Foto: Security magazín

Šokující a do nebe volající může někdy být neschopnost či neochota některých lidí vidět naprosto zjevné problémy. Ukázal to můj končící kolega z Evropského parlamentu, pirátský poslanec Mikuláš Peksa. V rozhovoru pro CNN Prima News prohlásil následující slova: „Myslím, že problém migrace je z velké části psychologický. Mluví se tu zhruba o tom, že každý rok dorazí na evropské hranice nějakých 400 tisíc lidí, kteří tady žádají o azyl nebo tu chtějí zůstat. V poměru půl miliardy Evropanů by se to zdálo jako zanedbatelné procento, média o tom ale poměrně hodně informují, takže je to významné téma, o kterém se v politice diskutuje.“

Neúnosná situace

Prohlásit něco takového vyžaduje notnou dávku naivity a naprosté neznalosti. Fakta totiž hovoří podstatně jinak. V první řadě není pravdou, že by šlo jen o nepatrné množství lidí. Jen v loňském roce bylo v celé EU zaznamenáno 1,1 milionu nových žádostí o azyl.

Jedná se tedy o číslo podstatně vyšší, než Mikuláš Peksa uvádí. Mimochodem, zároveň jde o nejvyšší hodnotu za sedm let a výrazně evokuje krizový rok 2015.

Většina těchto žadatelů pocházela z mimoevropských států. A to hovoříme jen o lidech žádajících o azyl. Celkové číslo ilegálně příchozích bude nepochybně ještě vyšší.

Už nyní proměnila nezvládnutá masová migrace společnosti téměř všech starých členských států celkem výrazně a lidé zde pociťují také její negativní důsledky. Zprávy o problémech souvisejících s migrací z posledních několika let či desetiletí slýcháme i v českých médiích prakticky dennodenně.

Hrozba pro demokracii

První problém představuje velmi obtížné navracení ilegálních migrantů ze třetích zemí, jimž nebyl přiznaný nárok na azyl. Potíže se však projevují v mnoha dalších a různých podobách. V krajních případech může jít dokonce i o otevřené útoky na svobodný charakter společností, které tyto lidi přijaly.

Zvláště když v komunitách lidí s kořeny ve třetích zemích nezanedbatelná část bohužel inklinuje k extrémním ideologiím a postojům neslučitelným se svobodnou a demokratickou společností, především k radikálnímu islamismu, což má také reálné důsledky.

Nejde zdaleka jen o extrémní projevy, jako jsou teroristické útoky, byť dokážou z pochopitelných důvodů budit největší pozornost. Ty představují jen špičku ledovce. Projevy extremismu mohou mít mnoho podob.

Přesvědčit jsme se o tom mohli např. při více než tisícových demonstracích za nahrazení demokratického zřízení chalífátem, které nedávno zažilo druhé největší německé město Hamburk.

Antisemitismus

S radikálním islamismem je v poslední době velmi úzce spojený fenomén nárůstu projevů antisemitismu. Ten následoval zvláště v návaznosti na loňské útoky teroristického hnutí Hamas na Izrael.

Židovští obyvatelé se v Evropě stali v míře větší než dříve terčem slovních i fyzických útoků. Není divu, že mnozí z nich mají obavy o svoji bezpečnost a někdy i o své životy.

Na propalestinských demonstracích navíc zaznívalo velmi často heslo „From the river to the sea.“ Demonstrující tímto heslem, které užíval právě i samotný Hamás, nedávali najevo nic jiného, než že si přejí zničení Izraele.

Ukázalo se to, co už ti vnímavější tušili předtím. Evropa má obrovský problém s nezanedbatelným počtem obyvatel sympatizujících s radikálními islamistickými hnutími, jako je Hamás. Tito lidé představují bezpečnostní hrozbu pro všechny evropské demokracie.

Otázka bezpečnosti

Nemusí ale jít zdaleka jen o aktivity motivované náboženským fundamentalismem či nějakou radikální ideologií, ale prostě jen o projevy násilné trestné činnosti. V posledních několika letech vyvolávají čím dál větší pozornost v Evropě např. hromadná znásilnění či skupinové útoky na ženy, páchané především lidmi pocházejícími ze společností, kde jsou ženy vnímány jako podřadné.

O Švédsku, donedávna známém svojí bezpečností a štědrým sociálním státem, zase můžeme slýchat v souvislosti s pouličními boji mezi gangy, při nichž dochází vedle střelby i k bombovým útokům.

Obětmi potyček se nestávají pouze členové znepřátelených zločineckých skupin, ale i lidé, kteří se náhodou octli v nesprávný čas na nesprávném místě.

Incidenty nesužují jen lokality vnímané už dlouho jako problémové, ale přenesly se i do oblastí v centrech měst považovaných dosud za „dobré adresy.“ Pachateli bývají často dokonce chlapci, kterým ještě ani nebylo 18 let.

Gangy využívají nezletilé kvůli beztrestnosti či nízkým trestům, které mladiství pachatelé přinejmenším donedávna dostávali.

Žádný psychologický efekt

Uvedl jsem zde jen některé případy problémů souvisejících s migrací. Určitě by se jich ale dalo vyjmenovat mnohem více. Ze zkušenosti z posledních měsíců si můžeme odnést následující: Ne, opravdu se nejedná o žádný psychologický efekt, ale o důsledky nezvládnuté migrace, které reálně pociťují ve svých životech miliony Evropanů.

Ostatně ne náhodou byla migrace jedním z důležitých témat evropských voleb. Bojovat s nelegální masovou migrací a s ní spojenou kriminalitou nemá s psychologií nic společného. Je to problém bezpečnosti nás všech.

A naivní lidé - jako je Mikuláš Peksa - pomáhají pašerákům a mafii na nelegální migraci obrovsky vydělávat. Pořád by mělo platit, naše země, naše pravidla!