Pokud za něco zaslouží Donald Trump ocenění a uznání, pak za svoji podporu Izraele. Občas ale zapomene, že není pánem světa a nehorázným způsobem překročí červenou linii.

Tak jako v záležitosti udělení či neudělení milosti izraelskému premiérovi izraelským prezidentem. Psal jsem o tom už 13. února 2026 (ZDE), kdy Trump neomaleně napadl Isaaca Herzoga a zcela nezdvořile uvedl, že by se měl za sebe stydět. (“He should be ashamed of himself.“) A to jenom proto, že Herzog hodlá v této záležitosti respektovat stanovené zákonné postupy. Únorový Trumpův výpad proti Herzogovi nebyl náhodný úlet. Tak třeba ve čtvrtek 5. března v rozhovoru s izraelskou televizí Channel 12 se vyjádřil podobně, ne-li závažněji. Na to zareagoval list The Jerusalem Post kritickým redakčním komentářem publikovaným v neděli 8. března (“Trump’s support for Israel matters, but he should not meddle in its politics“). S jeho podstatnými myšlenkami se nyní seznámíme, neboť jde o ukázku, jak má vypadat objektivní žurnalistika.

Deník se netají přesvědčením, že prezident Trump od návratu do úřadu loni v lednu Izraeli zásadním způsobem pomohl. Je málo pravděpodobné, že bez jeho úsilí a odhodlání by se do Izraele vrátila všechna rukojmí z Pásma Gazy, živá i mrtvá. Totéž platí o loňské červnové operaci „Midnight Hammer“ - díky americkému angažmá netrvala kampaň dlouho a skončila jasným izraelským vítězstvím. A do třetice, Trumpovo rozhodnutí zapojit se v sobotu 28. února spolu s Izraelem do akce „Roaring Lion/Epic Fury“ ukazuje, že americký prezident si dobře uvědomuje hrozbu, kterou Teherán představuje, a to nejen pro Izrael a region, ale i pro Spojené státy. (Já osobně bych dodal, že potenciálně pro celý svět.) Komentář v Postu dále uvádí: „Zatímco obrovská většina Izraelců současnou válku podporuje, mnoho Američanů, jak levicově, tak pravicově smýšlejících, ji naopak odmítá a tvrdí, že jak Trump, tak premiér Benjamin Netanjahu konflikt využívá k odvedení pozornosti od svých domácích problémů, ať už jde o zapletení amerického prezidenta do skandálu s Epsteinem, nebo probíhající trestní proces izraelského premiéra.“ Redakce připomíná, že toto pojetí vždy odmítala a i nadále odmítá; naopak zastává názor, že válka je nezbytná k odstranění íránské jaderné hrozby s nadějí, že přispěje k podnícení změny režimu, která povede k odstranění vražedných ajatolláhů od moci. Hned ale dodává, že přiklonit se k tomuto výkladu je stále obtížnější, když sám Trump ho podkopává. A zde jsme u podstaty problému: americký prezident se vměšuje do izraelské politiky. Myšleno bezprecedentními útoky na prezidenta Herzoga, po němž chce, aby trestně stíhanému premiéru Netanjahuovi okamžitě udělil milost. (Jen připomenu, že Netanjahu stojí před soudem kvůli obvinění z úplatkářství, podvodu a zneužití funkce).

Podobně jako 12. února v Bílém domě, i tentokrát v rozhovoru pro Channel 12 hovořil Trump o Herzogově ostudě a naprosto nehorázným způsobem izraelského prezidenta obvinil, že nereaguje na žádost o milost kvůli vlastnímu politickému prospěchu. (Což je bez servítků čistokrevná lež.) Trump moderátorovi Baraku Ravidovi řekl: „Každý den mluvím s Bibim (Netanjahuem) o válce. Chci, aby se soustředil na válku a ne na ten zatracený soudní případ. Chci, aby jediný tlak, kterému čelí, se týkal boje proti Íránu.“ (Zde se chce namítnout, že na to měl Bibi myslet dřív, než vstoupil na tenký led korupce, podvodu a zneužití funkce; jako premiér musel předpokládat, že mezi výzvami, které ho dříve či později budou čekat, může být i válka s Íránem, pomineme-li permanentní boj s palestinskoarabskými teroristy.)

