Jak dosáhnout svých cílů, jak finančních nebo politických, patří k nejoblíbenějším zálibám 47. prezidenta USA. Své strategie na poli nákupu nemovitostí, finančních transakcí a budování nových objektů popsal v knihách The Art of the Deal 1 a 2, a nyní, jsa nezávislým politikem, je předvádí v praxi na poli politiky nejvyšší.

Donald Trump to nebude mít lehké. Svět od něho bude očekávat splnění jeho vlastních slibů o ukončení všelikých konfliktů v řádu několika dní a o tom, že navrátí Americe respekt který jí náleží.

Amerika je i přes vlastní vinou způsobené oslabení v posledních letech stále jedinou skutečnou supervelmocí. Přestože Čína se velmi snaží, je pořád ještě velmocí pouze regionální. Má značnou prestiž a globální ekonomický dosah, vojensky je však dominantní pouze ve svém regionu. Není například schopna vést dvě válečné operace na různých místech zeměkoule. Spojené státy naopak díky své globální síti základen, a spojeneckých smluv jsou schopny nasadit a přemisťovat své síly mezi jednotlivými válčišti. USA jsou jedinou supervelmocí a jako taková jsou to ony, které dle potřeby tlačí na své soupeře a občas i spojence. Příkladem je jeho tlak na Evropu, která se z plánovaných Spojených států evropských stala kočkopsem, který se namáhavě brodí bahnem byrokracie.

Jak ale dosáhnout svých cílů ve světě, který je čím dále tím více vázán vzájemnými pakty a smlouvami, kde status quo je vážen více než sázka na pokrok a kde za pokrok je považována úspěšná obrana proti případným změnám. Od chvíle kdy bylo jasné, že Trump zvítězí ve volbách, okolní svět se, až na malé výjimky, obrnil v nepříjemném očekávání toho, co přijde. Nevyzpytatelnost v jednání budoucího prezidenta způsobila, že jeho protivníci zúžili svou pozornost pouze na předpokládané problémy, jako jsou Gaza, obrana Evropy čí exportní tarify a na ty si chystají nejlepší odpovědi a diplomatické triky.

Už zde Trump vítězí, protože je to on, kdo rozhodne, o čem bude řeč. Načež typicky trumpovským způsobem vyrazí všem dech prohlášením, že v první řadě přejmenuje Mexický záliv na Americký, převezme kontrolu nad Panamským průplavem, koupí si Grónsko a z Kanady udělá 51. stát unie. Zatímco svět lapá po dechu a snaží se dopídit, jestli to myslí v žertu nebo doopravdy, Trump se může v klidu připravit na skutečné problémy. Ne že by se těchto prvních čtyř provokací vzdal. On v nich bude pokračovat, ačkoliv cílem pro něj nebude aby je do písmene uskutečnil, ale aby jejich pomocí narušil vnitřní celistvost svých protivníků.

Davis Hanson například poukázal na to, že v případě Mexického zálivu Trump může Mexiku nadhodit:„ Naše břehy jsou 1700km, vaše břehy jsou 1700km, jsme na tom úplně stejně. 200 let jsme tomu říkali Mexický záliv. Není už čas na změnu?“ A nepřímo tím poukáže na obsesi současných progresivistů bourat staré modly a dávat všemu nová jména. Geniální.

Kontrola Panamského průplavu je naprosto racionální, protože USA jej vystavěly, 100 let jej kontrolovaly v roce 1978 jej odprodaly Panamě za 1 dolar s příslibem, že americké námořnictvo tu bude mít volný průjezd. Panama však teď účtuje Spojeným státům vysoká mýta a navíc Čína odkoupila dva přístavy na obou březích průplavu. Trump musí zabránit případnému zablokování této vodní cesty v případě konfliktu. Jak toho docílí, ví jen on sám.

