Palestinští Arabové znevažují Stát Izrael tím nejhorším způsobem, když ho přirovnávají k nacistickému Německu.

Dne 12. dubna 1945 navštívil tehdejší americký generál Dwight Eisenhower Ohrdruf, pobočný tábor nacistického koncentračního tábora Buchenwaldu nedaleko Výmaru. Po návratu do Spojených států zdůraznil, že je důležité šířit pravdu o holocaustu a prohlásil

„Tuto návštěvu jsem uskutečnil záměrně, abych byl schopen podat o těchto věcech důkazy z první ruky, pokud by se někdy v budoucnu objevila tendence obviňovat tato tvrzení pouze z propagandy.“

Eisenhowerova slova jsou aktuální i po 78 letech. Mnozí krajně levicoví aktivisté se totiž ohánějí bojovými výkřiky o „palestinském holocaustu“ téměř při každých izraelských vojenských operacích, které jsou zpravidla vždy reakcí na teroristické útoky, ať už na raketové bombardování izraelských měst palestinskými teroristy z Hamasu v Gaze, nebo na násilí palestinských ozbrojenců v Judeji a Samaří, kteří útočí na Židy pomocí střelných zbraní, nožů, kamenů a automobilů, jenom v průběhu letošního roku palestinští násilníci usmrtili 17 Izraelců a 1 italského turistu.

Po skončení druhé světové války se do kolektivní paměti světa vryla hesla „nikdy nezapomenout“ a „nikdy více“, která bylo bezprostřední reakcí na odhalená nacistická zvěrstva v osvobozených koncentračních a vyhlazovacích táborech na území Polska a Německa a s tím související závazek zabránit dalšímu holocaustu.

Avšak holocaust mnohdy ztratil svůj původní význam a „bílí se“ a rozmělňuje, téměř jakákoliv i sebebanálnější situace se přirovnává k holocaustu. Na sociálních sítích, mnohých médiích a v řadě univerzitních kampusů antisionističtí ideologové běžně srovnávají současný osud tzv. Palestinců s holocaustem Židů za druhé světové války. Historička - a nyní zvláštní vyslankyně Spojených států pro monitorování a boj proti antisemitismu - Deborah Lipstadt popisuje snahu o dávání na roveň izraelských Židů s nacisty jako formu „soft-core popírání“, známou také jako inverse holocaustu.

Během druhé světové války nacisté a jejich kolaboranti vyvraždili šest milionů evropských Židů, včetně 1,5 milionu židovských dětí. Po celé Evropě byli Židé dehumanizováni a zbavováni lidských a občanských práv, poté posíláni nejprve do ghett, kde umírali hladem, žízní a nemocemi a později do vyhlazovacích táborů, kde byli vražděni v plynových komorách, úmornou prací (“Vernichtung durch Arbeit“), pseudovědeckými pokusy nacistických lékařů a jinými hrůznými způsoby. Propalestinští propagandisté na univerzitních kampusech a nevládních organizací však tvrdí, že v současnosti probíhá „palestinský holocaust“. Obviňují Izraelce z páchání genocidy a etnických čistek na tzv. Palestincích již od založení židovského státu z roku 1948.

Ovšem jsou to samozřejmě nactiutrhačné pomluvy a urážky na cti.

Levicový novinář a zastánce sionismu ze čtyřicátých let minulého století Isidor Feinstein Stone, popisuje obzvláště děsivý příběh o tom, jak několik nacistických kolaborantů, kteří byli součástí pronacistických arabských vojenských jednotek, přijelo do Palestiny, aby bojovali proti nově založenému židovskému státu. O arabských uprchlících, kteří utíkali před boji, Stone uvádí: „Zatímco se arabští bojovníci stěhovali dovnitř [Izraele], arabské civilní obyvatelstvo utíkalo pryč z [Izraele] „. Je ironií, že Shabtai Levy, tehdejší starosta Haify, přemlouval arabské rezidenty, aby zůstali ve svých domovech. Ti mu odpověděli, že jim Arabský vyšší výbor, jemuž předsedal velký jeruzalémský muftí a nacistický kolaborant Hajj Amin al-Husseini, nařídil odejít.

S odkazem na „Nakbu“ antisionističtí agitátoři nepravdivě tvrdí, že od vzniku židovského státu bylo ze svých domovů údajně vyhnáno více než 700 000 palestinských Arabů. Nicméně pravdou je, že tyto výmysly zkreslují historii a také ignorují osud 850 000 blízkovýchodních Židů, kteří byli ožebračeni a nuceni pod hrozbou smrti uprchnout z arabských zemí, kde žili stovky let.

Kromě toho se palestinská populace od roku 1948 výrazně rozrostla. Každý, kdo má alespoň trochu schopnosti kritického myšlení, vidí, že tvrzení o etnických čistkách či genocidě tzv. Palestinců je prostě absurdní.

Nyní čítá arabské obyvatelstvo Izraele 2,048 milionu lidí, což činí 21 % populace, zatímco v roce 2008 to bylo 20,2 %. Od roku 1960 se palestinská populace v Judeji a Samaří každoročně zvyšovala o 2,65 %. Arabové, kteří mají izraelské občanství, mají rovněž stejná práva jako všichni Izraelci a působí v Knesestu, u Nejvyššího soudu, v izraelské armádě a ve všech oblastech veřejného i soukromého života.

Židům nacisté žádná z těchto privilegií jaksi nikdy nedopřáli.

Navzdory těmto faktickým důkazům se stalo běžnou praxí, že si antisemitské skupiny, jako je SJP (Students for Justice in Palestine/ Studenti pro spravedlnost v Palestině) na sociálních sítích překrucují fakta o holocaustu, a dokonce obtěžují, zastrašují a vysmívají se přeživším obětem holocaustu, glorifikují Hitlera a nacismus.

https://canarymission.org/campaign/sjp_and_the_holocaust

Ale na druhé straně to byli palestinští Arabové, kdo spolupracovali s nacisty. Nejvýznamnějším palestinským nacistou byl Hajj Amin al-Husseini, velký jeruzalémský muftí, který se podílel na Hitlerově cíli, spočívající ve vyhlazení židovského národa. Podporoval muslimské rekruty, aby se přidávali k jednotkám SS na Balkáně, které s obzvláštní krutostí vraždily Židy, Srby a Romy na Balkáně, propagoval nacistickou ideologii v muslimském světě, dokonce navštívil tábory smrti v Evropě, setkal se s Adolfem Hitlerem a navázal velmi důvěrný vztah s SS Reichsfuehrem Heinrichem Himmlerem.

Roku 2021 palestinští vedoucí předáci ocenili velkého muftího Husseiniho za člověka, hodného následování, pojmenovali po něm školy a vzdali mu čest na sociálních sítích.

Vzhledem k tomu, že někteří Američané a Evropané postrádají základní znalosti o tom, že během holokaustu bylo zabito šest milionů Židů, je tudíž velmi snadné pro různá protiizraelská uskupení přesvědčit zejména mladé lidi, aby věřili, že se Izraelci chovají k palestinským Arabům stejně jako nacisté k Židům.

Všichni čestní lidé (politici, novináři, církevní hodnostáři a předáci univerzit) na celém světě se musí těmto lžím postavit a odmítnout je.