Zdá se, že záliba v kritice, ať už dělá cokoli, nebo ne, se stala trvalou posedlostí. Ať už se týká izraelské vnitřní politiky, správy sporných území či jeho reakcí na teroristické útoky nebo situací, které s Izraelem zjevně nesouvisejí, nevyhnutelně se objeví obsese Izraelem a jeho údajnými zločiny.
Žádná jiná země nečelí takové nenávisti ze strany soudobých neomarxistů. Ti kritizují Izrael z jakéhokoliv důvodu ať udělá cokoliv, nevynechají jedinou příležitost k jeho démonizaci a delegitimizaci
Samozřejmě, že žádná společnost ani země není mimo racionální kritiku, Stát Izrael nevyjímaje. Izraelská společnost, média a domácí politika jsou příkladem otevřenosti země a kritické introspekce.
Faktem je, že Izrael, jako člen mezinárodního společenství, nikdy netěžil z rovnosti, na kterou má každý stát nárok. Od svého založení a přijetí do Organizace spojených národů jako plnohodnotného člena mezinárodního společenství bylo Izraeli upíráno jedno ze základních práv zaručených všem státům, jak je stanoveno v úvodních článcích Charty Organizace spojených národů, tj. suverénní rovnost.
Tato diskriminace, která trvá dodnes, má podobu vyloučení z regionálních uskupení OSN. To Izraeli brání ve výkonu práva předložit svou kandidaturu a kandidáty orgánům OSN, jako je Rada bezpečnosti nebo Mezinárodní soudní dvůr. Vzhledem k tomu, že tento rozdílný přístup je uznávanou normou již více než 70 let, není divu, že vyčleňování Izraele je mezinárodně přijímáno.
Tato normalizace protiizraelské zaujatosti se vztahuje i na politické a mediální subjekty, domácí i mezinárodní, které mají agendu nepřátelskou vůči existenci Izraele a podílejí se na jeho delegitimizaci na mezinárodních fórech. V současnosti mezi nejzběsilejší antisemity patří neomarxisté, kteří se snaží znevážit a zneuctít Izrael v mezinárodním společenství. Propalestinští propagandisté zneužívají jako nástroj protiizraelského terorismu respektované mezinárodní orgány jako je Mezinárodní trestní soud (ICC), Rada OSN pro lidská práva (UNHRC) a Organizace OSN pro vědu, vzdělání a kulturu (UNESCO)
Mezinárodní trestní soud vznikl po skončení druhé světové války jako reakce na nacistické válečné zločiny s cílem zajistit, aby pachatelé budoucích válečných zločinů byli náležitě potrestáni. Židovští a izraelští právníci byli mezi těmi, kteří se podíleli na vytvoření tohoto soudu.
Avšak tzv. Palestinci se v současné době pokoušejí tento soud uchvátit a přeměnit jej v tribunál, který by jim samotným sloužil v právním teroru proti Izraeli, zneužívají a podkopávají jeho zakládající statut. K podobnému jevu došlo i v případě zneužití Rady OSN pro „lidská práva“, jejímž deklarovaným posláním je „podporovat a chránit lidská práva na celém světě“.
Dokonce i zdánlivě profesionální organizace UNESCO, založená s cílem podporovat „spolupráci mezi národy prostřednictvím vzdělávání, vědy a kultury za účelem dalšího všeobecného respektu ke spravedlnosti, právnímu státu a lidským právům a základním svobodám, které jsou zaručeny národům světa“, se rovněž podílí na právní šikaně Izraele prostřednictvím politicky motivovaných rezolucí popírajících spojení židovského národa s jeho historickými svatými místy v Izraeli.
Palestinští Arabové nedávno vyjádřili obavy, že se mezinárodní společenství více zajímá o rusko-ukrajinskou válku než o jejich „pronásledování“ ze strany Izraele. Jejich projevy rozhořčení se snaží přirovnat izraelsko-palestinský konflikt s otevřenou zničující konfrontací mezi Ruskem a Ukrajinou, která si již během více než 100 dní vyžádala tisíce životů, další miliony lidí v důsledku těchto bojů uprchly.
Tato falešná analogie vytvořená krajně levicovými ideology je obzvláště nevkusná a svědčí o jejich fanatické protiizraelské zanícenosti. Někteří z nich již obvinili izraelskou vládu z toho, že usazuje ukrajinské židovské uprchlíky na „území, které nezákonně okupuje“.
Podobně se vyjádřil americký židovský propalestinský propagandista Peter Beinart v levicovém magazínu Jewish Currents
„Ukrajinci, většinou bílí a křesťanští lidé, kteří bojují s americkým nepřítelem, jsou považováni za plně lidské, a proto mají právo bojovat za svou svobodu. Palestinci, většinou nebílí a nekřesťanští lidé, kteří bojují s americkým spojencem, nejsou“.
Podobná obscénní srovnání provedla bývalá ředitelka Human Rights Watch Sarah Leah Whitson, prezidentka Nadace pro mír na Blízkém východě Lara Friedman, prezident Arabsko-amerického institutu James Zogby a členka britského labouristického parlamentu Julie Elliott.
Pokusy srovnávat krutost a smrtonosnost rusko-ukrajinské války s palestinskou otázkou jsou falešné, zavádějící a nemístné. Zkreslují povahu, historii a složitost izraelsko-palestinského sporu, ignorují a podkopávají probíhající mírový proces na Blízkém východě sponzorovaný a podporovaný mezinárodním společenstvím.