Na relativně těsnou prohru kandidáta strany Svobodných (FPÖ) Norberta Hofera ve druhém kole rakouských prezidentských voleb reagoval Václav Klaus v newsletteru IVK z června 2016 článkem Rakouští Svobodní neprohráli. Smutné, deprimující, veliká škoda, ale úžasný Hoferův výsledek, tak komentoval výsledek voleb Václav Klaus. Šanci na reparát bude mít strana Svobodných v rámci parlamentních voleb, které se uskuteční týden před těmi českými. Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že by se FPÖ mohla stát druhou nejsilnější stranou v zemi, a po deseti letech opět zasednout ve vládě.

Václav Klaus jistě počítá s tím, že ve Svobodných po volbách najde spojence ve své rétorice nulové tolerance vůči uprchlíkům či kritice fungování institucí EU. Zde je na místě otázka, kdo vůbec jsou ti Svobodní, mající plnou důvěru Václava Klause.

V knize „Stille Machtergreifung: Hofer, Strache und die Burschenschaften“ (česky: Tiché převzetí moci: Hofer, Strache a buršácké spolky) novinář Hans-Henning Scharsach líčí proměnu FPÖ v poslední dekádě pod vedením Heinze-Christiana Stracheho. Scharsach poukazuje především na rostoucí vliv buršáckých studentských spolků (německy: Burschenschaften) ve straně, které se netají velkoněmeckým, tj. i revizionistickým smýšlením. Členy těchto spolků jsou mimo předsedy Stracheho i čtyři z pěti jeho zástupců, a to i výše zmíněný Norbert Hofer. Mezi třiatřiceti členy předsednictva strany pak najdeme „buršů“ dvacet. Je možná jen shodou náhod, že čelní představitelé FPÖ jako Strache, Haimbuchner a Graf pocházejí ze sudetoněmeckých rodin vyhnaných po druhé světové válce z Československa. Poslední dva jmenovaní jsou aktivně činní v rakouské odnoži „Witikobundu“, sudetoněmecké organizace založené ve SRN stoupenci Konrada Henleina. Tato nepokrytě požaduje vrácení konfiskovaného majetku sudetských Němců.

V této souvislosti je zajímavý Klausův příspěvek v rámci debaty televize XTV na téma českých národních zájmů (7.9. 2017). Během ní Klaus nepřímo varoval před hrozící německou hegemonií v Evropě. Paradoxem je, že programem buršáckých spolků je vznik Velkoněmecka, který by ke zmíněné hegemonii nepochybně vedl. Velkoněmecká idea či majetkové nároky potomků sudetských Němců vůči ČR se s českými národními zájmy určitě neslučují. To jistě uzná i Václav Klaus. Nekritická podpora strany Svobodných proto není namístě.

Vídeň