Na Novinkách.cz vyšel pozoruhodný článek Jak se v cizině nestát únoscem vlastního dítěte. Jak říká sám titulek, jde o to, aby vás - když vyjedete do ciziny - nezavřeli za únos a dítě nevrazili do ústavu, samozřejmě proto, že ho chtějí chránit. Cituji: Příkladem může být příběh muže, kterého spolu se synem zadrželi nizozemští policisté. „V Amsterdamu při hraniční kontrole při výletu ze schengenského prostoru se ho dotázali, jestli má souhlas matky. Ten nebyl schopen předložit, takže chlapce umístili do diagnostického zařízení a otce začali stíhat pro trestný čin únosu,“ upozornil Kapitán. (JUDr Zdeněk Kapitán, ředitel Ústavu pro mezinárodní ochranu dětí, který se stal známým v kauze dětí paní Michalákové.) Takže si to představte, vezmete děti na dovolenou, vás zavřou a děti dají do pasťáku. Takovou adrenalinovou dovolenou nedostanete za žádné peníze.

Článek pokračuje: Popsal i případ, kdy otec, který cestoval s dítětem, musel na letišti při kontrole vysvětlovat, kam letí, a policie z ciziny manželce v noci volala a ptala se jí, zda o dovolené ví. „Takové případy jsou spíše příkladem toho, že systém dobře funguje,“ podotkl Kapitán. Znovu, představte si, děti odjedou na dovolenou a vám v noci zavolá policie z ciziny a zjišťuje, jestli se vaše děti nestaly obětí únosu. Pan Kapitán to považuje za dobrou věc, systém dobře funguje. Takové probuzení by člověk panu Kapitánovi přál, aby si toho systému, který tak dobře funguje, užil do sytosti.

V článku se dále píše: „Otec odvezl děti do Jeruzaléma, aniž by o tom matka věděla. Nechtěl tam s dětmi zůstat, jel pouze na dovolenou. Když se ale s dětmi vrátil, na letišti je už čekala policie,“ vzpomněla si na jeden z obdobných případů právnička neziskové organizace proFem Veronika Ježková. Jako únos se případ neřešil, policisté nicméně údajně chtěli muže „postrašit“, aby se podobná situace už vícekrát neopakovala. Ta paní, která je právničkou (sic!), horuje za to, aby policie lidi strašila. Předpokládám, že díky svému vzdělání ví, že státní orgány smí dělat pouze to, co je jim výslovně zákonem dovoleno. Myslí si ona paní, že policie má ve své náplni strašit občany? Jsou jen dvě možnosti, buď je to, co řekla, pravda a potom ten, který ono „strašení“ nařídil, by měl být žalován za zneužití pravomoci úřední osoby, nebo si to ona právnička vymyslela a měla by být žalována za šíření poplašné zprávy. Jak se vůbec čeští policisté dozvěděli, že byl s dětmi na dovolené v Jeruzalémě? Znamená to, že všichni, kteří odletí do ciziny, jsou automaticky hlášeni policii?

Surovost toho „fungujícího systému“ odhaluje pan Kapitán mimoděk sám, když říká: „Když mám v ruce podepsaný papír se souhlasem na čtrnáct dnů, tak mám pokryto, že čtrnáct dnů se o únos určitě nejedná. Když se ale v zahraničí zdržím patnáctý den, už to může být opět bráno jako únos.“ Dovedete si představit něco ohavnějšího?

Ukažme si, jak v praxi takový souhlas má vypadat. Samozřejmě to nemůže být prostý papír „Souhlasím, aby můj manžel jel s dětmi do Izraele od… do…, podpis“. Jednak si takový papír může napsat každý, jednak česky asi v cizí zemi nebude nikdo umět. Takže rodiče čekají dvě cesty, jedna k překladateli, a neříkejte mi prosím, že stačí to svolení napsat anglicky, ve Francii by to byla přitěžující okolnost. Druhá cesta vás čeká k notáři, aby ověřil podpis partnera. Bude-li to policie za relevantní dokument považovat, je ovšem zcela na její dobré vůli, už jenom proto, že nikdy podobný neviděla. Pokud byste chtěli cestovat přes více zemí, tak snad bude lépe jet k Máchovu jezeru. To ovšem nevylučuje, že se po vás nepovezou čeští policisté, aby vás „postrašili“.

Opravdu se jedná o ochranu dětí?