmiňoval) ve výši 86 miliard eur, navíc nyní vedený z velké části přes ESM - nově vytvořený fond EU, jehož možnosti tím pádem budou odzkoušeny v praxi. V průběhu divadelního kusu o několika dějstvích si diváci jaksi nevšimli, že v prvním aktu o novém úvěru nebyla vůbec řeč. Hovořilo se výhradně o uvolnění doplatku starého bailoutu. Nicméně nový úvěr jakoby přirozeně vyplynul z gradace děje na jevišti (gratuluji scénáristovi!). Vše v posledním dějství vyvrcholilo kolosálním společným úsilím zavčas nacpat původně zápornému (ale polepšenému) hrdinovi další balík penězoklínů na vytloukání těch penězoklínů předchozích.
Řekům je nyní možno hořce pogratulovat: dosáhli tím ve svém zadlužení nové mety - jejich dluhy vzrostly ze 176 % HDP na 201 % HDP.
Na druhou stranu díky době splatnosti (32,5 roku) a neuvěřitelně nízkému úročení (jen 1%) je již nyní (tj. v době schválení úvěru) jasná ztráta věřitele (ESM) desítky miliard eur z celkových schválených 86 miliard úvěrů. A to i když vše půjde dobře. Což může štvát jiné státy, které se zadlužují za mnohem vyšší úrok.

---
Prostě vítězství eurofederalistů na celé čáře! Nemohli dopustit drolení eura s politickými konsekvencemi, ale bylo nutno zahrát před občany toto osmiměsíční divadlo.
A zároveň je to prohra daňových poplatníků v Německu (aniž by o tom moc věděli) a hlavně občanů v Řecku (kteří pořád ještě doufají, že je tzv. evropská solidarita může zachránit, místo aby se postavili na vlastní nohy a nečekali, co za drobky jim spadne pod stůl z německého stolu).

Diváci si oddechli, že to všechno dobře dopadlo. A na jevišti si v happyendu potřásají rukama a objímají se ti, kteří si po celou hru naoko jakoby nemohli přijít na jméno. Ti bohatší diváci ještě rádi za tento „šťastný konec“ připlatí do klobouku, se kterým obchází první řady a lóže ten herec, který představoval po celou dobu peskovaného nekladného (ale nakonec polepšeného!) hrdinu.

A co se stane v zákulisí? Impresário všechny pochválí a začne spřádat plány na další divadelní kus (konkrétně třeba tragikomedii s názvem Máme se zas všichni rádi, připlaťte nám, kamarádi!), který sehrají za další dva roky a který odvede pozornost naštvaných diváků od podstaty - dominance jedněch a zotročení jiných za peníze daňových poplatníků. Jako vodítko nám může sloužit i to, že ministr financí Německa Schäuble nevyloučil do budoucna nutnost čtvrtého záchranného programu pro Řecko ...

Aktuálně je tedy zřejmě u konce komedie. Tragikomedie se do repertoáru teprve chystá, jistě se však již spřádá i scénář pro to pravé naturalistické drama. Pro nás je nejvhodnější nestát na jevišti, ale ani nesedět v hledišti.

Převzato z blogu Strunz.blog.idnes.cz se souhlasem autora