Podle německých médií zvítězil v Rakousku „kluzký populismus“. Rakousko se podle německého tisku posunulo „výrazně doprava“.

Z reakcí německých médií vybírám dva názory:

„Hrozí nám Rakousko, které si vezme za vzor tvrdý pravicový kurz Maďarska pod vládou Viktora Orbána,“ varuje zase deník Allgemeine Zeitung. Je to podle něj výsledek politiky, která řadu let proti pravicovému populismu nebojovala, ale naopak ho povzbuzovala a nakonec ho učinila akceptovatelným.

List Märkische Oderzeitung, který také hovoří o posunu Rakouska doprava, připomíná, že když v alpské zemi před lety vznikla koalice lidovců a FPÖ, musela čelit sankcím Evropské unie. „Dnes jsou takové strany evropskou normalitou,“ píše deník, podle něhož se FPÖ dařilo udávat tón v debatě o uprchlících a islámu, který lidovci i sociální demokraté následovali.

Německá média, na rozdíl například i od české veřejnoprávní televize, popsala situaci v Rakousku mnohem otevřeněji jako obrat „doprava“. Slovo doprava ve smyslu posunu rakouské politiky ale dávám záměrně do uvozovek. Při ohlašování výsledků rakouských voleb na ČT vždy zaznělo, že zatím druhá v pořadí FPÖ, Svobodní, jsou „krajně pravicovou stranou s protievropským programem a protiimigrační politikou“.

Vítězná lidová strana se svým novým vůdcem Sebastianem Kurzem ale v předvolební kampani říkala přesně to samé, s čím až dosud vystupovali pouze politici Svobodných. Byla to proto tato strana, která určovala, o čem se v kampani bude mluvit. Lidovci s Kurzem v čele to pochopili okamžitě a dokázali přeskočit do té doby průzkumům vévodící Svobodné. Sociální demokracie nakonec téma imigrace také pojala ve smyslu Svobodných, a možná proto se k ní část voličů přeci jenom vrátila.

Pro „nastolování“ tématu imigrace však byly v Rakousku bezpochyby ideální podmínky. V zemi zůstalo - při cestě do vysněného ráje imigrantů Německa - asi sto tisíc lidí převážně z muslimských zemí. To je stejně, ne-li o něco více na počet obyvatel než v sousedním Německu. Nelze se proto divit, že téma ilegální migrace v Rakousku zabralo. Všechny strany s největší podporou voličů tak přijaly politiku nepřijímání ilegálních migrantů a Sebastian Kurz se pyšnil tím, že právě na jeho popud byla takzvaná balkánská trasa uzavřena.

Právě z tohoto důvodu jsem do titulku k lidové straně přidal adjektivum „krajně pravicová“, protože jestliže tak „korektní žurnalistika“ označovala dosud pouze Svobodné, zatímco lidovce i sociální demokracii považovala za „normální“, postřeh německých médií o tom, že se rakouský politický střed přesunul až ke Svobodným, je výstižné popsání situace.

Česko nemá podobné zkušenosti Rakouska a Německa z léta a podzimu 2015. Možná že jen z tohoto důvodu máme ve spektru politických stran pouze jednu, která má šance probojovat se do sněmovny, a to SPD Tomio Okamury, která se jasně deklaruje jako protiislámská. Bezpečnost ve státě do své předvolební kampaně plně zapojila ČSSD, neopominulo ji ani ANO. Jsou to však jenom „ozvěny“ toho, co se dělo v předvolební kampani v Rakousku. Kdysi se dalo ve volbách uspět v řadě zemí Evropy proevropskou rétorikou. Dnes se proevropské strany v řadě zemí nalézají na okraji voličského zájmu. V Česku se pak proevropskou orientací chlubí vlastně pouze TOP 09, která o sobě tvrdí, že je „jedinou proevropskou pravicovou stranou“. Popravdě - TOP 09 je pravděpodobně nejen jedinou takovou stranou na pravici, ale zřejmě v celém spektru stran v Česku. A musí se do poslední chvíle strachovat o to, zda do sněmovny pronikne.

Výsledky rakouských voleb jen potvrzují, že i v takzvaně tradičních stranách si politici uvědomili, že pokud zůstanou hluší k obavám svých voličů, že jim tito utečou k těm, kteří jim nabídnou „ochranu“. Nazývat tento posun stran „doprava“ je důsledkem škatulkování stran typu rakouských Svobodných jako „krajní pravice“. Lépe by snad bylo tyto strany označovat jako národní. Rakouští Svobodní mají dokonce plán podobný naší SPD, kdy by chtěli v Rakousku zavést „přímou demokracii“ po vzoru Švýcarska.

Výsledek rakouských voleb lze tak bezesporu zařadit do většiny voleb, které po roce 2015 v Evropě proběhly. Migrační vlna z roku 2015 změnila preference a nálady evropských obyvatel. Jestliže k tomu přičteme celou řadu teroristických činů s desítkami mrtvých a těžkopádnost EU při ochraně své vnější hranice, je tu zcela nová situace, kterou musejí vzít i tradiční strany na vědomí, jestliže se chtějí udržet u politické moci.