Izrael není protektorát

K tomu redakční komentář Postu: „Herzog je bezúhonný; jak ve své předchozí politické kariéře sloužil, tak během svého prezidentství slouží s maximální integritou a profesionalitou. Trump mu dluží okamžitou omluvu.“ (Té se ale Herzog sotva dočká, něco takového patří do Trumpova arzenálu zcela výjimečně, pokud vůbec.) Posedlost myšlenkou, že izraelský prezident by měl udělit Netanjahuovi milost (a včera bylo pozdě) trvá u Trumpa, jak naznačeno, delší dobu. Loni v říjnu, když držel řeč v izraelském parlamentu, vyzval přítomného Herzoga k udělení milosti a rádoby vtipně dodal: „Doutníky a šampaňské, koho to sakra zajímá?“ (Trumpa jistě ne, ale izraelské orgány činné v trestním řízení a tamní justici ovšem ano. Pokud to americký prezident nezaregistroval, je Izrael nejen židovský a demokratický stát, ale také stát právní. Nehledě k tomu, že jde o víc než jen o doutníky a šampaňské.) Správně na celou situaci zareagoval opoziční lídr Jair Lapid: „Země, která má národní hrdost, nedovoluje jiným zemím zasahovat do svých vnitřních záležitostí. Izrael není protektorát.“

Editorial Postu uzavírá: „Chceme věřit, že jak Netanyahu, tak Trump činí kroky proti Íránu z dobrých důvodů. Ale čtvrteční chování amerického prezidenta (vyjádření pro Channel 12) a mlčení izraelského premiéra vyvolává pochybnosti. Aby tyto pochybnosti Trump vyvrátil, měl by svá slova vůči Herzogovi odvolat, ať už byla zavádějící nebo v horším případě zlomyslná, a přestat zasahovat do izraelských vnitřních záležitostí.“ Je ale zapotřebí ještě něco. Podle novin musí Netanjahu strpět hněv svého nejsilnějšího spojence v Bílém domě a jasně prohlásit, že respektuje zákony své země a věří, že izraelský prezident a soudy posoudí jeho případ spravedlivě a nestranně. „Trump má pravdu, když upozorňuje, že nyní jde o životy izraelských a amerických vojáků, izraelských civilistů i íránského lidu. V sázce je příliš mnoho životů, než aby se vůdci obou zemí nechali odvést od podstatných problémů vedlejšími spory. Proto by se americký prezident měl z debaty o procesu proti Netanjahuovi zcela stáhnout,“ končí The Jerusalem Post.

Reakce prezidenta Herzoga

Referovala o ní 7. března americká televize Fox News, o den později přinesl informaci server Israel National News. Herzog ujistil, že si prezidenta Trumpa váží a jeho kritiku přijímá s úctou a respektem, protože je to vůdce svobodného světa, který mění dějiny. Pokud jde ale o udělení milosti, což je vnitřní záležitost jeho země, je vázán prezidentským slibem, že bude dodržovat izraelské zákony. Objasnil, že během války žádná takováto soudní řízení neprobíhají (rozumějme: jsou odložena na později) a premiér Netanjahu se plně soustředí na válku. Dále divákům Fox News vysvětlil, že je sice hlavou státu, ale nemá výkonné pravomoce (jako prezident v USA). Pravomoc udělit milost má, ale je vázán izraelským právem, což je i součástí jeho prezidentského slibu (“Zavazuji se zachovávat věrnost Státu Izrael a jeho zákonům a věrně plnit své povinnosti prezidenta státu.“) „Řekl jsem, že všechny možnosti zvážím, ale podle stanovených postupů a v souladu s izraelským právem jsem povinen vyčkat na stanoviska příslušných institucí. Proto zůstávají všechny možnosti otevřené, ale vše musí proběhnout v souladu s izraelským právem,“ zdůraznil Herzog.

K tomu lze dodat jediné. Na tomto případu vidíme zásadní rozdíl v přístupu. Kdo respektuje ustanovení a procesy právního státu a kdo si myslí, že právo si lze vynutit autoritativně, případně silou. Platí-li politický princip „mír skrze sílu“, pak prosazovaní principu „spravedlnost skrze sílu“ je pro fungování právního státu naprosto zhoubné.