Známý izraelský hudebník Idan Raichel sdělil smutný, velmi šokující příběh, který by měl oslovit všechny lidi dobré vůle na celém světě, kteří se drží mylných představ o obyvatelstvu v Pásmu Gazy.

Před 17 lety se Raichel podílel díky izraelskému programu Save a Child’s Heart na záchraně života malého palestinského chlapce z Gazy ovládaného palestinskou teroristickou organizací Hamás. Byl to příběh lidskosti přesahující hranice.

Avšak v průběhu letošního roku se Raichel dozvěděl, že se chlapec, kterému kdysi pomohl zachránit život, přidal k teroristickým jednotkám Hamásu, které s maniakální krutostí vraždily Židy v průběhu říjnového masakru roku 2023.

Pro mnohé lidi po celém světě je těžké pochopit hloubku tohoto příběhu. Jak může chlapec, kterého zachránil židovský občan Izraele vraždit jiné Židy, příslušníky toho samého národa, kteří mu zachránili život? Jak je vůbec možné, že se chlapec odvděčí za záchranu svého života, toho nejvzácnějšího daru, účastí na bestiálním masakru ze 7.října 2023, při kterém palestinští teroristé zabíjeli a mučili bez milosti židovské obyvatele v kibucech hraničící s Gazou, od dětí až po přeživší holocaustu a kteří také znásilňovali bezpočet židovských žen?

Odpověď je jasná. Ani sebevětší nejupřímnější izraelský a obecně židovský soucit a láska nedokáže obměkčit zatvrzelou palestinskou protižidovskou indoktrinaci, při níž jsou palestinské děti učeny nenávidět všechny Židy, v dětských táborech se učí k boji, připravují se na válku, dále, jak se stát „mučedníky“, jak zacházet s palnými zbraněmi a výbušninami, je jim odmalička ve školách vštěpováno, že Židé jsou nepřátelé Alláha, krysy, hmyz, chobotnice, pijavice, okupanti, kolonialisté a zloději „Palestiny“, se kterými nelze sdílet tu samou zemi, ale všechny do jednoho je zničit, stávají se dětskými vojáky. „Ovocem“ tohoto každodenního antisemitského podněcování je neustálý terorismus proti Izraelcům, krveprolití a přibývající mrtví na obou stranách.

Raichel není pravičák, nacionalista a stoupenec osadnického hnutí, ale levicový mírový aktivista, zastánce dvou-státního řešení, který si vždy přál mír s tzv. Palestinci, věřil, že hudba a obecně umění může „stavět mosty“ a posílit mír a bratrství mezi národy, učinit svět lepším místem bez válek a násilí.

Nabízí se bolestná otázka, co tento příběh vypovídá o palestinské společnosti, když i dítě, zachráněné izraelským soucitem se stane teroristou? To boří naivní iluzi, že míru s tzv. Palestinci lze dosáhnout územními a politickými ústupky, ekonomickými pobídkami a obecně uznáním tzv. Palestinského státu. Problémem není nedostatek soucitu Izraelců k tzv. Palestincům, ale palestinská radikalizace, antisemitská zloba a nenávist vštěpovaná z generace na generaci a kultura smrti. Nikdy nemůže být uzavřen mír, pokud se palestinští Arabové učí, že Židé v Izraeli nemají právo na život. Konflikt mezi Židy a palestinskými Araby není o územních hranicích, ale kultuře a náboženství.

Mír začíná ve školních lavicích. Nejdůležitější je vzdělání. Po holocaustu, průmyslové genocidě evropského židovského obyvatelstva a vyhnání téměř 900 tisíc Židů z arabských zemí a Íránu se Stát Izrael soustředil na vybudování země na demokratických principech, posvěcování hodnoty života, tvořivé práce a snahu o prosperitu. Naproti tomu palestinští vůdci od nacistického kolaboranta Hajj Amina Al Husseiniho, Arafatovy OOP až po Hamás založili svou identitu pouze na válce, odmítání míru, na touze potlačení sionismu a likvidaci Izraele. Palestinští Arabové se stylizovali do pozice věčných obětí, kterým izraelští Židé neustále ubližují.

Gazanský chlapec, který se stal bojovníkem Hamásu, není výjimkou, ale obrazem celé palestinské společnosti, té společnosti, která odmítla nabídku státu v letech 1937, 1947, 1967, 1993, 2000, 2008, 2019.

Naproti tomu nám historie ukázala, jak dosáhnout míru. Po druhé světové válce byl v Evropě uzavřen mír, který trvá dodnes díky změně smýšlení německého obyvatelstva. Spojenci věděli, že nestačí pouze porazit vojska nacistického Německa, ale že je nutné také vymýtit nacistickou ideologii a že musí dojít k celkové deradikazaci německých občanů. Němci byli nuceni čelit své nacistické minulosti, podstoupit program denacifikace a převýchovy, prohlédnout si osvobozené koncentrační tábory, zhlédnout žalující fotky a filmy, dokumentující nacistické válečné zločiny, malé německé děti se znovu musely naučit hodnotám demokracie, mírového soužití mezi národy a odmítnout rasismus ve všech podobách, a díky tomuto úspěšnému programu se Němci vrátili do rodiny civilizovaných národů a pouze díky tomu máme na území většiny Evropy mír, samozřejmě vyjma Ukrajiny, kde zuří válka mezi Rusy a Ukrajinci.

Je nade vší pochybnost jasné, že k tomu aby došlo k uzavření míru mezi Izraelci a palestinskými Araby, muselo by dojít k té samé změně mínění a deradikalizace uvnitř palestinské společnosti. Sebevětší izraelské ústupky, soucit, láska nemá šanci uspět, pokud palestinští předáci vymývají hlavy svým dětem ohnivou antisemitskou záští. K uzavření izraelsko-palestinského míru nepomůže každoroční přijímání bezpočtu protiizraelských rezolucí na půdě Valného shromáždění OSN, stejně se o něj nezaslouží propalestinské západní celebrity, politici, novináři ani zdivočelí propalestinští aktivisté skandující protižidovská hesla „Palestině od řeky k moři“, útočící na židovské občany a objekty, školy, domovy, synagogy a hřbitovy, stejně tak se izraelsko-palestinského míru nedosáhne masakry židovského obyvatelstva, například toho, který se udál před pár dny australském Sydney, kdy dva radikální islamisté postříleli 15 Židů.

Idanovo zlomené srdce budiž pro nás varování a memento. Izraelci nejsou monstra, ale normální lidé jako všichni ostatní, nechybí jim soucit, láska, slitování, ani touha po uzavření míru. Mnohokráte byli ochotni učinit i velmi bolestné ústupky k míru, ale co jim chybí je snaha o dobrovolnou národní sebevraždu, ctí hodnotu života, nechtějí se nechat vyhladit palestinskými Araby, a především chtějí zachovat svůj vlastní prosperující stát.

Obecně altruismus, láska, ušlechtilost a slitování nemůže uspět proti radikalizaci, nacifikaci a indoktrinaci, když se děti učí nenávidět i ty, kteří jim zachránili život. Dokud nebude palestinská společnost osvobozena od ideologie islamistického teroru, nebude nikdy mír mezi Izraelci a tzv. Palestinci.

Odkaz