Nemine snad ani jeden den, aby se ve velkých mediálních domech nepsalo a nepublikovalo cosi o prezidentovi USA. Střelivo pro zděšené informování o jeho dalším v pořadí sto šedesátém osmém protichůdném prohlášení dodává sám prezident Trump. Na další a další jeho prohlášení navazují komentátoři rozborem jeho kroků a rozborem aktuálního směřování jeho politiky. K tomu se přidávají i aktivní politici, kteří tuší tep doby a chtějí být u toho. Tak také mají názor.

Já to všechno sleduji s pobavením, někdy i s nepokrytým smíchem. Od nástupu do jeho druhého mandátu považuji za zcela nepochybné, že jeho jediným zdrojem, který ho pohání, je jeho vlastní obrovské ego. Donald Trump dělá vše proto, aby mohl sám sebe vidět jako největší, nejskvělejší a nebombastičtější personu na zemi a v přilehlém vesmíru. Jako milovník sám sebe o všech svých krocích mluví jako o nejlepších, nejskvělejších, nejdokonalejších. Vzpomeňte na jakékoliv jeho veřejné prohlášení, v každém je nějaký superlativ. Jeho mediální vystoupení nejsou o problému, který leží na stole, ale o tom, jak ho Donald skvěle vyřešil. Co na tom, že zítra je to zase všechno jinak. Trump není schopen sledovat jeden problém dlouho, potřebuje pouze akci, mediální show a pak už ho to nezajímá. Spektakulárně si došel pro tyrana Madura. Podívejte se, jaký jsem borec. Nevadí, že celou jeho kliku nechal dál vládnout a ve Venezuele se nic nezměnilo. V neděli se dokonce nynější prezidentka Rodriguezová nechala slyšet, že dost bylo diktátu Ameriky. Grónsko nepotřebuje kvůli ochraně USA nebo kvůli těžbě nerostů, potřebuje ho proto, že to na mapě bude hezky vypadat. Tedy napřed chtěl Kanadu, ale to i on již snad pochopil, že není úplně realistické, navíc se mu Kanaďané dost vysmáli. A to on nechce. Takže Grónsko je až druhý cíl. Na Mercatorově mapovém zobrazení vypadá Grónsko jeho skutečně hodně velká země. Je přitom přibližně stejně velká jako Saudská Arábie.

Nutně potřebuje Nobelovu cenu míru, protože ji dostal Obama. Nutně potřebuje mezinárodní uznání, protože to potvrzuje jeho velikášství. Podle něj jsou mu rovni na světě jsou pouze Putin a možná čínský prezident Si Ťin-pching. Jinak svět dělí na podané a nepřátele, jak se přiznal, když komentoval svoje další bláznovství s názvem Rada míru.

Objektivně ale přiznejme, že v jeho zcela chaotickém vládnutí v USA i v jeho rozmarech na celém světě je možné vidět jak pozitivní, tak i negativní dopady. Bez Trumpa by asi nebyl mír v Gaze tak rychle, Maduro byl skutečně darebák a jeho konce nebudu litovat, strašná woke culture na amerických univerzitách, kde je běžný rasismus vůči Židům, je snad trochu omezena a jistě bychom našli i další kroky, které se spíše shodou okolností a náhod, než koncepčním rozhodnutím mění k lepšímu. Negativní dopady jeho bizardních rozhodnutí není nutné obsáhle vypočítávat. Každý si sám dosaďte, podle vašeho pohledu na svět.

Velmi často si kladu otázku, jak je možné, že demokracie v Americe vygenerovala na místo nejsilnějšího vládce na světě dvě bizardní figurky, stařičkého Bidena a bláznivého Trumpa. Jak to tedy vlastně je z tou slavnou a tolik obdivovanou americkou demokracií? Skutečně je tohle vzor? Jak je možné, že Kongres USA nijak nereaguje? Jak to, že v Americe neexistují politici, kteří by byli schopni a ochotni se postavit šílenému vládci Bílého domu? Nebo si myslí, že tohle je styl vlády, která posouvá svět a USA dopředu? Možná, že Trump je to jenom nejviditelnější výhonek konce demokracie jako vlády založené na souboji hodnot a cílů. Podobní Trupové se objevují i v mnoha jiných zemích s demokratickými parlamentními systémy. Bojím se, že se blíží doba, kdy bude demokraticky vyhrávat ten největší pošuk, který řekne nejhlasitěji největší pitomost, a proto má nejvíce followerů na sociálních sítích. Stačí se rozhlédnout v českém rybníčku.

Trump ale jednoznačně změnil politiku. Již nikdy nebude svět okolo nás tak krásně jednoduchý a předvídatelný, jako byl dříve. Globální svět, svět jako jedna velká vesnice, propojený svět, to je vše minulostí. V dalším období bude svět okolo nás zase trochu více sobecký, trochu více uzavřený a všechna velká mezinárodní partnerství se budou muset vytvářet znova. Pro nás v Evropě to má jeden konkrétní důsledek. Trump s neomaleností sobě vlastní a zcela bez skrupulí ukázal, jak jsme my Evropané malí, bezvýznamní a neschopní. Nic moderního nevyrábíme, nic nemáme a ani ty zbraně nejsme schopni si zajistit a nemáme žádnou pořádnou informační platformu. K žádným politickým rozhovorům na globální úrovni nás nikdo nezve a i tu válku na Ukrajině má řešit Amerika. Pokud jedním z dopadů šíleného Trumpa bude změna pohledu na cíle politiky v Evropě, budeme možná nakonec tomu exotovi vděčni. Snad jeho neomalenost a arogance dojde sluchu ve vládách evropských zemí. Kromě nesamostatných autoritářů, kteří jsou ochotni soutěžit o to, kdo získá první fotku s Trumpem na chodbě, máme doufejme v Evropě i vládce, kteří snad chápou změny okolo nás a budou schopni táhnout Evropu ke vzájemné úctě, ale i ekonomické prosperitě a obnovené vojenské a politické síle.

Politologicky rozebírat strategie pana Trumpa je zbytečné. Je na čase spolu s Luďkem Sobotou znovu vykřiknout „Slezte z toho lustru Donalde, vidím vás“ a současně na něj zavolat dr. Chocholouška. Z jednoho egomaniakálního blázna se přece nepoděláme.