Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

15ti minutové město není oblast, kterou lze projít za 15 minut, ale má být koncipováno tak, aby byly všechny služby v okruhu asi 2 km. To je i dnes běžné.

Co se týče digitální měny, autor nepochopil, že se nejedná o odebrání papírových peněz občanovi.

Digitální euro je konkurenční projekt centrální banky k bankám komerčním. Hlavním důvodem je konkurence americkým kartovým společnostem a omezení přesunu peněz centrální banky do bank komerčních. Tak že chce, aby lidé měli povinně (a to je špatně) limitovaný účet u centrální banky. A tím, že za používání jejich karty nebudou obchodníci platit poplatky, bude tento účet populárnější.

Obávám se, že jste příliš optimistická a blíže k realitě je autor.

Pokud je něco zneužitelné (a to CBDC nepochybně je), bude to zneužito. Jako zatím vše, co poskytuje možnost omezovat svobodu rozhodování.

No a mezi "oblast, kterou lze projít za 15 minut" a "aby byly všechny služby v okruhu asi 2 km" není velký rozdíl. Mimo to, nějak si nedovedu představit, jak to docílit a zaplatit, také co by to udělalo s konkurencí, jediným skutečně efektivním prostředkem kontroly cen.

Souhlasím s tím, že zneužít jde vše. Už jen povinnost by měla stavět člověka do střehu. Ale zatím jde opravdu o paralelu. Už roky se předvídá, že z USA příjde obrovský průšvih ohledně platebních karet. Komerční banky v USA odepisují meziročně kolem 50 mld. a stále to roste, dluhy jsou asi 1,5 bilionu. Co se týče docházkové vzdálenosti, jsou to vpodstatě maloměsta, kterých je Česko plné. Škola, školka, poliklinika, městský úřad atd.

A je rozdíl je pravě v těch službách, o kterých se autor nezmínil. Jeho pojetí vypadá jako ohrada.

Pozor - služby nejsou jen samoobsluhy se základními potravinami. Jak často si kupujete šaty a boty, jak často chodíte na výstavu či koncert kvalitnější než vystoupení žáčků místní ZUŠ...

Tím chci říct, že velmi podstatná část služeb je využívána natolik občas, že v okruhu řekněme 2 půdorysných km nemá tolik uživatelů, aby se poskytovatelé nenudili. Neboli buď si nevydělali na živobytí, nebo si na něj vydělali skrze inflační = nikoliv za práci poskytnuté peníze.

Z čehož nám vychází společností/státem řízené hospodářství čili hospodářství, v němž někde někdo rozhoduje o tom, co potřebuju. Ad absurdum dovedeno v KLDR výběrem z deseti možných účesů (až se mi tomu nechce věřit; ale efektivní to rozhodně je).

Ano. Pokud by se cokoliv v tom malém okruhu uživilo, zaručeně už to tam je. A pokud ne, tak si nějak nedovedu představit, jak zařídit, aby to fungovalo. Dotace jsou cestou do pekel ...

Ty odpisy - to jde zřejmě na vrub kreditních karet, že?

U debetních (v česku nejobvyklejších) nějak nevidím důvod, proč by na nich měl někdo prodělávat.

Dobrá. Jenže v mém případě za 15 minut NEdojdu na nejbližší použitelnou zastávku hromadné dopravy. Nedojedu na parkoviště u vlaku a dokonce ani nedojdu z toho parkoviště na nádraží; pravda - autobus MHD to stíhá za 5 minut, ale o víkendu má interval 20 minut.

jj, dobrý nápad, jak páchet zlo

páchat .

Problém digitální měny centrální banky nespočívá v tom, že by zhoršovala postavení občanů nebo omezovala jejich svobody. Naopak – z hlediska uživatele by byla výrazně atraktivnější než současné platební služby komerčních bank: jednodušší, levnější, bez poplatků obchodníkům, s vyšší právní jistotou a transparentními pravidly.

Právě tato atraktivita je jádrem problému. Pokud by občané mohli ve větším rozsahu držet své prostředky přímo u centrální banky, došlo by k masivnímu odlivu vkladů a platebních transakcí z komerčních bank, což by narušilo jejich schopnost financovat ekonomiku a destabilizovalo celý bankovní sektor. Digitální měna by se tak stala nejen platebním nástrojem, ale i konkurentem bankovních depozit.

Z tohoto důvodu se od počátku počítá s tím, že digitální měna centrální banky bude striktně limitována co do objemu, který může jednotlivý občan držet. Tyto limity nemají chránit stát před občany, ale bankovní systém před příliš úspěšným produktem centrální banky. Maximální částka má být relativně nízká, řádově na úrovni průměrné měsíční mzdy, aby digitální měna sloužila primárně k běžným platbám, nikoli jako náhrada spoření nebo dlouhodobého ukládání peněz.

Celá debata je tedy často převrácená. Nejde o to, že by digitální měna byla nástrojem restrikce, ale o to, že by byla příliš atraktivní v porovnání s tím, co dnes nabízí komerční banky. Regulace a limity nejsou projevem autoritářské ambice, ale technickým pokusem zabránit tomu, aby úspěch digitální měny centrální banky nevyvolal systémový otřes finančního sektoru.