Když jsem nedávno zaslechl výrok amerického presidenta D. Trumpa, že podpisem dohody s Hamásem se ukončí konflikt zde „trvající tři tisíciletí“ trochu jsem se podivil. Opravdu tak dlouho trvá. Gazu v dávných tisíciletích obýval národ Pelištejců, biblických Filištínů. Po nich se Gaza arabsky nazývá „Filastin“. Těm to ostatně zde dlouho nevydrželo: přišli Židé (Goliáš byl Pelištejec, ale David Izraelec) , Římané, křižáci , Osmanská říše. A v průběhu 1. světové války pak Angličané. Židé, kteří zde dávno museli zapomenout na svá dávná biblická království, ani křesťané to zde neměli jednoduché. Když 11.12. 1917 britský generál Edmund Allenby vjel v čele vojsk do Jeruzaléma , byl to po tisíci letech první představitel křesťanského státu, který tak mohl učinit. A když izraelští vojáci v roce 1967 dobyli Jeruzalém, bylo to po dvou tisíci letech poprvé , kdy židé mohli přistoupit ke Zdi nářků - pozůstatků původního jeruzalémského židovského Chrámu – která je pro židy posvátným místem. Že na kopci nad ní stojí Skalní dóm, nejposvátnější místo muslimů, věc rozhodně nezjednodušuje…. Politik, který prohlásí, že toto vyřeší podpisem dohody s jedním z teroristických uskupení působících v tomto regionu, musí být velmi sebevědomý, nebo oplývat vlastnostmi a schopnostmi, které neumím pojmenovat.

Arabské a muslimské státy prý „opatrně“ vítají dohodu zprostředkovanou Američany mezi Hamásem a Izraelem. Opatrnosti se nedivím. Gaza a Západní břeh Jordánu, o nichž se nyní tolik hovoří v souvislosti s existencí Palestinského státu, byly až do roku 1967 pod správou Egypta (Gaza) a Jordánského království (Západní břeh) . Ani jednu z těchto arabských mocností ani nenapadlo zde zřídit Palestinský stát. Navíc arabské státy neuznaly rozdělení Palestiny a tedy existenci státu Izrael. Mantra západních politiků o „uznání“ Palestinského státu není ničím jiným než prázdným gestem nahrazujícím reálnou politiku, do které se jim nechce. Jsem rád že Česká republika mezi nimi není….

Když vidím proudy obyvatel Gazy, jak v bídě utíkají před válkou ze svých domovů, pociťuji nad jejich osudem lítost, ale současně se musím ptát: co očekávali když ve svobodných volbách zvolili do čela Gazy své spoluobčany, kteří byli členy teroristické strany Hamásu a nikoliv stranu Fatah presidenta palestinského státu Abbáse. Když pod zelenými vlajkami v masivních průvodech oslavovali každý teroristický čin, který byl kdekoliv proti Izraeli spáchán, když hloubili tunely do Egypta pro pašování zbraní a pod svými domovy k přesunu a úkrytu ozbrojenců? Když mnoho měsíců se z ulic a střech jejich domovů odpalovaly rakety na Izrael ? A když byli mezi těmi, kteří v říjnu před dvěma roky vraždili a mučili 7. října 2023 při známém vpádu na území Izraele?

Po druhé světové válce německý filozof Karl Jaspers napsal, že německý lid samozřejmě nenese kolektivní vinu za to co se stalo. Ale nese kolektivní odpovědnost. Myslím, že o osudu Gazy to platí také. Mnoho štěstí presidente Donalde Trumpe!