Norský novinář Terje Englund v úterních LN (Emoce, gestapo, Barnevernet, LN 25. 11.) připomněl, že česká veřejnost zná příběh dětí odebraných norskou „sociálkou“ pouze od jejich matky. Ano, Terje Englund má pravdu, informace chybí. Důsledná mlčenlivost norského Barnevernu tím ale jen dokazuje – nebojím se napsat – zrůdnost norského sociálního systému, v jehož osidlech už skončilo mnoho dětí bezdůvodně. Tento uzavřený a autonomní systém navíc nejenže chyby umožňuje, ale téměř vylučuje jejich nápravu. Za pozornost stojí i fakt, že mezi odebíranými dětmi převládají cizinci. Ano, pravidla hostící země je třeba respektovat. Namísto upozornění na porušování obvyklých zvyklostí při výchově ale Norové děti rovnou odebírají. Jak sám pan Englund přiznává, dochází k tomu v každém pátém případě!

Nedostatek informací je současně vítanou záminkou pro české úřady a politiky, na něž se zoufalá matka obrací, protože ona i její děti mají české občanství. Na poslaneckou interpelaci Jitky Chalánkové, která se do věci aktivně vložila, ministr zahraničí odpovídá obecnými frázemi, ministr pro lidská práva se raději nevyjadřuje vůbec a ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí veřejně přizná, že by se nedivil, kdyby matka děti z Norska unesla. Po jeho nekompetentních vyjádřeních museli právní zástupci Evy Michalákové dokonce ujišťovat norskou policii, že žádný únos neplánuje.

Eva Michaláková se právě chystá požádat o svěření dětí zpět do své péče. Tyto návrhy ovšem nejsou nikdy úspěšné. Tady citace z případu jiné Češky, obrázek nechť si udělá každý sám:

„Znalkyně vypověděla, že přestěhování (zpět k rodičům) by znamenalo značné riziko. Pokud by se navíc nepovedlo, znamenalo by to pro dítě velké trauma. Dítě zažívalo selhání rodičovské péče dva a půl roku. Nyní žije většinu života v pěstounské péči a cítí se zcela integrováno do pěstounské rodiny. Je nepředstavitelné, že by si samo přálo toto prostředí opustit a vrátit se ke své biologické rodině, jak si to matka představuje. … Permanentní návrhy matky na vrácení dítěte do její péče tak jen představují neklid pro pěstounskou rodinu…“

Pokračující medializace případu vyvolává v Norsku negativní odezvy a Norové Michalákové pohrozili trestním stíháním a předáním dětí k adopci. O tom existují písemné i zvukové záznamy. Své hrozby z 11. září tohoto roku bude například těžko popírat Tina Gerdt Andresenová, kurátorka Barnevernu v Nedre Eiker. Přesto je mediální tlak v současnosti jedinou cestou, jak na případ bezpráví upozornit a vyburcovat český stát k aktivním krokům vůči Norsku. Že to bez aktivního postupu nejde, ukazuje případ indické rodiny, které Norové vrátili děti až po razantním zásahu indické diplomacie.

Eva Michaláková bojuje už tři roky. Pokud se za ni v příštích dnech nepostaví český stát, reálně hrozí, že o své děti přijde natrvalo. Kdy jindy burcovat veřejnost než právě teď?

Autor je právním zástupcem Evy Michalákové a člen petičního výboru na podporu návratu dětí Michalákových do ČR

LN, 27.11.2014