Grónsko je součástí amerického kontinentu a přes značnou vnitřní autonomii je v podstatě kolonií Dánska. Přísné ekologické restrikce Evropské Unie nedovolí Gróňanům těžit svoje vlastní přírodní suroviny. Amerika by jim to samozřejmě dovolila a 56 tisíc Gróňanů by se stalo milionáři. Dánové o žádné koupi nechtějí slyšet a staví se tím fakticky do role koloniální mocnosti, což je v anti-koloniální rovnostářské Evropě nepříliš hezké razítko.

Navíc nákupy území nejsou ničím novým. Rozhodně jsou mírumilovnější než expanze vojenské. Amerika odkoupila třetinu svého území od Francie v roce 1803, o šestnáct let později Floridu od Španělů za 5 milionů, proto jihozápad USA od Mexika v letech 1848-53, Aljašku v roce 1867 od Rusů za 7 milionů a o 30 let nato Filipíny od Španělů za 20 milionů a aby toho nebylo málo, Amerika odkoupila Západoindické souostroví, dnešní Panenské ostrovy, v roce 1916 za 25 milionů právě od Dánska. Ale i když ke koupi nedojde, Gróňané budou přemýšlet a třeba začnou usilovně usilovat o samostatnost. Každopádně Trumpova pozice je už teď lepší, než byla řekněme před rokem.

Kanada jako stát 51. stát USA je spíše žert a Trump těžko uloupí tuto obrovskou monarchii na severní hranici. (Ano, Kanada je konstituční monarchie a králem je tam Karel III.) V energeticky a surovinově bohaté Kanadě žije ale spousta konzervativně smýšlejících lidí, pro které myšlenka nějaké budoucí severoamerické unie se Spojenými státy a Grónskem není zas tak docela mimo diskuzi. Zmizely by tarify a Kanaďané by mohli dále spoléhat na bezplatnou obranu a pokračovat ve využívání drahé sice, ale okamžitě dostupné a mnohem dokonalejší zdravotní péče.

A v tom je právě základ Trumpova stylu vyjednávání a vladaření. Dá li si za úkol projekt A a ten je pro něj 100%, do jednání vstoupí s nepředstavitelnými požadavky v hodnotě 200%, ty jsou smeteny se stolu, Trump naříkajíc sleví na 150% a poukáže na výhody které taková dohoda přinese druhé straně, vyvolá u protivníka nutnost ukázat sám sebe v lepším světle a nakonec rád odejde se smlouvou na 90%, ale nikdy své protivníky nepomluví. Druhý den je pochválí za příkladný postoj v náročném vyjednávání a těší se na další spolupráci. Přesně tak to udělal se severní Koreou, nebo s Mexikem při jednání o řešení ilegální imigrace.

Donald Trump je naprosto jedinečná osobnost v amerických dějinách. Lidé mu vyčítají sebestřednost, povrchnost a narcisismus a mají naprostou pravdu. Ale způsob, jakým vykonal největší comeback v amerických politických dějinách, přesto že měl proti sobě 90% medií, téměř celý Holywood a akademickou půdu, přesto, že musel vydat téměř miliardu dolarů na obranu v mnoha nesmyslných soudních kauzách, přes to všechno se on, miliardář z New Yorku stal hrdinou dělnické třídy, farmářů a dřevorubců. Přes to, že staví na jižní hranici desetimetrovou ocelovou bariéru proti ilegální migraci, volilo pro něj 50% obyvatel latinskoamerického původu. Přesto, že nesvlékne formální oblek a nesnaží se svým přízvukem zalibit rasovým menšinám, získal nejvíce černošských hlasů ze všech republikánských kandidátů v dějinách. Přesto, že nehltá literaturu a do divadla jde jenom když musí, přední americký divadelní a literární autor David Mamet jej označil za jednoho ze tří nejdůležitějších a nejlepších amerických prezidentů, vedle Washingtona a Lincolna.

Já osobně bych přidal ještě Thomase Jeffersona a Ronalda Reagana , ale jinak souhlasím.

A to ještě nedokážu odhadnout, co budu říkat za čtyři roky.