Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Jelikož jsem osoba postarší, tak jsem už operu Aida viděla několikrát v různých inscenacích. Včera jsem viděla Aidu v kině takovou, jak ji tady author popisuje. Musím se přiznat, že jsem byla úplně nadšená! Měla jsem dojem, že jsem skutečně ve starobylém Egyptě, všechno bylo tak, jak jsem si to kdysi dávno představovala při čtení starého dobrého Egyptana Sinuheta.

Umělecké dílo, at už kniha nebo opera, neni učebnice dějepisu. Auhor, režisér nebo inscenátor si dílo upraví podle svých představ s použitím nové techniky, jako třeba když se kreslil ten obraz na scéně úplne od začátku.

Authorovu kritiku jsem si prečetla předevčírem a pod jeho vlivem jsem přemýšlela, jestli mám ta tu operu jít nebo ne (to kino je 80 km daleko). Jsem ráda, že jsem šla, skutečně to stálo zato.

Já jsem nedávno viděl v ČT záznam představení Labutího jezera, už opravdu nevím odkud, kde místo labutí byli samí labuťáci a milostné scény se dost naturalisticky odehrávaly ne mezi vílou-labutí a knížetem, ale mezi nevílou-labuťákem a knížetem. Bylo to neuvěřitelný!

Je to jasné, v nové verzi Prodanky se do medvědí kůže převlékne Mařenka a uprchne do světa s Esmeraldou. Zklamaný aboriginec Yeneek se vrací zpět do Austrálie, kde konečně bude šťastný. No a jak to bylo s Vaškem, o tom jsem napsal malou povídečku na svém webu Paleta názorů a ptákovin. Závěrečné titulky: příspěvek obsahuje product placement, během jeho psaní nebylo ublíženo žádnému zvířeti.

Tak o právnických kličkách, kdy Jeník konečně získal vytouženou chalupu už jsme se dozvěděli z pojetí Metropolitní opery NY. Naopak notoricky známá Rusalka v italské inscenaci se vyznačuje totálním přepracováním, kdy lze jen těžko určit postavy a motivy jejich jednání. U obou ovšem nechyběly závěrečné ovace obecenstva.

Zrovna jsem se dnes chvilku díval (pak jsem to vypnul) na francouzský seriál (?) o nutnosti návratu ukradených památek - tentokrát Pergamského oltáře - do Turecka. Vzhledem k tomu, že se tam ta banda prosekala až v 11. stol. a k památkám z doby jim předcházející se nijak zvlášť nezná (z Hagie Sofie v Konstantinopoli je zase mešita), měl by jim někdo říct, ať začnou provozovat tu svoji archologii (v Turecku ji dělají hlavně Evropané, asi tak 9 na jednoho Turka libovolného pohlaví) ve Střední Asii a Velké stepi obecně. A to ani nemluvím o tom, kdy osmanské úřady vývoz za bakšiš povolily.

Jako fanda Izáka Asimova jsem si mnohdy představoval, jaké by to bylo, kdyby byla zfilmována jeho Nadace, mnohými považována za znefilmovatelnou. Nakonec se k tomu dostali woke soudruzi a o Nadaci natočili seriál. Jenže, seriál byl úplně o něčem jiném, než je v knihách a postavy si woke soudruzi upravili podle sebe stylem, že třeba ze Salvora Hardina, mazaného prvního starosty Terminu udělají černošku a ještě s odlišným charakterem. Jestli jste předlohu měli rádi jako já, tak máte slušnou šanci se pozvracet nebo si ukroutit hlavičku od tělíčka, páč tomu nebudete věřit.

. . . lépe se na to vůbec nedívat. Pak vám seriál nic nezkazí.

No, snem bojovníků proti rasismu bylo, aby lidi nevnímali barvu kůže. Takže klidně černá Rusalka... Kdo si toho všimne, je rasista.

Jenže pokrok jde dál - nemáme vnímat pohlaví... Možná by to i šlo, kdyby ho ti, kteří si připadají utlačovaní, sami nezdůrazňovali.

Mně se vždycky líbily ženy - dnes už se to snad ani nesmí říkat?

Film a divadlo byly vždycky obchod se sny. Pokud je tohle něčí sen, má to mít. Já si prostě vyberu něco jiného. I za minulého režimu byla spousta "kultury", kterou konzumovali jen ti, co museli.

Inu, co víc k tomu dodat?