V těchto dnech si tradičně připomínáme události takzvané křišťálové noci, která de facto odstartovala židovskou genocidu v rámci Hitlerovy první říše, dnes reprezentující také Mezinárodní den boje proti fašismu a antisemitismu, jenž připadá na 9. listopadu.

Je tak trochu paradoxem – při vší úctě a maximálnímu pochopení k utrpení Židů před a během druhé světové války –, že právě židovský stát Izrael je jednou z těch zemí, které zatím striktně odmítají uznat události, jež propukly před 106 lety na území dnešního Turecka a Sýrie – a které měly jednoznačně charakter genocidy.

V říjnu 1914 vstoupila Osmanská říše (dnešní Turecko) do války na straně německo-rakouského bloku a utrpěla porážku od Ruska.

Zostuzení Turci se poté rozhodli vykompenzovat si své příkoří na třímilionové diaspoře Arménů.

Propuklo hromadného vraždění, násilné přesidlování, pochody smrti a mučení.

Turci postavili dokonce i koncentrační, respektive tzv. sběrné tábory, do nichž ovšem většina Arménů v neobyčejně krutých podmínkách nikdy ani nedoputovala. A pokud snad přece, byli z tábora posléze vyhnáni do pouště, což se prakticky rovnalo rozsudku smrti.

Na rozdíl od nacistů Turci nestáli o zdroj bezplatné pracovní síly, jejich jediným cílem byla naprostá, okamžitá a cílená likvidace arménského národa.

Proto také tato neradostná dějinná epocha splňuje veškerá kritéria aktu genocidy!

Už před 21 lety to za nezvratný a jednoznačně potvrzený historický fakt uznalo 126 předních odborníků v čele s nositelem Nobelovy ceny Eliem Wieselem.

V roce 1987 byla tato zvěrstva označena Evropským parlamentem za vůbec první genocidu 20. století a půldruhý milion obětí svatořečil v roce 2015 i samotný papež.

Přesto se termínem genocida zmiňované události oficiálně označují pouze ve dvou desítkách zemí, mezi nimiž je (a velkou zásluhu na tom má prezident Miloš Zeman) i Česká republika.

Co vede ostatní státy k takové zdrženlivosti? Politické reprezentace zemí jako Spojené státy americké, Izrael nebo Velká Británie zatvrzele odmítají tuto historickou realitu uznat.

Masakr Arménů považují sice podle listu The Washington Post za genocidu (s výjimkou Mississippi) všechny státy USA a v roce 2019 uznala tento fakt i Sněmovna reprezentantů, učinila tak ovšem ryze účelově - jako politické gesto v reakci na invazi Turecka na severovýchod Sýrie. Žádné americké morální prozření se tedy nekoná, ve hře jsou pouze geopolitické zájmy.

A Evropa? Velká Británie jako vždy spořádaně cupitá v americké stopě. Ostatní země starého kontinentu, v čele s Německem a Francií i Českem (2017), se k těmto prokázaným zvěrstvům naštěstí dokázaly postavit čelem – a to na rozdíl od všech ústředních islámských mocností (což není nikterak překvapivé), ale také už zmiňovaného Izraele, který (navzdory vlastní trpké historické zkušenosti) tvrdošíjně odmítá uznat genocidu spáchanou na předcích dnes nejstarší křesťanské kultury světa.

Geopolitické zájmy zde na miskách vah evidentně převážily nad empiricky ověřenými historickými fakty a bohužel i obyčejným zdravým rozumem.

Vzájemné propojení těchto událostí je přitom veřejně známé.

Nacisté se v případě konečného řešení židovské otázky nechali prokazatelně inspirovat právě zkušenostmi z „arménské genocidy“ prováděné s příkladnou důsledností a bezprecedentní krutostí v letech 1915 – 1917 a doznívající až do roku 1923.

Přímo na místě sledoval totiž tyto události budoucí říšský protektor Konstantin von Neurath - a o své poznatky se po návratu do radikalizujícího se Německa ochotně podělil s vedením NSDAP.

To vše se přitom odehrálo v Turecku, které je dnes váženým členem Severoatlantické aliance, v níž disponuje druhou nejpočetnější armádou, v zemi, která dlouhodobě buší na brány Schengenu a ještě donedávna ultimativně požadovala zahájení přístupových rozhovorů pro vstup do Evropské unie.

Jakékoliv výtky stran porušování lidských práv Ankara zcela rezolutně odmítá.

Vyhlazení půldruhého miliónu Arménů je pro Turky tím, čím byla dříve pro Sověty Katyň - naprostým tabu.

Evidentně zmanipulovaný, propagandistický výklad inkriminovaných událostí, který zbavuje Turecko vší historické viny a odpovědnosti, přijímá za svůj i většina samotných obyvatel této země.

Typický indoktrinovaný turecký historik jen ironicky podotkne: „Arménie? To přece není žádný stát ani národ, jen pouhý geografický pojem.“

Trpké je, že nechybělo mnoho - a tato věta by se stala skutečností.