Součástí reformního balíčku týkajícího se povinné vojny, který rakouská vláda předložila koncem července 2026, jsou opatření zaměřená na její zatraktivnění.

Projde-li reforma v dané podobě parlamentem, budou mít rakouští vojáci základní služby narukovavší k 1. lednu 2027 nebo později nově nárok na řádnou dovolenou (ŘD), a to v délce deseti dní. V daném ohledu se jejich situace vyrovná s civilkáři (těm nárok na deset dní ŘD za devět měsíců náhradní / civilní služby zůstane).

Srovnejme: V osmdesátých letech měl záklaďák v ČSLA (Československé lidové armádě) nárok na deset dní na každý rok ZVS. Velitel mohl, pravda, přidat až pět dní. K tomu ale docházelo spíše u tzv. špagátů čili absolventů vojenských kateder civilních vysokých škol. U dvojročáků výjimečně. Za určitých okolností mohl voják dosáhnout mimořádného prodloužení ŘD i na posádce v místě pobytu během ŘD. (Autor těchto řádků si koncem druhého roku vojny desetidenní ŘD na jaře 1983 mimořádně prodloužil na posádce v Praze o dva dny, z čehož se velitel roty jeho domovského útvaru na Plzeňsku mohl vzteknout.)

Rakouským záklaďákům bude také zvýšeno služné. Nově má měsíčně činit 1 000 eur (místo dosavadních 625 eur, jež budou dál pobírat civilkáři). Terminologický detail: V ČSLA (kde od roku 1981 činilo měsíční služné vojína 120 Kčs / československých korun) vládl jazykový purismus a výraz „žold“ pro měsíční služné se nesměl ani vyslovit (výše zmíněný velitel roty pisatele těchto řádků se při jeho zaslechnutí mohl vzteknout rovněž). Rakouští novináři (včetně novinářů specializovaných) i vojenští experti výraz „Sold (žold)“ u ZVS kliďánko používají. Jako hanlivý pociťován není. Rozumějme: Voják základní služby není sice vojákem námezdním (žoldnéřem), především však není a nemá být zupákem (tím, kdo slouží pouze za polévku / Suppe). Právě zupáctví bylo v normalizačním Československu až příliš, a to i mimo armádu. (Viz Hutkovu píseň Litvínov: „Za byt a za stravu, za oděv děláme.“)

Smějí nosit rakouské vojákyně ve službě dlouhé vlasy? Ano, byť „disciplinovaně“. Vlasy hlavně nesmějí zakrývat oči a musí být, sahají-li až na ramena, svázány vzadu do copu či culíku (popř. vyčesány nahoru a upraveny do drdolu apod.). Aby nebyli muži diskriminováni, platí totéž od letošního března (kdy rakouský ústavní soud zrušil armádní předpis o krátkém sestřihu) i pro vojáky. Končí tak tradice sahající až do roku 1868 (kdy byla v Rakousku-Uhersku zavedená povinná vojna): „moje vlásky na kraťučko strihali“.

Autor vydal vojenské vzpomínky A sestra? (www.bookla.cz).