17.2.2020 | Svátek má Miloslava


PRÁVO: Norsko otáčí

20.4.2017

Medializace skandálů Barnevernetu zabrala

Medializace případů Barnevernetu i v samotném Norsku začíná pomalu přinášet své ovoce. Vývoj za poslední zhruba jeden rok může dávat do budoucna naději i Evě Michalákové. Situace už se nyní nedá srovnávat s tou na konci roku 2014.

Posun je obrovský. I v samotném Norsku se nyní veřejně propírají pochybení místní sociálky. Už jsem psal dříve o tom, jak byla Natashe a Erikovi vrácena zpět dvojčata, která jim byla předtím odebrána na základě velmi pochybného posudku. Nejednalo se zdaleka o ojedinělý případ.

Začínají se postupně ozývat i další lidé a ze všeho nejdůležitější je, že o případech informují hlavní média v hlavních vysílacích časech. Dříve bylo mlčení a mlžení kolem norské sociálky obhajováno ochranou a nejlepším zájmem dítěte. Případů a skutečností svědčících proti norskému systému je už ale tolik, že problémy spojené s Barnevernetem není možné dále ignorovat. Zveřejňováním čím dál více případů se i celkově zvyšuje odvaha rodičů ozvat se a promluvit o svých problémech s Barnevernetem před médii. Ta už se také nebojí informovat, protože příběhy jsou až natolik jednoznačné a „omyly“ Barnevernetu natolik průkazné, že se argumentu „známe verzi jen jedné strany“ mohou hned všichni začít smát.

Norská média přináší neustále nové případy

Z nedávno zveřejněných případů bych rád zmínil např. případ Tonje Jakobsen, která utekla z Norska do Švédska, kde porodila své dítě. K útěku ji dohnal strach z Barnevernetu, který měl na základě lživého posudku v úmyslu vzít dítě matce hned po porodu a dát ho cizím pěstounům. Tonje měla být dle zmíněného posudku mentálně postižená a neschopná se o své dítě postarat. Švédská sociálka ji ale popsala jako dobrou a bezproblémovou matku. Díky advokátce se Tonje podařilo dosvědčit další děsivé praktiky Barnevernetu a příběh měl šťastný konec. Dítě jí bylo ponecháno.

Norská televizní stanice TV2 pak v souvislosti s touto kauzou na konci března odvysílala další reportáže o lidech, kteří přišli o své děti kvůli chybným či dokonce lživým posudkům. Většina rodičů však neměla takové štěstí jako Tonje, protože z Norska neodešli, a o děti tak přišli.

Z dostupných údajů vyplývá, že je v Norsku každý rok odebráno na 200 dětí rodičům s poruchami učení či lehkou mentální retardací. Také kvůli nesprávné diagnóze matky jako mentálně retardované. Jak ukazuje případ rodičů zmíněné Natashy nebo Tonje, dělo se tak i za situace, kdy posudek uváděl nepřesné informace a matka byla prokazatelně schopná se o dítě dobře starat.

Problémy spojené s Barnevernetem ale přesahují hranice Norska, a nelze se proto divit, že je severská země začíná pociťovat i zvenčí. Za posledního 1,5 roku skončilo osm případů odebírání dětí u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tak vysoký počet kauz, které řeší tento soud, je pro Norsko obrovským varováním a zároveň znamením, že je opravdu něco v nepořádku.

Osobně jsem moc rád, že se otázka Barnevernetu dostala také na půdu EU. O tématu se hovořilo z iniciativy mé kolegyně, polské europoslankyně Julie Pitery, v Oslo na únorovém meziparlamentním setkání delegace europoslanců s Norskem.

Norský obrat o 180°

Norsko, resp. jeho politická reprezentace v kauze Barnevernet dlouho mlžila a strkala hlavu do písku. Věřím, že tomu je už nyní konec. Do veřejné diskuse se v březnu loňského roku zapojila i odborná veřejnost. Více než 200 norských odborníků, kteří se profesně zabývají péčí o děti (např. lékaři, psychologové či advokáti), už podepsalo tzv. petici, která byla oficiálně předána norské vládě a její signatáři v ní vyjádřili své znepokojení nad současnou situací.

Reagovat pochopitelně musela i norská politická scéna. V norském celostátním mediu Dagbladet vyšel loni 17. října zásadní článek. Samotná norská ministryně pro děti Solveig Horne připustila, že Norsko porušuje lidská práva v oblasti péče o děti. Podle ní je nutné udělat vše pro to, aby děti šly do původních rodin, bude-li to možné. I podle jejích vlastních slov nedává k dosažení tohoto vytyčeného cíle dobré předpoklady mnohdy uplatňovaná praxe, kdy rodiče mohou vídat dítě pouze dvakrát až šestkrát do roka po dobu několika hodin. A to vše ještě pod přísným dohledem několika pracovnic Barnevernetu mimo domácí prostředí, kdy nesmí dítě z vlastní iniciativy ani obejmout a mluvit o společné minulosti.

Jejím výrokům předcházela zpráva Komise pro zákony o péči o děti zveřejněná 29. září loňského roku. Ve zprávě se požaduje, aby se ve všech možných případech vracely děti zpět s tím, že rodičům má být nabídnuta pomoc. Také se v ní tvrdí, že je současná legislativa, upravující setkávání problematická pro zajištění rodinného života, v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech. A v neposlední řadě je zde zmíněno i to, že právo dítěte na kontakt se netýká pouze rodičů, ale také sourozenců a prarodičů.

Paní ministryně proto zřejmě s velikým napětím očekává verdikty ze Štrasburku. Připouští, že bude nutné provést změny k tomu, aby praxe byla v souladu s Evropskou konvencí lidských práv. Také v nedávném článku z konce března mluvila zmíněná paní ministryně o reformě systému a potřebě lepšího formálního vzdělání a pravidelného vyhodnocování lokálních poboček Barnevernetu. Fakticky jde o další, byť nepřímé přiznání toho, že systém nefunguje tak, jak by měl.

Co se stalo v Norsku, je zločin proti lidským právům

Na závěr je možné dodat následující: Jasně se potvrzuje to, na co kritici Barnevernetu a norského systému veřejně upozorňují dlouhodobě. Systém není v pořádku a k problému odebírání dětí na základě pochybných posudků a za podivných okolností prostě nelze jen nečinně přehlížet. Ukazuje se, že celé úsilí mělo opravdu smysl.

Začíná svítat naděje, že se věci konečně změní k lepšímu, protože i z oficiálních norských míst konečně zaznívá kritika dosavadních poměrů. Boj ale zatím zdaleka nekončí! Vyhráno bude teprve tehdy, až budou všechny neoprávněně odebrané děti vráceny zpět svým rodičům.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, člen Rozpočtového výboru Evropského parlamentu



TIP: Jak vybrat hračky, které jsou nejen zábavné, ale také bezpečné
TIP: Jak vybrat hračky, které jsou nejen zábavné, ale také bezpečné

Hračka musí být pro dítě bezpečná. Jestli tomu tak opravdu je, vám prozradí její obal. Nemusíte ani luštit drobná písmena, jen se naučte rozpoznávat znaky, které bezpečnost garantují.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.