Následující informace odráží moji zkušenost z Venla, města v Nizozemí, a je reakcí na článek pana Z. Lanze Velká voda... Podotýkám, že tyto informace nejsou kritikou našich vodohospodářů, ti vědí, co dělat.

Část Nizozemí, povodí řeky Meuse (Mása), prošla v letech 1993 a 1995 devastujícími záplavami se škodami odhadovanými jen v roce 1993 ke 100 mil. ECU. Je příznačné (humorné, tragické, odpovídající době, přízračné, komické, tragikomické - nevhodné si vyšktněte), že za příčinu nebylo považováno globální oteplování, ale odlesňování ve zdrojových oblastech.

Nizozemský Delta projekt je sice známý hlavně gigantickými vraty Neeltje Jans v ústí řek Waal a Meuse do moře, ale zahrnuje celý komplex opatření na různých místech povodí. Ta opatření již přinesla výsledky. Následující obrázek zobrazuje inundační území povodní ve Venlu a okolí v letech 1993, 1995 a 2021. Poslední vysoká voda v roce 2021 s průtokem nad 3200 m3/s nadělala nejmenší škody.

Do Venla jsme začali jezdit v roce 2006. Od roku 2014 jsme bydleli na náměstíčku, cca 100 metrů od Másy. V letech 1993 a 1995 bylo možné se v těchto místech pohybovat pouze pomocí loďky (informace mého holandského kolegy).

Domky tohoto předměstíčka byly stavěny koncem 80tých let, počítalo se s možností zaplavení. Tj. domky nepodsklepené s keramickou dlažbou v přízemí, elektrická instalace vedena z prvního patra, plynová kotelna ve střešní nástavbě, vestavěné skříně nejsou v přízemí. Bytovky vyčuhující vlevo mají v přízemí pouze garáže a kolovny (také mě ukradli kolo, nedělejte si iluze o NL, platí více kol = více krádeží).
Teď obraťme list a mrkněme na výsledky projektu Delta.
Projekt Delta je z pohledu politiků nevděčný, je totiž dlouhodobý, zatím neskončil.

Následující foto neukazuje našeho psího nebožtíka Garpa, ale pravobřežní hráz oddělující město, tedy i naše bydlení od řeky. Pořízeno v roce 2016, obrázek běžného každoročního vzedmutí Másy.

Pohled z druhé strany řeky, z levobřežní části zvané Blerick, zelený protipovoďňový val je zřetelný, v létě je krátký střih travního povrchu udržován ovcemi.

Následující noční foto centra města je z levé strany cca 300 metrů po proudu z Blericku a zobrazuje dva jevy. Za prvé odraz světla ze skleníků v mracích, to končí okolo 10 večer. Za druhé, ochranná protipovodňová betonová zeď, která převyšuje silnici o cca 120 cm. Vybudována byla po roce 2008, za ní je inundační říční území.

Někteří připisují soudržnost Holanďanů existenci tzv. Water Boards (Vodních rad či komisí), které hrají po staletí nejvýznamnější roli v boji obyvatelstva s vodou.

Vodní rada je místní volený orgán zodpovídající za bezpečnost při povodních. Nekopíruje však hranice správních celků, je nadregionální. Když Holanďané začali "manipulovat" s vodou, vznikla potřeba společné akce chránící proti záplavám z vody vydobytou půdu. Vodní rady byly institucionalizovány již ve 12. a 13. století. Existuje dnes 120 těchto rad, též zvaných polder komisí, které zodpovídají i za kvalitu vody. Zaměřují se dnes více na "práci s přírodou", než na tvrdá inženýrská řešení. Jsou to praktici z regionální úrovně a jsou nezávislí (a byli) na státních a regionálních vládních orgánech. V Nizozemí v těchto případech neplatí žádné NIMBY (Not In My Back Yard). A zkušenosti předků. Hrad Kessel z let 1150-1200 proti proudu nad Venlem, vždy bezpečně i nad nejvyšší vodou.

Video z centra porovnávající dvě záplavy

Něco jako PS

Záplavy Nemilkov 30 května 1932.jpg

Toto je velká voda na Pstružné (dnes nevím proč Ostružná) pod Nemělkovem u Velhartic. Dne 30. května 1932 fotil Johann Jarausch, 1899-1985, správce panství G. Schreinera (z rodinného archivu).