RAKOUSKO: Nadávali Kurzovi do extrémistů a on jim vytřel zrak
Rakouský kancléř Sebastian Kurz to neměl vůbec lehké. Poté, co jeho strana vstoupila do koalice s FPÖ, předpovídala řada komentátorů konec jeho kariéry i konec rakouských lidovců. A jak se ukázalo, mýlili se. Kurz všem vytřel zrak
Nedávný úspěch rakouských lidovců můžeme považovat za malý zázrak. Zatímco většina tradičních velkých stran v Evropě postupně ztrácí především ve prospěch populistů nebo zelených, rakouská ÖVP už podruhé za sebou zvítězila a dokonce opět posílila o několik procent.
Nemůže být spor o tom, že lví podíl na úspěších v obou posledních rakouských parlamentních volbách má její současný lídr Sebastian Kurz. Tento charismatický a energií sršící politik je opravdu jedinečným úkazem na evropské politické scéně. Ve svých dvaatřiceti letech toho dokázal tolik, co před ním nejen v Rakousku málokdo. Stal se lídrem politické strany, dvakrát za sebou vyhrál volby, vrátil svoji stranu zpátky na politické výsluní, stanul ve funkci kancléře a nyní se jím téměř jistě stane znovu.
Změna kurzu s Kurzem straně pomohla
Zhruba před třemi lety byla situace úplně jiná. Rakouští lidovci na tom tehdy byli podobně jako celá řada dalších „tradičních“ velkých stran. Jinými slovy šlo to s nimi od desíti k pěti. Kandidát ÖVP Andreas Kohl tehdy v prezidentských volbách totálně vyhořel, když skončil až na ostudném pátém místě. Navíc tři roky předtím, v roce 2013, zaznamenala strana s necelými 24 procenty svůj historicky nejhorší výsledek. Ani průzkumy z roku 2016 nedávaly straně příliš nadějné vyhlídky. Mnohé z nich naznačovaly, že rakouské lidovce nahradí i důsledkem problémů, které přinesla migrační krize, v pozici jedné ze dvou nejsilnějších stran populistická FPÖ.
Zvrat přišel poté, co se v květnu roku 2017 stal lídrem strany právě Sebastian Kurz. Strana prošla velmi rychle radikální proměnou a výsledek se dostavil záhy. Její popularita začala raketově růst a v říjnu téhož roku ÖVP vyhrála volby se ziskem 31,47 %. Od té doby sklízí rakouští lidovci jeden úspěch za druhým. „Tyrkysová vlna“ je zatím k nezastavení. Tehdy v reakci na Kurzův příchod opustila stranu řada dlouhodobých členů a někteří lidovci ho začali tvrdě kritizovat. Nicméně on to ustál a otevřel stranu mladším a do té doby nepříliš známých členům jako europoslankyni Elisabeth Köstinger.
Co bylo tajemstvím celého úspěchu strany kromě přítomnosti mladého a charismatického lídra, o němž bylo zvláště před volbami v roce 2017 slyšet úplně všude? Především je třeba zdůraznit, že k úspěchu strany zdaleka nestačila jen výrazná změna sebeprezentace a vizuálu, kdy lidovci začali vystupovat jako „Die Neue Volkspartei“ (Nová lidová strana) a z tradiční černé barvy přešli na mnohem optimističtější tyrkysovou. Kurz se pustil do osobní kampaně, která v řadě míst, kde popularita lidovců padala dolů, vrátila preference zpět na dvacet a více procent.
Šlo se mezi lidi
K tomu, aby voliči vnímali změnu jako uvěřitelnou, musela jít změna formy ruku v ruce s celkovou změnou obsahu. Straně výrazně prospěla také změna programových priorit a rétoriky. Sebastian Kurz se více zaměřil na otázky, které voliče opravdu zajímaly, zejména bezpečnost a imigrace, což se ukázalo jako velmi chytrý tah. Jak v roce 2017, tak i letos se mu podařilo ve volbách přebrat mnohé voliče Svobodných, čímž šikovně vytlačil populisty na vedlejší kolej.
Ostatně analýza nedávno proběhlých voleb ukazuje, že Svobodným vzala voliče právě především ÖVP. Samozřejmě nepopírám, že letos se Svobodní zasloužili o odliv voličů i vlastními skandály. To ale nic nemění na tom, že politika Sebastiana Kurze ukázala, jaký je recept na oslabení populistů: Přebrat jejich témata a nabídnout lepší, reálně proveditelné řešení. Sebastian Kurz přesvědčil voliče, že se strana dokázala změnit a dokáže reagovat na aktuální věci, které lidé nejvíce řeší.
Samozřejmě, že si přitom vyslechl slova, jak je také populista, když mluví o problémech, o nichž předtím mluvili jen „extrémisté“. I česká, slovenská, německá a britská média byla plná toho, jak s ním upadá politická kultura a „kluzký populismus – smutek Evropy“. Jak už jsem ale naznačil, on nesliboval žádné rychlé líbivé výsledky „přes noc“, jen nedělal, že neslyší přání lidí, a nedržel se jen nějaké své uzavřené bubliny odtržené od reality. Šel mezi lidi, zjišťoval, co je trápí, a začal o těchto problémech mluvit. Přinesl hodnotovou politiku, která ale reflektovala přání skutečných lidí.
Maximálně zapojili členy a příznivce
Úspěch ale nemůže stát jen na jednom lídrovi, který vše odmaká. Pro úspěch bylo nezbytné také nadšení a aktivní zapojení členů a příznivců a přesně to se také stalo. Členové a příznivci ÖVP v roce 2017 pochopili, že změna kurzu strany s Kurzem má smysl, a jejich nasazení v předvolební kampani bylo opravdu neuvěřitelné. Potvrdila se zde platnost mého oblíbeného motta „věř ve vítězství, vítězství uvěří v tebe“. Úspěchy ÖVP jsou jasným důkazem toho, že i stará strana může působit svěžím a moderním dojmem a má šanci v současných podmínkách uspět.
Mimochodem, v letošních volbách do EP dosáhla Kurzova strana svého vůbec nejlepšího výsledku v tomto typu voleb. Stalo se tak v době, kdy se frakce Evropské lidové strany potýkala s významnými ztrátami a řada rakouských komentátorů mluvila o úpadku tradičních politických stran.
„Nová ÖVP“ inspirací pro KDU-ČSL
Úspěchy rakouských lidovců a především způsob, jakým jich dosáhli, by se měly stát inspirací i pro další středopravicové strany z ELS, včetně KDU-ČSL. Nutnost inspirovat se tam, kde to funguje, nabývá na své naléhavosti zvláště nyní, kdy demokratické strany v Česku stagnují, přešlapují na jednom místě a hledají recept na to, jak nalézt účinný protilék na populismus Andreje Babiše. Myslím, že inspirace rakouskými lidovci v programu i v celkovém nasazení členů a příznivců pomůže KDU-ČSL stát se stranou zajímavou i pro další voliče a přinejmenším se alespoň o něco více přiblížit výsledkům, jakých dosahuje ÖVP.
Ze setkání se Sebastianem Kurzem.
Převzato z blogu s autorovým souhlasem
Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu