Po nedělním opakovaném druhém kole prezidentských voleb v Rakousku, i když ještě nebyly spočítány korespondenční hlasy, je jisté, že prezidentem bude profesor ekonomie a bývalý předseda strany zelených, dvaasedmdesátiletý Alexander Van der Bellen.

Tentokrát získal již po prvním sečtení odevzdaných hlasů náskok 6,6 procentních bodů: po dopočítání korespondenčních hlasů, i kdyby všichni volili pana Norberta Hofera, výsledek to nemůže ovlivnit. Van der Bellen má zatím 53,3 procenta hlasů a Hofer 46,7, což znamená náskok o 300 tisíc hlasů. V minulém kole oba kandidáty dělilo jen 31 tisíc hlasů.

Proto i pan Hofer hned po vyhlášení prvních výsledků porážku uznal a poblahopřál vítězi. Zároveň požádal všechny Rakušany, aby drželi pohromadě a pracovali společně a dodal: „Všichni jsme Rakušané a je jedno, jak se u volební urny rozhodujeme.“ Sám Van der Bellen své vítězství vidí jako historické a slíbil, že bude světu otevřený spolkový prezident Rakouska.

Rakouský kancléř Christian Kern prohlásil, že je rád, že úřad prezidenta převezme Van der Bellen, a že podobně jsou rádi i Rakušané, neboť tento od jara trvající předvolební boj konečně skončil. Ve svém prohlášení také upozornil na to, že volební boj byl někdy veden prostředky, které rozhodně nejsou vhodné k následování. A navíc kampaně byly velmi drahé: Van der Bellen investoval 7 milionů a Hofer skoro šest milionů eur.

Z prvních povolebních analýz vyplývá, že se vítězi podařilo, z těch, kteří minule nešli k volbám, přesvědčit 169 tisíc lidí, zatímco Hoferovi jen 37 tisíc. A může za to i ta skutečnost, že Van der Bellen hodně chodil mezi lidi na venkově a byl jim blíže než jeho soupeř. Z detailnějšího rozboru rovněž vyplývá, že se vítězi podařilo získat nejvíce hlasů od příznivců paní Imgard Grissové, která v prvním kole obdržela 24 procent.

Opustíme-li statistické rozbory a začteme se do komentářů, je zřejmé, že za vítězstvím rozvážného postaršího univerzitního profesora jsou i velmi racionální úvahy: někteří si řekli, že představuje menší zlo než jeho protikandidát, z kterého občas padala slova, která by mohla negativně ovlivnit klima v Rakousku. Hofer byl občas xenofobní a antisemitský, ohrožoval svobodu umění, vědy i médií. Jeho politika by dle komentátorů mohla vést k izolacionismu místo k otevřené společnosti. Mnohým voličům zřejmě také došlo, že ukotvení Rakouska v Evropské unii je pro ně důležitější než bližší spolupráce se státy Visegrádu, kam patří pánové Orbán a Kaczynski, kteří svobodu systematicky ve svých zemích omezují. Jistou roli zřejmě také hrála ta skutečnost, že si lidé nepřejí další předčasné volby a naopak dávají šanci současné vládě, kterou chtěl Hofer odvolat. Evropa pak vidí ve vítězství Van der Bellena konec vítězného tažení pravicového populismu.

(Psáno pro ČRo Plus)